Vtipy na vymření: Sociální sítě vyvolaly revoluci v dějinách humoru

V sobotu musíme zvýšit ostražitost: je apríl. Kde se zvyk dělat si právě prvního dubna legraci z ostatních vzal?

Obecně se dá říct, že vznik apríla je záhada. Někdy se přičítá Canterburským povídkám Geoffreyho Chaucera, anglického básníka ze 14. století. Ve Francii, kde se apríl jmenuje poisson d’avril neboli dubnová ryba, jsou první zmínky z počátku 16. století. U nás pochází první psaná zmínka ze 17. a další, častější pak až z 19. století, kdy se tu aprílové žertování rozšířilo hlavně díky tomu, že se o něm psalo v novinách.

Takže nejde o lidový zvyk, který vznikl, respektive se rozšířil „odspodu“?

Nejspíš ne. Podobné je to s pátkem třináctého, ten je také umělý. Samozřejmě, že tradice apríla navazuje na starší věci, koneckonců praktické žertíky typu poslat někoho do obchodu pro „semtele“ tu byly vždycky, v minulosti šlo hlavně o záležitost venkovského a dělnického prostředí. U nás byl naopak apríl nejdřív součástí měšťanské kultury, až později se rozšířil celospolečensky.

Ve 20. století, respektive jeho druhé polovině, je už apríl etablovanou záležitostí, žertují dokonce i velké média.

Ano, což nahrává teorii, že je apríl umělý, mediální. Zajímavé je, že dnes je to hodně britská věc. Proslulá je BBC, která například v 80. letech odvysílala reportáž, jak ve Švýcarsku češou špagety ze stromů – a samozřejmě se našli lidé, kteří se nachytali. Ten takzvaný britský humor s aprílem vůbec hodně koresponduje.

Myš na trůnu

Kdy vlastně začalo mít lidstvo smysl pro humor?

To nevíme. Humor souvisí s hrou a herní chování je něco, co vidíme i u vyšších savců. Takže humor bude nejspíš starý jako lidstvo samo. Evidentně ho nacházíme už u prvních civilizací. Například na hliněných destičkách z Mezopotámie jsou obrázky z bajek, kde je lev jako král zvířat na trůnu, a pak je tam i je výjev, kde místo lva na trůnu sedí myš. Nejstarší slovní vtipy pak nacházíme ve starověkém Egyptě.

Tady je asi třeba upřesnit rozdíl mezi humorem a vtipy, respektive anekdotami.

Humor je obecná věc, univerzální, vlastní všem kulturám. Kdežto vtip, anekdota, je specifický žánr, krátké slovní vyprávění s nečekanou pointou. A to je věc úzce související s civilizací: aby mohly vzniknout anekdoty, potřebujete městskou a třídní společnost a v ní nějakou intelektuální vrstvu. Čili nejstarší náznaky jsou už v tom starověkém Egyptě, kde máme vtipy dnešního typu o faraonovi. Také víme, že Filip Makedonský nařídil jednomu společenskému klubu v Aténách, aby sesbíral vtipy, které ve městě kolují, mimo jiné i o něm, tedy vtipy politické. Nejstarší dochovaná kniha vtipů je ze 4. nebo 5. století našeho letopočtu, jmenuje se Filogélos, což znamená Milovník smíchu. Obsahuje 625 anekdot. Takže vtip do jisté míry vlastně vznikl ve stejnou dobu jako filozofie nebo kritické myšlení. Funguje na podobných principech.

V jedné z předchozích odpovědí jste zmínil „britský humor“. O specifikách takzvaných národních humorů se běžně mluví. Ale existují vůbec?