Pomáhat těm, kteří mění svět, je přece sexy

Byznys

Kdysi prodal byt, aby měl na svůj první počítač. Investoval zjevně správně. Firma, kterou tehdy zakládal, už funguje celé čtvrtstoletí. A Jaroslava Řasu i jeho společníky podnikání v oblasti informačních systémů pro firmy pořád baví. Nyní se rozhodli vykročit do nové etapy a po českém trhu začít dobývat i ten švýcarský.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Působíte na trhu už 25 let. A stále ve stejné čtveřici hlavních akcionářů. Jaký je recept na dlouhodobé partnerství v podnikání?

Začali jsme už někdy v roce 1995 striktně používat pravidlo, že máme rozdělené kompetence a do těch si nezasahujeme. To funguje a stále platí. Čas také způsobuje, že naše různé profesní i jiné ambice se už realizují mimo firmu. Jeden z našich akcionářů, Petr Kuchař, je teď například ve státních službách, pracuje jako hlavní architekt informačních systémů na ministerstvu vnitra.

 

Jak jste se vlastně dali dohromady?

Petr Vacek, se kterým jsme v roce 1991 firmu založili, je můj spolužák z vysoké školy. A Petrové Kuchař a Nejedlík jsou zase moji spolužáci ze střední. Ty jsme rok po startu přetáhli z Pozemních staveb, kde pracovali jako ajťáci.

 

Vaše původní firma se jmenovala Aktis, ale produkt se jmenuje už od začátku Abra. Co to jméno znamená?

My jsme si původně mysleli, že Abra znamená „věrná služebná své paní“. Kdysi s tím někdo přišel, prý že je to z latiny. Chtěli jsme název od A, abychom byli v seznamech firem a produktů pěkně vpředu, a tak se nám Abra zalíbila. Až po čase jsme začali zjišťovat, jestli to tak opravdu je s tou služebnou. A zjistili jsme, že nikoli, Abra ve skutečnosti znamená ve starokeltštině bůh. Což je, pravda, pro ekonomický software poněkud zvláštní pojmenování.

 

Byli jste klasický start-up, jenže v dobách MS-DOS a disket, kdy žádní startupoví investoři neexistovali. Jak jste dávali dohromady kapitál?

Potřebovali jsme ho získávat od zákazníků. Museli jsme být hodně rychlí, abychom dodávali zákazníkům a mohli od nich dostávat hotovost. Úplně na začátku jsme ovšem potřebovali dva počítače, které tehdy přece jen byly o dost dražší než dnes. Petr Vacek měl našetřeno z brigád a dostal nějaké peníze ke svatbě, za to si koupil ten svůj. A já jsem prodal byt.

 

Kvůli počítači?

Dnes to zní trochu bláznivě, že by někdo prodal byt, aby získal peníze na počítač. Ale byla to nejlepší finanční transakce v mém životě.

 

Počítám, že na pár bytů už vám ty počítače vydělaly.

I na pár těch bytů…

 

Podobné příběhy se často vyvinou tak, že jeden vykoupí podíly ostatních, případně společně prodají celou firmu. Chodily vám už tehdy, v 90. letech, nabídky na odkup?

Chodily a chodí pořád. Ale my ještě nechceme jít do penze.

 

Nikdo z vás neměl nikdy chuť podíl prodat? Vrhnout se do jiného byznysu?

Všichni jsme byli vždycky firmě hodně věrní. Baví nás to, a co si budeme povídat, možná je to taky jediné, co pořádně umíme. Vždyť já s Abrou začal ještě na škole a kromě brigád jsem nic jiného nedělal. A protože jsme vždycky drželi spolu, tak jsme si touhy po jiných oborech většinou zkoušeli v podobě dceřiných firem.

 

Jak to s nimi dopadlo?

Některé jsme integrovali do mateřské firmy, když to dávalo smysl. Ale měli jsme třeba i soukromou střední školu, a tu jsme nakonec prodali, abychom se nerozptylovali od hlavní činnosti.

Řekl byste, že dnes je prostředí pro začátek podnikání snazší, nebo těžší než ve vašich dobách?

Záleží na tom, v jakém oboru. Pokud by chtěl někdo začínat s ERP (zkratka pro Enterprise Resources Planning, tedy obor podnikání ABRA Softwaru – pozn.red.), bude to mít velmi těžké. Protože investice do vývoje a odladění takového systému je minimálně půl miliardy korun, spíše ale k miliardě. Tam je značná bariéra vstupu. Obecně si ale myslím, že jsou podmínky pro start podnikání mnohem lepší, než byly začátkem devadesátých let.

