20. června 1976: Dloubákem k nesmrtelnosti

19. června 2016

Redakční tým španělského časopisu Panenka.

foto Jan Kaliba

„Všetko je v rukách Antonína Panenku!“ hřímal ten večer z televizorů v milionech československých domácností komentátor Karol Polák. O pár vteřin později ovládlo národ, který se nacházel v bezčasí normalizace, nadšení dějinného významu. Nyní od té chvíle uplyne právě čtyřicet let.

Nenápadný činžák kousek od barcelonského chrámu Sagrada Familia v ulici Travessera de Gràcia. A na jednom ze zvonků je uvedeno jméno, které nezní příliš španělsky: Panenka. Za dveřmi v prvním patře se denně schází parta mladých mužů, kteří se před pěti lety rozhodli založit fotbalový časopis. Ve Španělsku nic neobvyklého. Jenže oni neobvyklí být chtějí. A tak svůj magazín pojmenovali… po vynálezci dloubáku z pražských Vršovic.

„Antonín tehdy projevil velkou kuráž a statečnost. A to je pro nás důležité,“ říká šéf téhle party Aitor Lagunas. Pokračuje: „Bylo na něm, aby rozhodl o tom, že malé Československo porazí tehdejšího mistra světa, západní Německo. A že tahle země vyhraje první velkou trofej ve své historii. Umínil si, že to udělá naprosto neobyčejným a nečekaným způsobem. A přesně takovým stylem chceme vést náš magazín: nabízet nečekané a překvapivé texty.“

Ostudu mi nedělají

Kvalitní papír, poutavá grafika, dlouhé, propracované články a témata, která dnes v mainstreamových novinách a časopisech takřka nenajdete. Ve Španělsku se píše stále dokola o dvou hlavních velkoklubech – Realu Madrid a Barceloně. Tomu se chtěli tihle hoši vzepřít a povedlo se jim to. Časopis zaujal, uspěl a získal renomé, i když vzniká v hodně skromných podmínkách. Se svým živým předobrazem, Antonínem Panenkou, toho má zkrátka opravdu hodně společného.

„Dokonce se stalo, že nás barcelonské hvězdy Xavi a Mascherano samy požádaly, jestli bychom s nimi nemohli udělat interview,“ chlubí se šéfredaktor Aitor. Má proč: takoví fotbalisté o pozornost jindy škemrat nemusejí, naopak bývá složité získat jejich vyjádření, natož rozhovor. „Je to parta nadšenců a dělají to dobře,“ chválí o generaci mladší novináře ten, který jejich časopisu propůjčil své jméno. S redakčním týmem se již osobně setkal, pokřtil v katalánské metropoli jedno z prvních čísel.

„Jméno Panenka ve Španělsku zní exoticky, ale dá se dobře vyslovit, což naší značce samozřejmě pomáhá. A jsme rádi, že se Antonínovi náš časopis líbí a že mu neděláme ostudu – to je pro nás nejdůležitější,“ říká šéfredaktor. Marketingové výhody jsou zřejmé: „Kdykoli někdo na světě kopne penaltu ´a la Panenka´, jak tenhle oblouček doprostřed branky komentátoři stále nazývají, pokaždé zazní i název našeho časopisu. To mi přijde stejně geniální jako Panenkova penalta!“

Jedna z obálek španělského časopisu Panenka.

foto Jan Kaliba

Jak Panenka minul…

Podpořte Reportér sdílením článku