Dej bacha na Mexiko. Chceš půjčit pistoli?
22. července 2015
Můj řidič David.
V posledních dnech mi začaly chodit pozvánky na různé festivaly cestovatelů. Odmítám je, protože jsem cestovatel na baterky. Neumím například vypnout větrák. Hlásí se vám Světové Tažení Ofouknutého Poláčka.
Severní Amerika je stopařsky pořád stejná, od Aljašky po Texas: na auto čekáte průměrně hodinu. Ale zatímco na severu, dejme tomu v Yukonu, je přes den krásných dvacet stupňů, v Texasu dvakrát tolik.
Už kdesi v Rusku jsem ztratil čepici, takže mi hoří vlasy. Nad asfaltem se vznáší opar a čím dál častěji si při stopování musím dřepnout. Dobře mi není.
Po silnici skáčou velká sarančata, takže je pozoruju, to je zajímavé. Občas se některé převalí na záda a kmitá končetinami. Zoufale a marně. Ode mě se pomoci nedočká, já se sarančete nedotknu.
Tamhle je sarančí matka s potomkem na hřbetu, která se překotí po každém skoku, ale nějakým zázrakem se pak dokáže přetočit, což je obdivuhodné. Další skok! A znovu na záda! Chudák mládě… Nebo to je mrtvolka?
Těžko říct, je mi strašné vedro. Všímám si, jak kobylky požírají mrtvoly svých druhů a družek, které se válejí na každém metru. Požírají je od hlavičky, k zadečku se obvykle nedostanou, protože za chvíli přejede auto i je.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
