Povídka: Straightflush

Podivuhodná vražda, u níž není jasný motiv. A prostředí hráčů pokeru. O tom je detektivní povídka v červnovém vydání magazínu Reportér.

Stál u umývadla a na tváři měl přitisknuté mokré dlaně. Z crčícího kohoutku nabral vodu a opět si jí opláchl obličej. Někdo prošel za jeho zády k pisoárům a nechal pootevřené dveře do sálu. Když muž zvedl oči k zrcadlu, uviděl v něm tou škvírou několik velkých oválných stolů osazených hráči. Pohledem našel zrzavého mladíka, který u jednoho z nich právě míchal karty a chystal se je rozdávat k další hře. Dlouhé vteřiny se do něj pak očima upřeně vpíjel.

Po chvíli si osušil obličej papírovým kapesníkem a zmuchlaný do kuličky ho hodil k odpadkovému koši. Netrefil, ale to bylo to poslední, oč by se zajímal. Vyšel z toalet a zamířil k baru.

„Morgena,“ zamručel, „dvojitýho.“ Z kapsy vyn­dal hrst mincí a vysypal je na pult. Později rozrazil dveře kasina a ulicí odcházel kamsi do noci. S sebou si odnášel pocit, že poslední, co uvnitř zahlédl, byl křivý úsměv toho zrzavého šmejda v bílé košili.

•••

Seděl jsem v kanceláři a řešil zrovna něco s jedním sotva osmnáctiletým cápkem, kterého chytili v cizím bytě. Kraťasy, vytahaná mikina, dredy do půli zad. Na obličeji asi kilo a půl železa a v uších díry, že byste jimi protáhli dětský vláček. A odér něco jako Cannabis for man.

Z dobře rozjeté konverzace nás ale vyrušilo zaklepání starého Křivánka, kolegy, co do služby nastoupil ještě za císaře pána nebo za Husáka, prostě tak nějak.