Ondřej Oliva: zadlužil se kvůli sochařství
11. ledna 2015
foto Ondřej Oliva
Nejtalentovanější české umělce, které se vyplatí sledovat, pro vás pravidelně vybírá magazín Reportér ve spolupráci s The Chemistry Gallery.
Proč je sochařů méně než malířů? Protože sochařství vyžaduje nejen znalost a schopnost pracovat s nejrůznějšími materiály, ale klade vysoké nároky na zručnost a trpělivost. Sochaři si někdy stěžují, že namalovat nový obraz je záležitost několika hodin či dnů, avšak vytvořit nový sochařský objekt trvá často několik měsíců. Navíc potřebujete velké ateliérové prostory, drahý je i materiál, z něhož jsou sochy vytvořeny – což zvedá jejich ceny. I přes menší konkurenci v oboru tak musíte mít velké odhodlání, abyste se na dráhu sochaře vydali.
Sochařem, který se v mladém věku 32 let nenechal odradit všemi nástrahami, je Ondřej Oliva, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze z roku 2010. Olivovi v rozhodnutí výrazně pomohla skutečnost, že pochází ze „sochařské rodiny“. Jeho otec – Otmar Oliva – je mezinárodně uznávaný výtvarník, známý svými sakrálními realizacemi v České republice, na Slovensku i jinde v zahraničí: jeho nejvýznamnější zakázkou byla výzdoba soukromé papežské kaple v Apoštolském paláci ve Vatikánu, kterou uskutečnil pro papeže Jana Pavla II. Syna Ondřeje vždy obklopovaly otcovy sochařské práce, nicméně se nechtěl vydat stejnou cestou jako on, tedy cestou sakrálních objektů. Výrazně jej ovlivnil vedoucí sochařského ateliéru na pražské AVU Jaroslav Róna, jenž byl podle Olivových slov tou hlavní osobou, která mladému sochařovi nejvíce pomohla v odhodlání opravdu se řemeslu oddat.
Kroky po ukončení vysoké umělecké školy však nebyly lehké. Musel najít finance na vytvoření prvních volných sochařských objektů. Hned po dokončení školy si půjčil větší obnos peněz, aby se mohl pustit do jejich realizace. Situaci mu ulehčila skutečnost, že už jeho diplomovou práci zakoupila do své sbírky Národní galerie. A přízeň milovníků umění jej neopustila ani poté − půjčku, kterou si vzal hned po škole a která mu umožnila zůstat u jeho sochařského snu, již díky prodeji vytvořených objektů splatil. Ačkoliv vše, co za prodané sochy získá, investuje zpět do tvorby a vydělané peníze tak utratí zejména za materiál či za možnost použití slévárny, je nadšen, že zatím nikde nemusel dělat například pomocné restaurátorské práce, které jsou často možným finančním únikem pro čerstvě vystudované sochaře.
Úspěch s jeho sochami realizovanými po dokončení AVU mu začíná přinášet také možnost vystavovat v zahraničí. V roce 2014 se účastnil přehlídky současného mladého evropského umění Ostrale 2014 v Drážďanech a v polovině roku 2015 bude spolu s dalšími mladými českými umělci vystavovat na skupinové výstavě ve slavném římském Muzeu Maxxi, jehož autorkou je slavná architektka Zaha Hadid. Na červenec pak připravuje samostatnou autorskou výstavu v Ostravě, ke které bude vydán také katalog s reprezentativní dokumentací jeho dosavadních prací. Vyhlídky do dalšího roku jeho nelehké umělecké dráhy vypadají stále velmi slibně. •
Autor je vlastník a ředitel The Chemistry Gallery – galerie zaměřené na prezentaci současných mladých umělců. Galerii vede od jejího vzniku v roce 2008.
Velkoformátový objekt Slices of life (Plátky života) je volným pokračováním úspěšného cyklu Svátost z let 2011−2012. Jde o sérii objektů formálně i esteticky vycházejících z prostředí kolem nás. Nakrájené kusy masa symbolizují kult jídla, který v určitých podobách přerostl v kult obžerství. Pro význam objektu je však důležitý také obal „nakrájeného masa“ – je zlatý, svítící, vytvořený z mosazného plechu. Pokud si jednotlivé kusy spojíme dohromady, objeví se před námi zlatý kus – zbožštělý symbol hojnosti a blahobytu. Lidské měřítko objektu umožňuje, aby lidé mohli objektem procházet a stát se tak jeho součástí. Oliva získal prostředky na realizaci objektu díky výhře ve veřejné soutěži Galerie 4D ze slovenské Galanty.
Podpořte Reportér sdílením článku
Vlastník a ředitel The Chemistry Gallery.