 

Spoustu práce nemusí dělat lidé

Za rok končící v pololetí 2015 dosáhly vaše tržby zhruba 160 milionů. Jak se vyvíjely v posledním roce?

Za celou skupinu jsme v posledním roce měli tržby něco přes 200 milionů. Máme trvalý růst, většinou mezi pěti a patnácti procenty ročně. Je to dlouhodobý a stabilní byznys.

 

Do roku 2013 se váš čistý zisk pohyboval kolem třinácti procent obratu, od roku 2014 se to procento o něco snížilo. Čím to?

Jsme teď na nižší míře zisku, protože rozsáhle investujeme do vývoje. I do vstupu na nové teritorium.

 

Vaše tržby jsou rovnoměrně rozděleny mezi prodeje licencí a údržbu a úpravu softwaru u zákazníků. Má některá z těchto oblastí dynamičtější vývoj?

Je to hodně spojené: čím více prodáme licencí, tím více děláme údržby a úprav. Ale vidíme, a nejen u nás, že rostou potřeby zákazníků na individuální úpravy systémů. Zrovna nyní je velkým tématem automatizace.

 

V jakém slova smyslu?

Nepředstavujte si jen roboty, které něco vyrábějí. Tam automatizace funguje dlouho a dobře. Ale pak jsou velké oblasti v administrativě, v prodeji a podobně, kde zatím neautomatizují skoro žádné firmy, a přitom v nich mají třeba i polovinu zaměstnanců. Mnoho činností ale vůbec nemusejí dělat lidé. Příklad na naší vlastní firmě: máme 150 zaměstnanců, spousty zákazníků a jedinou účetní, která všechno stíhá, protože řada činností „běží sama“.

 

V posledních letech firemní systémy přecházejí na cloudová řešení, kdy nejsou fyzicky instalovány u klientů. U vás je to podobné?

Trend je zcela zřejmý. U menších firem, pro které máme řešení nazvané FlexiBee, je přechod na cloudová řešení ještě rychlejší než u těch velkých. Je to logické, protože právě u těch menších skutečně není potřeba, aby měly ve firmě servery a správce programů.

 

Cítíte v přechodu na cloudová řešení šanci na další růst, nebo naopak ohrožení v tom, že vám nyní mohou konkurovat i velcí světoví hráči nějakými univerzálními programy?

Je v tom obojí. Každá šance v sobě nese i riziko, že se té šance chopí někdo jiný a lépe. Obecně ale platí, že firmy umějí obsluhovat takové zákazníky, které mají ve svém genomu. My bychom asi neuměli obsluhovat obří firmu o desítkách tisíc zaměstnanců, mnohé z velkých IT firem zase neumějí dělat pro jiné než gigantické zákazníky.

 

Nahlížíme do spousty oborů

Zkuste nyní čtenářům v pár větách přiblížit vaše systémy. Váš prémiový produkt se jmenuje Abra Gen, komu a jak slouží?

To je kompletní systém pro řízení chodu firmy ve všech aspektech. Děláme ho pro malé firmy i pro firmy s tisícem a více zaměstnanci. Dovedeme nabídnout automatizaci veškerých možných činností firmy. Důraz klademe na to, aby bylo hned a přehledně vidět všechno, co firma potřebuje, aby se dobře rozhodovala. A dáváme si záležet, aby byl pro ­klienta konkrétně vyčíslitelný přínos.

 

Dnes už se asi přizpůsobuje software klientům, a ne aby firmy měnily procesy podle softwaru, jak to bývalo v minulosti, ne?

Umíme všechno přizpůsobit konkrétní firmě. Podstatné je, abychom si s klienty dobře nadefinovali, co opravdu potřebují a k čemu jim to bude. A my jsme za těch 25 let už dělali pro tolik firem, že můžeme nabídnout zkušenosti nejen se softwarem, ale i s tím, jak se dá vylepšovat samotný byznys.

 

Doufám, že vás neurazím, ale když se řekne „ekonomický software“, představí si většina laiků něco podobně vzrušujícího, jako je krabice sucharů. Vysvětlete mi, může být tahle práce „sexy“?

Víte, co je na ní vzrušujícího? Lidé, kteří dobře a poctivě podnikají, jsou ti, kteří doopravdy mění svět. Každý den posouvají planetu dopředu. Pro takové lidi pracovat a pomáhat jim k jejich úspěchu, to je přece strašně pěkná práce. Přispět tou naší troškou, tím, že IT krotíme, aby jim sloužilo, to nás baví. Navíc máme klienty ze spousty oborů, takže nahlédneme do řady zajímavých lidských činností.

 

Dají se vypozorovat nějaké obecné věci napříč různými obory?

Jistě, za ta léta zjistíte, že ačkoli jsou o sobě firmy často přesvědčeny, jak jsou výjimečné, tak ve velké většině mnoho věcí funguje úplně stejně nebo velmi podobně. Jsou třeba výjimečné oborem, ale nikoli vnitřním chodem. Proto umíme přinášet do firem i praktické zkušenosti, jak co dělat, není to jen záležitost softwaru.

 

Systém nazvaný primaERP má sledovat využití pracovního času. Rozumím tomu správně, že se jedná o jakési elektronické píchačky pro 21. století?

V podstatě ano. Tedy nikoli ve smyslu prostého sledování včasných příchodů, ale pro to, abyste věděli, na co v podniku spotřebujete kolik času. A uměli si třeba ty jednotlivé činnosti ve výrobě správně ocenit. Nebo se zamysleli, jakými kroky by se ty činnosti daly zrychlit.

 

Švýcarská cesta

Loni v létě jste se vrátil do představenstva, abyste byl osobně u změn, které jste si pro společnost naplánovali. V čem spočívají?

Vidím, že jsme na tom podobně jako řada jiných firem. Po 25 letech jsme na rozcestí. Buď můžeme firmu nechat dál fungovat a počítat s tím, že dožije spolu s námi, nebo ji můžeme zkusit posunout o úroveň výš. A my ji chceme dostat na mezinárodní úroveň. Už teď máme mnoho instalací našich programů po světě, teď ale chceme jít přímo na další trhy.

 

Co je k tomu potřeba?

Obnáší to rozsáhlé investice do modernizace našich programů. Ale také, a to je možná hlavní, podstatnou změnu myšlení ve firmě – vykročení z psychologického nastavení na to, že „úspěšně podnikáme doma a to nám stačí“. To, že jsme více nastaveni na sledování trendů ve světě, se pak zpětně promítá pozitivně i do našich služeb českým zákazníkům.

 

Zamířili jste do Švýcarska, proč právě tam?

Osobně je mi ta země velmi sympatická. Ale klíčové je, že vidíme velmi přesně, kde a jak můžeme na tamním trhu uspět. A je to také docela výzva: nároční zákazníci se smyslem pro detail, výrazný tlak na efektivitu, tři hlavní jazyky, odlišné podmínky v rámci kantonů. Pokud uspějeme v tak složitém prostředí, měli bychom uspět i jinde.

Je Švýcarsko dobrou nástupní zemí pro velký německý trh?

Obecně platí, že pokud máte dobré reference ze Švýcarska, nemůže to v Německu škodit.

 

Když studentům svítí oči

Před časem jste objížděl školy a přednášel studentům o podnikání. Ještě v tom pokračujete?

Ano, osobně mám tak čtyři pět akcí do roka. A jsem nadšený, že roste jak zájem škol, tak i počet podnikatelů, kteří za studenty v rámci programu „Můžeš podnikat“ jezdí.

A co studenti, slyší na to?

Jednoznačně. Mnohým z nich fakt svítí oči.

Zařadil jste se mezi přispěvatele fondu Neuron, kde podporujete dětský program. Čím vás oslovil?

Všechno to spolu souvisí: program o podnikání, soutěž Diplomová práce roku, kterou jsme kdysi rozjeli, i podpora dětských vědeckých zájmů. Myslím si, že pokud se má naše země posouvat nějak kupředu, klíčovou roli v tom sehrají lidé, kteří jsou dnes v dětském a studentském věku.

A pokud se je podaří pozitivně ovlivnit – směrem k samostatnosti, k odvaze, k tomu, aby se nebáli v něčem vynikat –, tak to může být jedině ku prospěchu věci. Nemáme bůhvíjaké přírodní zdroje, takže naším vývozním artiklem musí být chytrost, která bude vtělená do výrobků a služeb.

 

 

Jaroslav Řasa
ABRA – „Nejstarší dítě“ se 150 lidmi
Jaroslav Řasa (49) prožil s firmou více než půl života. Začínal ve čtyřiadvaceti, dnes už v ní 25 let působí. „Je to mé nejstarší dítě,“ směje se. S kolegy nejprve podnikali jako s. r. o., původní název byl Aktis. Od roku 1996 pak mají akciovou společnost ABRA Software. Řasa je s 36 procenty jejím největším akcionářem, Petr Vacek a Petr Kuchař drží po 21 procentech, Petr Nejedlík zhruba 13 procent. Zbytek připadá na tři menší akcionáře.
Zaměstnávají na 150 lidí a roční obrat přesahuje 200 milionů korun.
Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama