Vinařské obrození

Byznys

Zapomeňte na krojované strýce, hulákání „vííínééčko bííílééé“ i rádoby vtipné řeči o vínech pro Pražáky. Moravské a české vinařství se v posledních letech výrazně proměnilo. Obor se zmodernizoval, láká velké investory i mladé začínající vinaře. A co je nejpodstatnější, zvedá se i kvalita samotného vína.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Pod špunty a etiketami tuzemského vína proběhla v uplynulých letech nenápadná, ale o to výraznější revoluce. Do oboru vstoupili noví vlastníci, proměnily se technologie a zlepšily výrobní postupy, zároveň narostly i nároky zákazníků spolu s jejich ochotou za dobré víno utrácet. Zjednodušeně řečeno, moravské a české vinařství vstoupilo naplno do jedenadvacátého století.

 

 

Nástup velkých hráčů

Vinařství začalo hlavně po roce 2000 přitahovat velké investory. Peter Vajda se svou skupinou vybudoval Sonberk, agromagnát Gabriel Večeřa Nové vinařství, Jiří Kaprálek převzal Mi-

krosvín a vinařské prostory na bzeneckém zámku, pražský advokát Jaroslav Javornický se se svým Spielbergem stal před pár týdny Vinařem roku 2017. Do severočeských Třebívlic míří peníze Jana Dienstla, velkou skupinu buduje slovenský miliardář Anton Siekel, který kdysi zbohatl zejména díky Istrokapitálu. Své vinařské aktivity má v Novém Šaldorfu a na Lounsku i investor Libor Winkler a našla by se i další zajímavá a známá jména. Vůbec největším uskupením v oboru je pak skupina Bohemia Sekt, do které kromě tradičního závodu ve Starém Plzenci patří také Víno Mikulov, Habánské sklepy, Vinařství Pavlov a značka Chateau Bzenec.

Pozoruhodné je, že – nepočítáme-li skupinu Bohemia Sekt, která patří k mezinárodnímu koncernu Henkell International se sídlem v Německu – jsou mezi významnými investory do tuzemského vinařství výhradně česká a slovenská jména.

„Všimněte si, že se docela často jedná o takové investory, za kterými v jejich hlavním oboru nemůže zůstávat nic hmatatelného – jako jsou například finančníci či advokáti. A vinařství tu bude stát i za desítky, možná i stovky let,“ přibližuje možnou motivaci prezident Svazu vinařů České republiky Tibor Nyitray. Že je tato úvaha namístě, potvrzují i dva investoři, o jejichž vinařstvích se píše v dalších článcích v tomto čísle, Peter Vajda a Jan Dienstl. Ani u jednoho to nebyl jediný motiv, ale svou roli vybudování „hmatatelného“ vinařství hrálo.

Se silnými hráči přišly v posledních letech také dostatečné prostředky na investice do technologií a vybavení. Což se zpětně projevuje i na výsledné kvalitě vín. Většina velkých vlastníků vydělává jinde, jejich vinařské firmy se proto nemusejí za každou cenu tlačit do co největší ziskovosti, a mohou se tak více soustředit na kvalitu své produkce.

K celkovému růstu kvality podle šéfa Svazu vinařů pomohlo i to, že velké vinařské firmy v průběhu let zvedly standard své produkce, a tím pádem menší a malí producenti musejí v kvalitě ještě přidat, aby si vedle velkých hráčů nalezli své místo. To se jim, zdá se, docela dobře daří.

Tuzemští konzumenti jsou nadto docela patrioti a zejména v oblasti bílých vín dávají často přednost domácí produkci před dovozem. „Vidíme na prodejích, že v oblasti bílých vín Morava opravdu táhne,“ říká Martin Nejedlý, většinový vlastník skupiny Premier Wines & Spirits, jednoho z větších domácích obchodníků. „Průzkumy navíc ukazují, že oblíbenost tuzemského vína mezi spotřebiteli roste,“ těší prezidenta Svazu vinařů Nyitraye. Pozitivní efekt je podle něj výsledkem soudržnosti oboru a společného marketingu, který dovede přilákat zákazníky k tomu, aby tuzemské víno alespoň ochutnali. A když je dobré, zákazníci zůstávají. Samotní vinaři pak právě za soudržnost oboru přiznávají kredit vinařskému svazu.

 

Třetina červená, zbytek bílé

Jak je na tom domácí vinařství v řeči čísel? Celkově se v České republice vypije každý rok okolo dvou set milionů litrů vína (cca 2 mil. hektolitrů). Moravští a čeští vinaři jsou přitom schopni dohromady vyrobit zhruba třetinu z tohoto množství, zbylé dvě třetiny se dovezou.

Podle nejčerstvějších údajů ministerstva zemědělství bylo k 31. prosinci 2016 v registru vinic celkem 18 193 pěstitelů s osázenou vinicí, kteří dohromady pěstovali víno na 17 737 hektarech. Největší množství pěstitelů je mezi těmi nejmenšími, kteří mají jen několik řádků za chalupou. Obráceně platí, že čtyřicet procent veškerých vinic v zemi drží v ruce necelé dvě stovky pěstitelů, kteří patří do kategorie obdělávající více než pět hektarů vinic. „V porovnání s předchozími roky dochází ke zvyšování koncentrace výroby,“ uvádí odborná zpráva o stavu českého vinohradnictví.

Zhruba dvě třetiny vinic jsou u nás osázeny bílými odrůdami, třetina modrými, tedy těmi určenými pro výrobu červeného vína. Nejvíce se u nás pěstuje Veltlínské zelené, následované Müllerem Thurgau a ryzlinky, rýnským a vlašským. Další v pořadí jsou pak dvě červené odrůdy, Svatovavřinecké a Frankovka. Každá z těchto šesti odrůd se ke konci loňského roku pěstovala na více než tisíci hektarech. (Podrobněji viz graf uvnitř článku.)

Trendem posledních let je, že se jednotlivá vinařství více specializují. „Dříve měl každý pocit, že musí mít v nabídce hromadu odrůd, aby si mohl každý zákazník vybrat podle své chuti. To se mění a produkce se zjednodušuje, vinaři chtějí využít své unikátní polohy k tomu, aby pěstovali, co se právě na tu kterou viniční trať nejlépe hodí,“ říká vinařka Dominika Černohorská, která je také členkou Unie enologů ČR (enologie je věda zabývající se vínem – pozn. red.). 

 

Časy se mění, mrazy a špačci zůstávají

I přes nejmodernější technologie ve výrobě platí, že víno vzniká hlavně na vinici. Současní vinaři tak mají při pěstování stejné problémy, jaké znali už jejich předchůdci po generace zpět. Úrodu jim mohou ničit jarní mrazy, letní kroupy a těsně před obdobím sklizně také hejna hladových špačků.

Mrazy zasáhly moravské vinaře v loňském i letošním roce. Zatímco loni to nejvíce odnesla oblast kolem Bzence, letos byly patrně nejpostiženějšími místy Velké Bílovice a okolí Hustopečí. „Potíž je, že vinaři zaznamenají vlastně dvojí škodu. Je tam samotná škoda na hroznech, ještě horší ale je, že vinaři pak nemají z čeho víno vyrobit. Není potom na čem realizovat přidanou hodnotu a zisk,“ říká výkonný tajemník Svazu vinařů ČR Martin Půček. 

Vinaři si mohou své hrozny pojistit a podle určitého klíče jim na pojistné přispívá stát. Letos se vinařskému svazu podařilo vyjednat navýšení podpory na pojištění. I tak ale pojistky kryjí jen ztrátu na samotných hroznech, a nemohou tudíž kompenzovat vinařům ušlý zisk z nevyrobeného vína. Vinařský svaz by do budoucna rád vyjednal i to, aby ministerstvo zemědělství podpořilo vinaře i při nákupu protimrazových svící.

Podobně se vinaři ani v moderních časech nedokážou vyhnout náletům špačků. V oblastech moravských vinic proto koncem léta neustále hřmí falešné výstřely, které je mají plašit. Po letošním suchém a horkém létě, které na jihu Moravy panovalo, pak byli podle vinařů špačci hladovější než jindy. „To je zkrátka příroda, musíme s ní umět žít,“ říká ředitel Zámeckého vinařství Bzenec Bořek Svoboda. Vinařka Dominika Černohorská pak na vinici poblíž Klentnice ukazuje následky působení docela neobvyklé škodné: „Chodí sem keře i bobule okusovat mufloni z pálavských lesů.“

Na počasí jako jediné se nemohou vinaři nikdy stoprocentně připravit a spolehnout. 

„Když se neurodí, vůbec nic s tím nenaděláte. Pak je úplně jedno, jak oblíbená vaše vína jsou nebo jaká je po nich poptávka,“ říká Tibor Nyitray. Výkonný tajemník Martin Půček pak právě v počasí vidí největší rizika oboru do budoucna. Množství vláhy, která u nás spadne, podle něj dlouhodobě klesá, a teplota se naopak zvyšuje. 

 

Přicházejí mladí

Ve všech ostatních, ovlivnitelných aspektech je na tom moravské a české vinařství, zdá se, velmi dobře. Za čtvrtstoletí od otevření trhu se dovedlo srovnat s nástupem konkurence z ciziny, čemuž pomohlo i postupné zpřísnění pravidel pro dovoz. Fakticky dnes platí, že domácí vinaři dovedou umístit na tuzemský trh drtivou většinu své produkce, ovšem musí být dobrá.

„Velmi se zlepšila průměrná kvalita vína. Ve střední kategorii, kolem stokoruny za lahev, prakticky nekoupíte špatné víno, to už by totiž bylo neprodejné. Vnitřní konkurence je velice silná a posouvá standard směrem vzhůru,“ říká šéf Svazu vinařů Nyitray. Důkazem o tom, že je domácí vinařství perspektivní, je podle něj i výkonného tajemníka Půčka skutečnost, že o všechny nové vinice, které u nás smějí podle evropských pravidel vzniknout, je mezi pěstiteli zájem. Do tří až čtyř let by se tak mohlo objevit až osm set nových hektarů vinic. Kdyby vinohradníci a vinaři nepovažovali obor za perspektivní, do péče o nové vinice by se nehrnuli.

Obor se navíc výrazně otevřel. Folklor z něj samozřejmě zcela nevymizel a nevymizí, výrazně do něj ovšem vstupují mladí. „Střední i vysoká škola vinařská jsou plné lidí, jejich absolventi mají zájem v oboru působit, a to nejen když přebírají podniky po rodičích. Budují si vlastní vinohrady a otevírají nová vinařství,“ všímá si Martin Půček. Těžko se mohou těšit na rychlé zbohatnutí, k tomu je možná v jiných oborech více příležitostí, může je ale čekat solidní, dlouhodobé a udržitelné podnikání.„Z vinařství se stal moderní obor, který dovede přilákat lidi různých typů. Mezi vinaři vidíte – s nadsázkou řečeno – lidi všech věkových skupin, pohlaví, orientací a typů. A podle toho pak také vypadají jejich zákazníci. Každý si může najít směr, který mu vyhovuje,“ uzavírá šéf vinařského svazu Tibor Nyitray.

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama
Advertisement

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement