Naučíme lidi na taxíky

Kdy jste jel naposledy v Praze taxíkem?

Před chvilkou. Byl to řidič, který jezdí teprve půl roku a nikdy nejezdil jinak než s aplikacemi.

Kolik pasažérů přes Liftago měsíčně v Praze odbavíte?

Přes třicet tisíc. Je to počet jízd, nikoli pasažérů, těch je více.

Odhady hovoří o tom, že se v hlavním městě uskuteční asi půl milionu jízd měsíčně. Kolik z toho chcete ukousnout vy?

Ideální by bylo dostat se na dvacet procent, tedy ke sto tisícům jízd. Od padesáti tisíc jízd, a k tomu není daleko, bychom měli vydělávat více, než kolik dnes investujeme do dalšího rozvoje.

Na jakém principu funguje spolupráce s řidiči?

Taxikáři platí procentuální poplatek z jízdného, a čím častěji s nimi zákazníci chtějí jezdit, tím se to procento snižuje. Řidič, který toho hodně odjezdí, se dostane v průměru k patnácti korunám poplatku za jednu jízdu.

Kolik aut máte v systému?

Rukama nám prošlo přes 2 000 taxíků, ale do provozu dnes může v Praze přes 500 aut, desítky jsou rozesety po ostatních městech. Třetina jezdí jen přes nás, třetina jsou lidé z dispečinků (berou zakázky od nich i přes Liftago, pozn. red.) a třetina jsou občasní řidiči, lidé s jiným povoláním, kteří jezdí, když mají čas. Postupně řidiče více a více obsazujeme zákazníky. Buď tím, že opouštějí dispečinky, nebo tím, že jim technologicky pomáháme k tomu, aby jim jízdy lépe navazovaly.

Nakolik jsou vaší konkurencí ostatní aplikace a služba „netaxikářů“ Uber?

Uber je u nás zatím hlavně službou pro cizince. Na počátku se každá ze služeb snaží ceny nějak dotovat. Myslíme si, že náš systém založený na dlouhodobé rovnováze spokojenosti řidiče a pasažéra je proto udržitelnější.

Někde jste říkal, že zákazník by měl po vystoupení „prožít orgasmus“. V čem by měl spočívat?

Má to být ten pocit, který má zákazník ze služby. Jde především o bezpečí. Myslíme si, že velikost trhu je menší, než by mohla být, protože taxíky nemají úplně dobrou pověst. Chceme pověst zlepšovat a tím by trh mohl ještě růst. Základem je, aby byl spokojený řidič – to dělá daleko větší část zkušenosti zákazníka, než zmůže technologie. Spokojený řidič je přirozeně dochvilnější a milejší a dělá tak nám i taxislužbě nejlepší pověst.

Takže myslíte, že část lidí, kteří dnes jezdí autem, by mohla přejít na kombinaci MHD a taxi?

To je to, proč to děláme. Naším primárním cílem je dostat individuální automobilovou dopravu z centra města.

Čekal bych, že primárním cílem bude uspět a vydělat peníze.

To také, ale musíte mít nějakou vizi. A vize je, že chceme optimalizovat dopravu, snižovat množství emisí nutných k přistavení vozu a postupně měnit návyky lidí. Pokud budete mít jistotu, že se kdykoli dostanete z místa A do místa B bezpečně, spolehlivě a pohodlně, tak přestanete auto do centra Prahy tahat. Zbavíte se problémů s parkováním, kolonami a podobně. Platformu postupně chystáme rozšířit ve spolupráci s firmou Rekola i na půjčování kol a možná i dál. Základem každého byznysu je užitečnost, bez toho nemůže fungovat. Pokud je ta aplikace užitečná pro zákazníky i řidiče a potažmo i pro město, pak na ní můžeme dlouhodobě vydělávat.

Před rokem, rokem a půl jste říkali, jak chcete vyrazit na globální trh. Ukázalo se, že to tak rychle nejde?

Měli jsme trochu velké oči. Nakonec jsme se naštěstí včas rozhodli, že nejprve musíme dovést k dokonalosti samotný produkt. Expanze nastává teď, před pár dny jsme začali v Bratislavě a i z reakcí konkurence máme pocit, že nás berou hodně vážně.

Máte v plánu i další česká města kromě Prahy?

V Brně už působíme. Přes večer výborně, takže noční zákazníci jsou spokojení a službu chválí, ale přes den tam máme ještě problémy s dostupností. Ostrava zatím funguje trochu živelně, také tam se nám zapojují řidiči do systému, ale ještě jsme tam nedělali žádný marketing a optimalizaci pokrytí.

Tisíc balíků denně

Vaše základní podnikání je v reklamním textilu. Jak jste se k tomu s ADLER Czech dostali?

Měli jsme původně reklamní agenturu, která se zabývala dovážením reklamních předmětů. Pak se přiblížila Evropská unie a bylo nám jasné, že dovážení tužek či deštníků už nebude perspektivní. Tak jsme se rozhlédli a uvědomili jsme si, že v Česku není kloudný dodavatel reklamního textilu. Byl tu jediný konkurent. Odjel jsem na měsíc do Číny, hledal dodavatele a nakonec ho našel. Koupili jsme první kontejner triček, za dva týdny jsme je prodali. Banka nám tehdy nedala úvěr, protože podnikání s Čínou prý nebylo perspektivní. Dodavatel uvěřil, že zaplatíme, což jsme také udělali. A tím vznikl stabilní vztah na dalších sedm let. Pak už byla výroba v Číně moc drahá a dnes tam děláme jen hi-tech výrobky.

Kde tedy vyrábíte dnes?

V řadě zemí. Od Egypta přes Bangladéš, Pákistán, Turecko, Barmu. Naší prací je mít k dispozici spoustu reklamních nosičů – trička, čepice, košile, mikiny, kalhoty, všechno možné. To si pak od nás klienti kupují a tisknou na to příslušná loga. My musíme být dokonalí v kvalitě materiálu, věrnosti barev, ekologických standardech. Zboží pak ze skladu v Ostravě expedujeme po Evropě.

V Ostravě jste právě otevřeli nový expediční terminál. Jak vás posune dál?

Je to technologicky úžasné místo, robotizovaný sklad o rozloze skoro čtrnácti tisíc metrů čtverečních. Postupně se rozroste až na pětadvacet tisíc metrů. Tam skladujeme všechno to zboží. Máme tam technologii, která umí automaticky sestavit libovolný balík podle objednávky zákazníka. A dodáváme do 27 000 reklamních agentur po Evropě. Máme i speciální logistiku, takže do sedmi zemí dodáváme do druhého dne, přes noc.

Do technologie v novém terminálu jsme investovali 55 milionů a vyřeší nám problém s množstvím dodávek. Náš byznys funguje tak, že přijde zakázka po internetu a my ji ve velmi krátké době vyskladníme. Je to tak šestnáct až osmnáct minut od doručení objednávky po vyskladnění balíčku (s textilií, která směřuje k tiskaři, pozn. red.). Denně je těch zakázek přes tisíc.

To je celkem ostrý provoz…

V tom skladu čekají na zákazníky milio­ny položek. Vedle rychlého odbavení musíme mít i rychlou logistiku a skvělou kontrolu kvality. Náš byznys spočívá v tom, že neděláme zákazníkům problémy, není to jen samotné tričko. Představte si, že máte agenturu v Rumunsku na malém městě. Přijde zákazník a chce padesát triček s modrými puntíky. Vy to u nás objednáte přes internet, tiskařovi pošlete mailem grafiku. My druhý den k tiskaři dodáme těch padesát triček, on je potiskne a vy je za tři dny pro zákazníka máte. A můžete se na to úplně spolehnout.

Máte také firmu ADLER Property. Ta se stará o nemovitosti, ve kterých podnikáte?

Ano. Vedle terminálu v Ostravě jsme letos udělali i druhou velkou investici, nové firemní centrum v Ústí nad Labem, které bylo za 72 milionů. Je to supermoderní kancelářská budova zaměřená na co nejmenší zátěž na životní prostředí.

Podle zveřejněných uzávěrek vám byznys rostl. V roce 2013 obrat 355 milionů a zisk po zdanění 27 milionů, v roce 2014 to bylo 465 milionů obratu a 44 milionů zisku. Jak to bude letos?

Letos by měla čísla v obratu i zisku začínat číslem šest nebo sedm.

Politika? Ano, ve správný čas

Pořád jste v ADLER Czech jediní dva společníci vy a Pavel Neumann?

Ano.

 

57be0f429c40d7f22d3f4701 MEDIA_ITEM image

 

Máte řadu jiných aktivit. Jste zastupitel za hnutí PRO! Ústí, byl jste náměstkem primátora, věnujete se charitě. Jak to nese váš společník? Nevyčítá vám, že na původní podnikání nemáte dost času?

My jsme spolu 27 let a prošli jsme i těžkými dobami. Jsme každý jiný, máme různé názory. Ale když dojdeme ke shodě, je to většinou to pravé. Já jsem spíše vizionář, Pavel zase praktik. A navíc je velmi férový a poctivý. A co se týče těch aktivit… Když jsem po ústeckém puči skončil ve funkci náměstka, ptal jsem se ho, jestli se na to nemám vykašlat. On mi řekl, že když se na to vykašlu, tak snad abychom se z Ústí nad Labem odstěhovali.

Takže vás k politické aktivitě povzbuzuje?

Ano. Myslím si, že má pravdu. Prošel jsem si úspěchy i neúspěchy, jsem materiálně zajištěný, mám chuť tvořit.

Takže vás zkušenost z onoho konce na ústecké radnici neodradila?

To vůbec ne. Moje téma je udržitelnost. Ta má tři dimenze – prosperitu, planetu a lidi. Když se některá z nich ničí, tak to podkopává trvalou udržitelnost. Tímhle směrem směřuji i v podnikání. A podle mne tak má směřovat i politika. Když sleduji Ústí, tak vidím, jak to město v mnoha případech zmírá na nekompetentnost nebo hájení nějakých osobních zájmů.

Chtěl byste se jednou pustit do politiky i na celostátní úrovni?

Klidně, až přijde čas, proč ne. Puč v Ústí přišel docela ve správný čas. Mohl jsem se zastavit, srovnat si priority, také upřít pozornost zase k Liftagu a být tu užitečný. A jestli zase někdy přijde čas se k politice vrátit nebo v ní někam postoupit, tak to udělám.

Nechci být pražský taxikář

Tím jsme se zase dostali k Liftagu a firmě ADLER iTech, která je provozuje. V projektu už je proinvestováno 70 milionů. Kdy by se měla investice vracet? A je nějaký horizont, ve kterém si slibují návratnost i vaši spoluinvestoři?

My zatím nemáme žádné institucionální investory. Všechno jsou to osobní investice jednotlivých spoluakcionářů a nikdo z nich nemá v hlavě časový horizont. To funguje jinak. Buď ten projekt roste a pak byznys jednou přijde, anebo to nefunguje. Vy nakoupíte akcie v nějaké chvíli, a když se firmě daří, tak je později prodáte za cenu o mnoho lepší. A my jsme všichni investovali do Liftaga ne s cílem udělat taxi aplikaci, ale pomoci lidem nekupovat si auta.

Jaká je dnes aktuální vlastnická struktura ADLER iTech? Pořád jste největším spoluvlastníkem?

Pořád jsem a nehodlám z toho nějak vystupovat. Můj podíl se postupně ředí, jak vstupují noví akcionáři se svými investicemi. V současné době je v ADLER iTech sedm či osm investorů, mají tu podíl moji spoluzakladatelé a také zaměstnanci.

Z rejstříku vyplývá, že loni investoval do ADLER iTech osmnáct milionů Vladimir Schmalz přes firmu Solotron, milion a půl Ladislav Lauryn a něco přes půl milionu Karel Janeček. Jsou to pořád ti největší investoři?

Pak jsou tam ještě původní investoři, kteří přibyli, ještě než to byla akciová společnost, ale jinak je to přesné.

Přemýšlíte o nějakém dalším kole oslovení investorů?

Ano. Poslední měsíce výrazně rostou počty zákazníků i frekvence využívání Liftaga, řidiči jsou nám věrní i přes příchod několika konkurentů. Ukázalo se tedy, že produkt je dobrý. Nejbližší cíl je dostat firmu do zisku, rozšířit se do dalších lokalit. Tak, abychom věděli, že když někam vstoupíme, tak se za určitou dobu dostaneme v tom místě do profitu. A až tyhle úkoly splníme, pak půjdeme na trh a dobudeme svět.

Nemůže se ale nakonec ukázat, že vaše služba může třeba dobře fungovat na specifickém pražském trhu, ale jinde ne?

Proto právě musíme otevřít ta další města, ideálně v jiných zemích. Aby to bylo v tomto směru prověřené. Já nechci skončit jako lokální provider pražského taxi, chceme jít dál. A myslím si, že na to ten projekt má.

Musím se ještě snažit

Prostřednictvím stipendijního fondu hradíte mladým lidem z Ústí studium v cizině. Proč?

Začalo to tím, že jsem studoval v Austrálii. Tam jsem si uvědomil svůj vztah k vlasti i to, jak mi pobyt v cizině pomohl k jinému pohledu na svět. Řekl jsem si, že by bylo ideální, kdybych mohl každý rok rozvézt po zeměkouli autobus studentů, aby se vzdělali, zlepšili si jazyk a získali nový pohled na svět. A později zase oni pomáhali ústecké komunitě. Tak jsem se rozhodl dávat desetinu svých osobních příjmů na tento účel.

Kolik lidí posíláte každý rok?

Teď je to osm až deset lidí. Z toho plyne, že aby to mohl být ten autobus, musím vydělávat ještě tak čtyřikrát více. •

Martin Hausenblas

Věděl jsem, co chci

Dvaačtyřicetiletý Martin Hausenblas je zakladatelem a největším akcionářem společnosti ADLER iTech, která provozuje službu Liftago. Zároveň je jedním ze dvou majitelů firmy ADLER Czech, která dodává reklamní textil. Působí jako cílevědomý a zároveň sebevědomý muž. „Od začátku jsem věděl, že chceme být středoevropským lídrem v oboru,“ říká o ADLER Czech. Stejně přesvědčeně dnes mluví o Liftagu: „Kdybyste znal jeho čísla, chtěl byste si tam koupit podíl.“ Dětství strávil v Děčíně, dospělý život zasvětil Ústí nad Labem. Zajímá se o historii, politologii, společenské vědy a studium cizích jazyků.