Dopis muslima žijícího v Česku

Co by asi napsal muslim žijící v Česku svému příbuznému pobývajícímu v Sýrii.

Salam alejkum, drahý Mahire!

Chystáš se na cestu do Prahy, než se válka přežene, ale znovu to zvaž. Žiju tady víc než dvacet let, ale teď se situace nečekaně změnila. Od krajanů vím nedobré věci. Odvlekli je z rychlíku a zavřeli. Vysoký plot, ostnaté dráty. Sebrali jim peníze, mobily a cennosti. Málo jídla, skoro žádné informace. A nakonec si museli každý den věznění zaplatit!

Neumím si to vysvětlit. V zemi žije asi 20 000 muslimů a nikdy jsme neměli vážnější konflikty. Možná to souvisí s výroky prezidenta. „Nikdo vás sem nezval,“ řekl. Většina uprchlíků si podle něj nezaslouží soucit, protože jsou to mladí a materiálně zajištění muži, kteří prý používají děti jen jako živý štít. Další politici straší veřejnost terorismem a právem šaría. Vypadá to jako součást státní politiky: odradit muslimy předem, aby sem vůbec nechtěli.

Neinformovaní lidé proti nám demonstrují a píší nenávistné komentáře na internetu. Jedna učitelka přišla na hodinu dějepisu v nikábu a předvedla dětem rozdíl mezi čádorem a burkou. Následovaly hrubé útoky na celou školu. Napadli prý i ženu v šátku, která kvůli nemoci přišla o vlasy.

Modlím se, aby to v našich bratrech taky nevyvolalo nenávist, ta nic nevyřeší. Snad se to časem změní, Allahu akbar! „Když jsme byli v táboře, nenáviděli jsme Českou republiku. Až když jsme se setkali s lidmi z charity a Červeného kříže, zjistili jsme, že v téhle zemi jsou i dobří lidé,“ řekl mi jeden z uprchlíků.

Zatím tě ale důrazně varuji: raději se Česku vyhni!

Zdraví Tě Tvůj bratr Abdulláh.