Strach, data a peníze

Byznys

Obavy o bezpečnost osobních dat na internetu dopadají na počítačový byznys. Především v Americe bojují velcí hráči o nabouranou pověst. Naopak firmy chránící soukromí koncových uživatelů mají stále více zákazníků.

Obavy o bezpečnost osobních dat na internetu dopadají na počítačový byznys. Především v Americe bojují velcí hráči o nabouranou pověst. Naopak firmy chránící soukromí koncových uživatelů mají stále více zákazníků.

Ztráta až 180 miliard amerických dolarů. Na tolik letos odhadla renomovaná agentura Forrester Research škody, které americkému cloudovému byznysu, tedy obchodu s on-line ukládanými daty uživatelů u počítačových firem, způsobily informace zveřejněné bývalým americkým zpravodajcem a uprchlíkem Edwardem Snowdenem.

Informace, podle nichž data lidí procházející počítačovými giganty typu Google, Microsoft či Apple mohou být a jsou čtena americkými zpravodajskými službami.

Důvodem oné velké ztráty je strach. Strach ze všudypřítomných agentů NSA – americké Národní bezpečnostní agentury, která odposlouchává a monitoruje digitální komunikaci. Ale původcem strachu jsou i další „útočníci“, hackeři ve službách konkurence nebo jiných států, strach z vlastních chybujících zaměstnanců.

List The New York Times citoval viceprezidenta Microsoftu Johna E. Franka, který popsal dramatickou změnu při rozhovorech s velkými zákazníky. Téma sledování a bezpečnosti, které donedávna přišlo na přetřes až v hovorech specialistů po uzavření rámcové dohody, dnes zaznívá na prvním místě. „Je to nový standard. Slýcháme to od zákazníků, hlavně od globálních společností, které se zajímají o to, kde budou jejich data uchována, jak budou používána a chráněna,“ uvedl Frank pro deník.

Jeho zaměstnavatel Microsoft je jedním z těch, kteří se v očích některých důležitých zákazníků ocitli na černé listině. Kvůli spolupráci s NSA přestala firmě důvěřovat například vláda Brazílie: dohodla se s Evropskou unií na výstavbě vlastního kabelového spojení na dně oceánu. Dosud se pro mezinárodní komunikaci využívaly americké podmořské kabely, nyní se však na výstavbě „datového koridoru“ nebude podílet ani jedna americká společnost; zakázka byla svěřena výhradně španělským firmám. Další velká americká firma, IBM, v současnosti investuje do výstavby datacenter, do nichž mohou lidé ukládat on-line svoje data, mimo území USA – v Londýně, Hongkongu nebo v Sydney, v místech, která nespadají pod jurisdikci Spojených států. Stejný plán nedávno uveřejnila i společnost Salesforce.

Již zmíněná agentura Forrester Research, která sleduje nově vypisované zakázky, uvádí, že v Evropě dnes není výjimečné, když zadavatel tendru uvede konkrétně, že zakázky nejsou určeny americkým firmám. Pro evropské dodavatele IT tak současná situace otevírá nové příležitosti. To potvrzuje příklad norské internetové firmy Runbox, která poskytuje chráněný webový mail, podobně jako Gmail, ovšem šifrovaný. Po rozpoutání skandálu se sledováním ze strany NSA firma zaznamenala meziroční růst o 34 procent.

To samozřejmě neznamená, že by strach ze ztráty soukromí velké americké IT firmy likvidoval. Přes ohroženou důvěru vykázal cloudový byznys Microsoftu (postavený na tom, že nabízí software už ne tolik jako produkt, ale jako webovou službu, za niž se může platit měsíčně) za druhé čtvrtletí tohoto roku nárůst tržeb o 164 procent, IBM ve stejném oboru a za stejné období narůst o 86 procent – těchto úspěchů je však dosaženo za cenu velkých investic. Firma Cisco Systems Inc., další gigant na trhu s telekomunikačním hardwarem, prohlásila, že skandál se slíděním NSA její byznys „nijak zásadně neovlivnil“. Otázkou však je, do jaké míry lze těmto tvrzením věřit a jak lze zveřejněná čísla číst. Přímý dopad na výnosy se těžko odhaduje a dokladuje. V Silicon Valley si sice stěžují na americkou vládu, nějakému velkému nářku se však vyhýbají – mohlo by to mít neblahý vliv na ceny akcií. Přesto je negativní dopad na obor nesporný. Aféra s NSA navíc pomohla masově rozšířit témata do té doby diskutovaná jen některými: soukromí na internetu a bezpečnost dat obecně. Pocit strachu nebo nejistoty z možného průniku do našich tajemství je sám o sobě zneklidňující.

Problém však je, že lidé v dnešním digitálním věku odevzdávají prostřednictvím nových technologií své soukromí prakticky permanentně.

 

Velký bratr


Mobilní telefon nás většinou budí. Předtím v noci zazálohoval přes domácí wi-fi fotky, kalendáře, kontakty a aplikace na úložiště kdesi v americkém datacentru. Přečteme první maily, zpravodajské servery, zkontrolujeme kalendář a vyrážíme do práce. Náš telefon stále sbírá informace o poloze, hovorech a transferu dat. V práci se přihlásíme do pracovního počítače a dále plníme mozaiku digitální kopie našeho života: mnoho našich kroků na počítači zanechává v síti digitální otisk a čtením těchto stop lze bez problému rekonstruovat, jaký jsme měli program. Během oběda se na sociální síti „zacheckujeme“ ve své oblíbené restauraci a večer nám už v poště přistávají obchodní nabídky na věci, které jsme odpoledne hledali na internetu nebo je zmínili v mailu. Facebook nám servíruje denní dávku nepodstatných informací plus fotky nově narozených potomků našich bližních. Jdeme spát, předtím opět zapojíme svůj chytrý telefon do nabíječky, aby mohla odstartovat nová záloha dat přes domácí wi-fi.

Uvedené služby a firmy samozřejmě oficiálně nesmějí takto citlivé údaje shromažďovat, nakládat s nimi nebo je spojovat s naší reálnou identitou. Ale víme, že se tak děje. Potvrdil to Snowden, ale i regulátoři trhu s digitálními komunikacemi, kteří nad ochranou našeho soukromí oficiálně bdí a kteří ukládají pokuty komerčním firmám, jež se na citlivé informace uživatelů snaží protiprávně si sáhnout.

V první půli září odhalila společnost Apple veřejnosti své dotykové hodinky Apple Watch, které budou podle dostupných informací doslova nacpané čidly a senzory na sledování zdravotních funkcí. Na trh se dostanou v roce 2015, ale již dnes víme, že zařízení by kromě „rozšířených funkcí telefonu“ mělo být například schopno měřit množství spálených kalorií, hladinu glukózy nebo kyslíku v krvi nebo kolik jsme za den zdolali schodů. Podobná zařízení již dnes prodává konkurence, ale dá se předpokládat, že onen čarovný spouštěč, který způsobí, že takový chytrý náramek začnou nosit stamiliony lidí, dokáže zprostředkovat právě Apple. Podobně, jako to firma předvedla s dotykovým telefonem nebo tabletem. Data o zdraví a aktivitě, která Apple Watch zachytí, bude samozřejmě možné sdílet s ošetřujícím lékařem, alespoň tam, kde jsou na takové kousky lékaři připraveni. Apple proto spolupracuje s několika americkými klinikami, které firmě radí, jak tato data efektivně analyzovat a prakticky využívat. Stejně tak bude ovšem možné tato citlivá data ukrást a zneužít.

Dá se předpokládat, že s novým „iPhonem na zápěstí“ naši digitální mozaiku obohatí i přesné informace o zdravotním stavu, náladách a informace odvoditelné z těchto údajů. V kombinaci s již existujícím profilem na sociálních sítích a službách zmíněných výše tak na sebe všichni dobrovolně vedeme „složku“, která může být zneužita.

 

Android pro paranoiky


Sociální sítě, především nejrozšířenější Facebook, jsou již dnes primárním zájmem tajných policií po celém světě. Podobné je to v Číně s místní obdobou Facebooku jménem RenRen nebo s ruským klonem VK (dříve Vkontakte). Právě příklad VK je výmluvný pro demonstraci toho, jaký trend se dnes více a více firem snaží proměnit v byznys.

Pavel Durov, zakladatel VK přezdívaného „ruský Facebook“, odmítl během letošních demonstrací v Kyjevě předat ruským tajným službám osobní informace o lidech, kteří byli na jeho sociální síti spojeni se skupinou Euromaidan podporující demonstranty. Naopak žádosti tajných služeb o tyto informace zveřejnil na svém profilu. Tedy taková je jeho verze příběhu. Během několika měsíců byl nucen ve VK opustit pozici generálního ředitele; tvrdil, že šlo o nátlak spojenců Vladimira Putina, a opustil Rusko s tím, že „nemá v plánu se vracet“. Svou pozornost a znalosti svého mladšího bratra, matematika Nikolaje Durova, pak soustředil do vývoje kryptovací komunikační aplikace Telegram Messenger.

Telegram vypadá podobně jako oblíbené komunikační aplikace typu Viber nebo WhatsApp umožňující vyměňovat si zprávy nebo posílat fotografie na mobilním telefonu, tabletu, případně počítači, ovšem podle tvůrců má být bezpečnější. A pokud uživatel Telegramu zapne mód „tajný rozhovor“, veškerá komunikace pak probíhá pomocí šifrovaného protokolu, kdy zprávy údajně nenechávají na jiných serverech žádnou stopu. Jeho neprůstřelností si byli bratři Durovové natolik jisti, že nabídli 200 tisíc dolarů ve virtuální měně bitcoin komukoliv, kdo jejich šifru prolomí. To se do určité míry podařilo neznámému hackerovi během tří týdnů – osoba vystupující pod pseudonymem x7mz získala od Durova sto tisíc dolarů. Ačkoliv Telegram Messenger, jejž v současnosti každý měsíc používá 35 milionů uživatelů, využívá vlnu obav o bezpečnost, jeho cílem není vydělávat. „Důvod číslo 1, proč podporuji vývoj Telegram Messengeru, je ten, že chci vytvořit způsob komunikace, který ruské tajné služby nebudou schopné prolomit,“ uvedl Durov pro server TechCrunch. Podle Durova bude Telegram vždy zdarma, nikdy se na něm neobjeví reklama, nebude akceptovat investice třetích stran a nikdy nebude na prodej. Pokud budou vyčerpány úvodní investice, požádá své uživatele o dary.

Na podobné vlně nejistoty a obav z nabourání soukromí se veze řada dalších firem: jejich motivem však už nebyla pomsta diktátorskému režimu, ale zisk. Společnost SGP Technologies (partnerství firem Silent Circle a Geeksphone) v současnosti uvádí na trh chytrý telefon zaměřený na ochranu soukromí – Blackphone, serverem ArsTechnica trefně přejmenovaný na „Android pro paranoiky“. Za cenu 630 dolarů nabízí telefon šifrování telefonních hovorů, zpráv i datových přenosů. Kvalitu kryptování svým jménem zaštítil autor kryptovacího protokolu PGP Phill Zimmerman (Silent Circle) a první recenze odborných serverů potvrzují, že úroveň ochrany proti nechtěnému odposlechu je na velmi uspokojivé úrovni.

Problémem však je, že pouze zaplacením za „bezpečný telefon“ si své soukromí nekoupíme. Ačkoliv Black­phone dokáže efektivně kryptovat veškerou komunikaci a hlídá, aby se aplikace v něm nainstalované nedostaly k citlivým datům uživatele, ochránit soukromí je mnohem komplexnější oříšek. Blackphone například v rámci bezpečnosti nedovoluje uživateli stahovat z Google Play, tedy z prostoru pro aplikace zařízení s operačním systémem Android. Tato „maličkost“ však pro většinu lidí logicky znamená konec úvah, chytrý telefon zkrátka stojí a padá s aplikacemi, které na něm člověk může používat: zákaz obchodu s 1,3 milionu aplikací, s 18 miliony hudebních skladeb a 5 miliony knih, které mohou používat všichni ostatní, „jen ne vy“, je zkrátka těžko stravitelný pro běžného uživatele telefonu za několik tisíc korun.

Silent Circle se sice spoluprací s Geeksphone snaží využít masově rozšířeného povědomí o nebezpečí odposlechu, o které se postaral již v úvodu zmíněný Edward Snowden, ale proměnit veřejnost v platící zákazníky bude pro Silent Circle těžké. Klientelou jsou zatím jen bohatí lidé. Renomé v kryptovacích službách má společnost skvělé, ne nadarmo s ní minulý rok navázal spolupráci britský producent luxusních telefonů Vertu, který svými obscénně drahými přístroji obsluhuje zákazníky z řad ruských oligarchů, arabských šejků nebo „miliardářů rychlokvašek“ ze Silicon Valley. Základní verze přístrojů Vertu běžících na upravené verzi Androidu, která si rozumí se softwarem Silent Circle, startuje s cenovkou 10 500 dolarů. Přirozeně je možné si přístroj řádně personifikovat, což cenu posune o dalších pár tisíc dolarů výše. V roce 2012 dosáhly tržby Vertu 300 milionů dolarů, a jak uvádí americká edice časopisu Forbes, za posledních deset let firma, která zaměstnává zhruba tisíc zaměstnanců, prodala tři sta tisíc přístrojů. „Za poslední tři roky jsme od našich nejmovitějších zákazníků z celého světa slýchali nejčastěji stále stejný požadavek: bezpečnou, chráněnou komunikaci,“ svěřil se Forbesu generální ředitel Silent Circle Mike Janke.

 

Lákadlo zadarmo


Rozdíl mezi úzkým kruhem nejbohatších lidí planety, kteří jsou si vědomi ceny svého soukromí, a běžným majitelem chytrého telefonu je zde zásadní. Ochrana soukromí totiž z velké části spočívá v chování, nebo chcete-li, v ukázněnosti uživatele, který musí povýšit soukromí na jednu z hlavních priorit ve všech činnostech běžného života. Pokud si znovu zrekapitulujeme denní rutinu popsanou výše, téměř vše bychom s ochranou soukromí na paměti museli změnit. Přitom důvod, proč zmíněné služby, jako je Gmail, Facebook, Skype nebo Foursquare, používají stamiliony lidí, je jednoduchý – jsou zdarma. A nutno dodat, že věc nebo služba s nulovou cenovkou přináší mnoho. Nekonečně velkou

e-mailovou schránku, emoce a přátele, bezplatné telefonování, textování a videotelefonování nebo reklamu na věci, které opravdu sháníme, anebo obsah, který na základě našich zájmů považujeme za relevantní. Pokud bychom tyto služby přestali používat, uprostřed společnosti, která je považuje za standard v komunikaci, bychom se ocitli v informační temnotě. A okolí, které dnes artefakty jako iPhone, iPad nebo chytrou domácnost považuje za indikátory statusu, by nás mělo za šílence.

To, jestli se tedy podaří na vzedmuté vlně obav o soukromí vytvořit nový byznys pro masy, ukáže teprve budoucnost. Velké korporace a úřady budou zcela jistě nuceny vynakládat nemalé investice na ochranu svých dat před hackerskými útoky, jejichž počet roste geometrickou řadou. Tento problém je však mnohem starší než aféra s NSA a stojí na zcela jiných předpokladech. Uspět s ochranou soukromí na trhu, jehož standardem jsou nulové ceny a mantrou sdílení všeho se všemi, bude velmi těžké – že by se většina vyvázala z těchto lákadel, to se zatím nejeví pravděpodobné.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama