Policajt, který narazil

Homepage

Snažil se vyšetřovat stamilionové podvody solární mafie. Jenže byl za podivných okolností sám odsouzen – prý kvůli dvaceti pěti tisícům korun. Řadový policista z teplické kriminálky Pavel Nováček je v nesnázích, zatímco solárníci mohli být spokojení. „Je moc hodnej,“ říká jeho manželka, která ho podporuje. „Jen řekni… že jsem blbej,“ odpovídá jí Nováček.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Případ je na první pohled jasný jako facka. 

Okresní soud v Teplicích odsoudil v říjnu 2015 policistu teplické kriminálky Pavla Nováčka kvůli tomu, že si řekl o úplatek realitní makléřce Šárce Skramušské. Té hrozilo trestní stíhání za podvody při prodeji nemovitostí a Nováček se údajně nabídl, že jí v kauze pomůže, pokud mu dá 25 tisíc korun. 

Soud uznal Nováčka vinným. Šlo sice o tvrzení proti tvrzení, ale soud uvedl, že věří realitní makléřce. Nováček dostal podmínku.

Tolik zpráva z médií, která o případu „zkorumpovaného policisty“ informovala.

Problém je, že kauza má další souvislosti. Nepodívali se na ně ani vyšetřovatelé Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), státní zástupce ani soudce. Kdyby to udělali, mohli se dostat k informacím o daleko větším zločinu a stamilionových škodách, které souvisejí s podvody kolem solárního byznysu a také s vytunelováním největší družstevní záložny v Česku. Až sem totiž případ obyčejného policajta Nováčka z Bíliny u Teplic sahá.

Magazín Reportér navíc zjistil, že se o Nováčkův případ zajímá i tajná služba BIS, protože jde o ukázkový příklad klientelismu, který „narušuje nezávislost výkonu státní moci a v konečném důsledku ohrožuje demokratické základy právního státu“.

„Na jedné neformální poradě jsme se bavili o klientelismu a jeho dopadech na společnost. A jeden z kolegů vyprávěl zajímavý případ ze severu Čech. Říkal, že služba analyzovala případ jakéhosi policisty Nováčka, který měl tu smůlu, že nepatřil do žádné klientelistické party. Chtěl být normální a šetřit zločiny tak, jak se mají, tedy nezávisle. Jenže dostal přes prsty. A doplatil na to, zatímco organizovaný zločin dál v klidu fungoval,“ řekl zdroj ze zpravodajské komunity.

 

Zkorumpovaná kriminálka

Pavel Nováček se stal policistou v roce 2006. Tehdy mu bylo 29 let, a právě dokončil studia na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity. Ze svého oboru ale zběhl. Na škole se spřátelil s jedním studentem, který pracoval u policie. Ten mu vyprávěl, jak ho baví pomáhat lidem a vyšetřovat zločince. 

Což Nováčka nadchlo.

Zanedlouho nastoupil jako řadový policista ke kriminálce v Mostě. Po roce a půl získal post detektiva na hospodářské kriminálce v Teplicích. Odtud to měl blíž domů, bydlel totiž v nedaleké Bílině.

Jenže než se stačil rozkoukat, zjistil, že se ocitl v nesprávný okamžik na nesprávném místě, hospodářská kriminálka v Teplicích byla zvláštním hnízdem. Působilo v ní několik skupin detektivů, kteří byli napojeni na místní vlivné podnikatelské, lobbistické a politické kruhy.

Tyto vazby symbolizoval nejlépe rodinný klan Řebíčků. Aleš Řebíček byl ministrem dopravy ve vládě Mirka Topolánka a platil za vlivného regionálního bosse ODS. Jeho bratr Adam byl důstojníkem hospodářské kriminálky v Teplicích.

Nováček ho tam už nezažil. Adam Řebíček odešel do civilu předtím, než Nováček nastoupil. Ale řada kolegů podobného ražení jako Řebíček zůstala. S některými si Nováček nesedl vůbec, s některými musel mluvit a spolupracovat, protože byli jeho nadřízení nebo prostě jen kolegové.

Zde jsou ve zkratce některé případy teplické kriminálky z posledních pěti let:

Policista Josef Krpeš byl odsouzen za to, že vynášel za peníze policejní informace lidem z podsvětí. 

Kriminalista Petr Spálenka skončil u soudu za korupci. Za 30 tisíc korun slíbil, že zařídí, aby nebyl jeden z podezřelých stíhán. 

Policisté Roman Majerník, Adam Řebíček a Radek Turišin byli odsouzeni za zneužití pravomoci a braní úplatku. Tuto mediálně známou kauzu odstartoval podnikatel Michal Bartes, který měl v Teplicích autobazar. Tvrdil, že musel platit kriminalistům za beztrestnost. Když je přestal uplácet, skončil ve vazbě. Bartes si předávání úplatků nahrával na diktafon. Pak vše zveřejnil.

 

„Ahoj, mám problém“

Nováček nepatřil k žádné partě. Byl tam nový a na stůl dostával běžné případy, které nikdo dělat nechtěl. Složité a citlivé kauzy měli na starosti detektivové, „na které byl spoleh“. Po nějaké době tak začal mít Nováček u policie pověst notorického stěžovatele a remcala. Po dvou letech ztratil sílu a energii se neustále dohadovat se svým šéfem a rozhodl se teplickou kriminálku opustit. 

Jenže ještě předtím se stalo něco, co mu znemožnilo ze „severočeského Palerma“ v klidu odejít.

 

V září 2010 volal Nováčkovi kamarád z Bíliny Jan Bláha. Pracoval jako řadový referent na stavebním odboru Městského úřadu v Bílině. „Mám problém. Potřeboval bych poradit. Mám tu vydat povolení k výstavbě fotovoltaické elektrárny. Ale je to celý nějaký divný. Bez povolení tu narychlo vykáceli sad. Nevím si rady,“ řekl Bláha Nováčkovi.

„Jde o protiprávní jednání?“ zeptal se Nováček.

„Je to podvod. Je to v rozporu s územním plánem. Ale mám to přikázaný od šéfa,“ vysvětlil Bláha. 

Oním šéfem byl vedoucí stavebního odboru Milan Vondráček. Firmu, která žádala o stavební povolení pro fotovoltaickou elektrárnu (FVE) Bílina, zastupoval místní podnikatel a bývalý policista Miroslav Bomberovič. Podle předběžného šetření policisty Nováčka měl vedoucí odboru Vondráček vztahy s tehdejšími politickými kruhy k Bílině, které vedly až k exministrovi ODS Aleši Řebíčkovi; jeho bratr Adam přitom, jak už bylo řečeno, kdysi pracoval na kriminálce.  

Policista Nováček se proto raději rozhodl, že vše oznámí a předá jinam – detektivům protikorupční policie v Praze, aby případ nemohl nikdo shodit ze stolu.

Čtrnáct dní nato volal Nováčkovi opět úředník Bláha. „Je to v prdeli. Něco se stalo,“ řekl mu do telefonu a požádal ho o osobní schůzku.

Oba se pak sešli v Bílině v restauraci Husitská Bašta. Bláha řekl (jeho verzi později zkoumal a potvrdil soud), že mu ředitel odboru Vondráček nakázal, aby nedělal žádné obstrukce. „Řekl mi, že mám podepsat fotovoltaickou elektrárnu, nebo jsem mrtvej,“ vyprávěl Bláha.

Začal mít strach. „Jestli kvůli tobě nebude ta elektrárna, tak skončíš na skládce Chotovenka… Jsi ten nejmenší článek v řetězci, a když zmizíš na té výsypce, nikdo se nebude divit,“ řekl Vondráček podle Bláhy.

Policista Nováček pak Bláhu odvážel ze schůzky domů. Ale Bláha byl tak rozhozený, že mu v autě omdlel. Později Bláha navštívil lékaře a byl dokonce i v péči psychiatra.

 

Ve hře byly stamiliony 

Podnikatelé tlačili na zrychlené stavební řízení proto, že elektrárna musela být postavena do konce roku 2010. Kdyby se to nestihlo, neměla by zajištěné výhodné ceny, za které musel podle zákona elektrickou energii od fotovoltaických elektráren vykupovat státní kolos ČEZ.

Majitelé solárních elektráren, kteří získali licenci pro jejich provoz do konce roku 2010, měli garantovanou cenu 12 150 korun za megawatthodinu elektrické energie dodané do veřejné sítě. Od 1. ledna 2011 se výkupní podmínky zásadně měnily. Za megawatthodinu se držitelům licence vyplácelo víc než o polovinu méně – tedy 5 500 korun. Obě částky byly garantované na 20 let. Podnikatelé proto spěchali, aby dostali licenci pro provoz solárních elektráren ještě do konce roku 2010.

Úředník Bláha se sice vzepřel a povolení nechtěl podepsat, ale fotovoltaická elektrárna v Bílině nakonec i tak dostala zelenou. „Měl jsem výhrady. Bylo to v rozporu s územním plánem. Šel jsem proto za vedoucím, ale Vondráček mi řekl: ‚To neřeš. Zítra ráno chci mít to rozhodnutí na stole.´ Tak jsem napsal úřední záznam, že to považuji za nezákonné. Vondráček ho odmítl převzít, tak jsem ho podal na městském úřadu přes podatelnu,“ řekl Jan Bláha.

Vondráček mu i přesto nařídil, aby mu připravil rozhodnutí k fotovoltaické elektrárně s tím, že „ráno v devět si pro něj přijde investor“.

„Bylo to nestandardní. Připravil jsem tedy stavební povolení, ale odmítl jsem se na něm jakkoli podílet jakožto vyřizující referent,“ vysvětlil Bláha.

Stavební povolení bylo nakonec vydáno. „Tři dny poté přišel investor, že si jde pro razítko o nabytí právní moci. Přitom to mělo viset na úřední desce minimálně 30 dní,“ řekl Bláha.

A dodal: „Pak si mě Vondráček pozval do kanceláře. Vyčetl mi to hlášení o nezákonnosti. A řekl: Co sis to vůbec dovolil! Jestli tenhle projekt nevyjde, tak to pro tebe skončí špatně.“

„Vůbec jsem to nečekal, položilo mě to,“ vypověděl Bláha.

Stavba FVE v Bílině byla zkolaudovaná na poslední chvíli. Do systému byla zapojena 30. prosince 2010. Takže se na ni ještě vztahovaly vyšší výkupní ceny.

Bláha pak na úřadu skončil „v rámci reorganizace“. Přesně, jak to předpovídal ve vyostřených debatách Vondráček, když mu říkal: „A dej si okamžitě výpověď, protože tady jsi stejně skončil.“

Pražské policii chvíli trvalo, než případ začala vůbec dělat. Nováček jí ale neustále dodával nové informace a tipy na svědky, kteří by mohli pomoct objasnit daleko větší podvod. Byl přesvědčen, že fotovoltaická elektrárna v Bílině se koncem roku 2010 nestihla řádně dodělat. A že rychlá kolaudace byla schválena nezákonně, protože ve skutečnosti nebyla vůbec dostavěná. 

Nováček zajistil policii i svědka, místního myslivce, který tvrdil, že viděl, jak po kolaudaci odvážejí nákladní auta z elektrárny solární panely. Nováček měl také podezření, že elektrárna si solární panely jen půjčila od další spřízněné elektrárny v nedalekých Chabařovicích. Když bylo po kolaudaci, panely se podle svědků z Bíliny odvezly zpět do Chabařovic. 

Z interního šetření, jehož výsledky Nováček postupně předával protikorupční policii, vyplynulo ještě jedno vážné podezření – totiž že první tři měsíce roku 2011 dodávala FVE Bílina do systému ČEZ elektrickou energii, kterou však nevyrobila ze slunečních paprsků, ale ze dvou agregátů (což by potvrzovalo, že kolaudace byla nezákonná a zprovoznění jen naoko, aby se stihly lepší výkupní ceny). 

Opravdovou solární elektrárnu pak podle Nováčka nejspíš zprovoznili její majitelé až v průběhu roku 2011.

O tom, že Nováček pomáhá vyšetřovat podvod se solární elektrárnou, zpočátku u teplické kriminálky nikdo nevěděl. Vyšlo to najevo až v červnu 2011, když do Teplic přijel vyšetřovatel protikorupční policie a vyslýchal Jana Bláhu a také Pavla Nováčka. Už oficiálně do protokolu. 

 

Prý chtěl úplatek

A tady začíná další příběh policisty Nováčka. Je plný slov „prý“ a „údajně“, ale pro Nováčka měl fatální následky.

Dva měsíce po výslechu k solární aféře, 31. srpna 2011, přišla na policii realitní makléřka Šárka Skramušská a oznámila, že po ní chtěl Nováček údajně úplatek. Prý se to stalo už v květnu 2011. 

Setkání se podle ní (žádný jiný svědek jej nepotvrdil) odehrálo dopoledne 3. května 2011 v jejím autě u teplického zimního stadionu, kde prý měla s Nováčkem schůzku. Nováček si prý přisedl do jejího auta a údajně ji informoval, že jí hrozí trestní stíhání. Ale prý jí řekl, že jí může pomoct. Údajně jí sdělil, že za to chce 20 tisíc korun nebo možná 25 tisíc korun. Skramušská si to už přesně nepamatovala.

Nováček říká, že když se o obvinění dozvěděl, nechápal nejprve, co se děje. Ze svého kalendáře posléze zjistil, že 3. května 2011 Skramušskou vyslýchal. Bylo to na žádost kolegů z příbramské kriminálky, kteří vyšetřovali ve svém regionu podvod, jehož se Skramušská podle podezření dopustila, když prodávala nemovitost jistého Václava Wienera z Vranovic. 

Teplická kriminálka ani Nováček tedy tento případ vůbec nevyšetřovali; příbramští policisté jen požádali o prvotní výslech Skramušské. Nováček dostal od nadřízeného příkaz –  splnil jej a realitní makléřku vyslechl, i když upozorňoval, že je podjatý, protože ji zná a před časem přes ni sám kupoval nemovitost: o své podjatosti dokonce raději sepsal úřední záznam.

Nováček si vzpomněl, že Skramušskou si pozval na výslech do kanceláře policejní budovy, kam dorazila ve 13 hodin. Tvrdil však, že na schůzce s ní předtím nebyl, nesešel se s ní u zimního stadionu ani neseděl v jejím autě. „A v žádném případě jsem si neříkal o peníze. Je to lež,“ řekl Nováček.

Navíc v ten den dopoledne byl úplně někde jinde – a má na to svědky. Hned po ranní poradě v práci odjel ke svému právníkovi, kde měl schůzku s přítelem, který mu zařizoval místo u policie v jiném kraji. 

Skramušská při výslechu uvedla, že peníze Nováčkovi nedala, a tím to pro ni skončilo. Proč to ale neoznámila policii hned po „incidentu“, tedy 3. května 2011, a čekala další čtyři měsíce do 31. srpna 2011? „Víte, co je to strach? Tak proto,“ řekla Skramušská magazínu Reportér. Proč ji strach po čtyřech měsících opustil, nevysvětlila.

Od září 2011 tak Nováčka šetřila inspekce GIBS. Odposlouchávala jeho telefon a sledovala ho. Na nic ale nepřišla. „Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly být použity jako důkaz,“ uvedl státní zástupce Zdeněk Hammer.

Nakonec ho i tak navrhl obžalovat. Vše bylo založené na tom, že Skramušská mluvila od počátku věrohodně a že se ihned po schůzce s Nováčkem svěřila o všem své kamarádce Romaně Hnízdilové, která to pak inspekci potvrdila. Nic dalšího podstatného ve spise nebylo. 

V lednu 2012 byl Nováček obviněn ze zneužití pravomoci a z korupce a dva měsíce nato byl postaven mimo službu.

Tím do jisté míry skončilo i hlubší prověřování kauzy fotovoltaické elektrárny. Policie sice případ už nemohla jen tak odložit, ale daleko se nedostala.

Vedoucí stavebního odboru Vondráček byl v únoru 2015 odsouzen za zneužití pravomoci úřední osoby a za nebezpečné vyhrožování na sedm let vězení. „Milan Vondráček vydal rozhodnutí o umístění stavby FVE, ač věděl, že to bylo na pozemcích, kde to platný a závazný územní plán nedovoluje,“ uvedl ústecký krajský soud v únoru 2015.

Avšak podvod s dostavbou fotovoltaické elektrárny ani motivaci, proč to Vondráček dělal, zda v jeho jednání nehrála roli korupce a kdo stál v pozadí, policie do konce nedotáhla. 

Vondráček přitom zajistil svým nezákonným jednáním firmě Energosun, která FVE v Bílině vlastnila, stamilionové zisky.

„Energosun díky Vondráčkovi postavila FVE s čistým ekonomickým výnosem z prodeje elektrické energie za státem garantované výkupní ceny po dobu dvaceti let, a to nejméně 343 milionů korun. Ze znaleckého posudku pak vyplynulo, že pokud by byla elektrárna zprovozněna až po 1. lednu 2011, byla by hodnota jejího ekonomického prospěchu 164 milionů korun,“ stálo v rozsudku ústeckého soudu ke kauze Bláha–Vondráček.

Spolupracovník Energosunu, bývalý policista Miroslav Bomberovič, jakékoli machinace odmítá. „V té věci jsem jen pracoval pro společnost Helios Tech, která pro majitele elektrárny zařizovala potřebné podklady na stavebním úřadu. Popírám, že bych volal někomu z úřadu a zařizoval stavební povolení nestandardně. Když bylo vše vyřízené, na projektu jsem se už nijak nepodílel,“ řekl Bomberovič.

 

„Věřím, nevěřím“

Takže si to shrňme. Máme tu dva samostatné soudy. V únoru 2015 vystupuje policista Nováček u jednoho soudu jako důležitý a důvěryhodný svědek, který popisuje, co se dozvěděl o problému fotovoltaické elektrárny v Bílině a co mu říkal úředník Bláha. Tři čtvrtě roku poté, v říjnu 2015, pak policista Nováček sedí u druhého soudu na lavici obžalovaných jako gauner kvůli údajné pětadvacetitisícové korupci.

V údajné „korupční kauze“ Nováčka není ani zmínka o jeho aktivitách ve vztahu k fotovoltaické elektrárně, a tím pádem ani o případném motivu, proč by se ho chtěl někdo zbavit. GIBS ani státní zástupce tento motiv vůbec neakceptovali a soudce Miroslav Čapek se pak probíral jen v tom, co měl na stole. Navíc notně zvláštně.

Jak se třeba soudce Čapek vyrovnal s alibi Nováčka? Připomeňme, že v době, kdy měl sedět v autě se Skramušskou u teplického stadionu, byl podle dvou svědků na úplně jiném místě. 

„Nováček sice navrhl oba svědky, kteří vytvářejí obžalovanému alibi, ale on sám ani jednou tento fakt nezmiňuje. To staví jejich svědectví do nevěrohodného světla,“ uvedl Čapek.

Oba svědci, Julius Bačík a Jan Trejbal, přitom pod přísahou vypověděli, že 3. května 2011 v době mezi 9.00 a 11.30  byli s Nováčkem v kanceláři v Teplicích a probírali s ním jeho neshody v práci a možnost jeho budoucího zaměstnání ve Zlínském kraji.

Avšak soudce dospěl k hypotéze, že jejich dopolední schůzka byla časově nepravděpodobná. „Je zřejmé, že v mezidobí – mezi ranní poradou a výslechem ve 13 hodin, je pravděpodobnější realizace krátké schůzky se svědkyní Skramušskou, spíše než svědky popsaná skoro tříhodinová schůzka u nich v kanceláři,“ uvedl v závěrečné řeči Čapek.

Jako další argument, proč se nedá Nováčkovi věřit, soudce uvedl, že Nováček „přece pracoval na hospodářské kriminálce, kde k podobným excesům docházelo často“. „Modus operandi užitý obžalovaným se velmi podobá modu operandi svědka Turišina, pravomocně odsouzeného za obdobné jednání,“ uvedl Čapek.

Soudce tím narážel na kauzy teplické kriminálky, aniž  rozlišoval důležité detaily, například to, že Nováček v těch kauzách nefiguroval a nepatřil do party odsouzených Řebíčka, Majerníka a Turišina.

Proč věřil soudce více svědkyni Skramušské než Nováčkovi, vysvětlil takto: „Obviněný Nováček je ze skutku, který mu je kladen za vinu, zcela usvědčován očitým svědkem, a to výpovědí Šárky Sramušské. Svědkyně byla opakovaně vyslýchána, přičemž její výpovědi jsou logické, podrobné a v podstatných bodech konzistentní. A vzájemně si neodporují. Výpověď je nepřímo potvrzována svědky Romanou Hnízdilovou a policistou Petrem Babickým,“ sdělil soudce Čapek.

Policista Petr Babický přitom nebyl žádný klíčový svědek. Jen vyslýchal Skramušskou a pak její kamarádku Hnízdilovou. Výpověď Hnízdilové byla navíc rozporuplná. 

Babický nejdříve do úředního záznamu napsal, že Hnízdilová je další svědek, který dosvědčuje, že po ní chtěl Nováček úplatek. Což nebyla pravda a Hnízdilová to pak uvedla na pravou míru, když řekla, že může dosvědčit jen to, že se jí s takovou informací Skramušská svěřila.

U soudu s Nováčkem se byl podívat senátor Libor Michálek, který se věnuje případům oznamovatelů trestných činů. „Bylo zjevné, že soudce Čapek chce některé důkazy používat. A skutečnosti, které by svědčily ve prospěch obviněného, potlačit. V tom hodnocení důkazů jsem cítil silnou svévoli,“ řekl senátor.

Podle něho je problém justice právě v hodnocení důkazů. „Chápu, že soudce má právo vyhodnocovat důkazy po svém, ale mělo by to být rovné. Z více kauz, které jsem v posledních letech sledoval, je patrný silně nejednotný přístup soudců,“ dodal.

Soudce Čapek pak bez jakýchkoli pochybností uvedl, že „vylučuje, že by se mohlo jednat o účelovou kriminalizaci policisty Nováčka“.

„Nikdo by k ní neměl logický důvod,“ zdůraznil.

Čapek ovšem pominul důležitou věc. Šárka Skramušská byla známou bývalého vlivného (a souzeného) policisty Adama Řebíčka. Ten u výslechu potvrdil, že se s ní znal a že jí dokonce zařizoval místo v realitní kanceláři Balticflora, kde pak pracovala i její kolegyně Romana Hnízdilová. Obě ženy tak byly Řebíčkovi zavázané. Skramušská nicméně popřela, že by ji Řebíček ke svědecké výpovědi proti Nováčkovi naváděl. „Řebíček mi žádné instrukce nedával,“ řekla Skramušská.

„Paní Skramušskou jsem neviděl od roku 2010,“ uvedl Řebíček.

Majitel firmy Balticflora Michail Žák soudu řekl, že byl se Skramušskou nespokojený, a tak ve firmě skončila.

„Pracovala u mne asi tři měsíce. Přivedl ji Adam Řebíček. Půjčil jsem jí 150 tisíc korun. Ale dodnes mi je nevrátila,“ řekl podnikatel Žák a dodal: „Dělala různé podivné obchody, po kterých zbyly jen dluhy. Pochopil jsem, že je nebezpečná a že dokáže oklamat kdekoho.“

Pozoruhodné je, že kauza údajného podvodu v Příbrami, kvůli níž byla Skramušská původně vyslýchána, pro ni skončila dobře. „Ve věci tohoto trestního oznámení nebyly ze strany policie ani zahájeny úkony trestního řízení a věc byla odložena ad acta,“ stojí v úředním záznamu.

Jestli měl tedy někdo z kauzy Nováček prospěch, byla to Skramušská a pak také – a to hlavně – lidé spjatí s fotovoltaickou elektrárnou v Bílině.

 

Bílé koně

Kdo jsou vlastně lidé, kteří stojí za fotovoltaickou elektrárnou v Bílině? Majitelem elektrárny je firma Energosun. V letech 2010 až 2014 vlastnila tuto firmu společnost Apatit. Od prosince 2010 do 28. února 2014 byl veden jako jediný akcionář Apatitu jakýsi Hynek Čech, ročník 1966, bytem Ústí nad Labem. Ten však u soudu řekl, že je jen pracovníkem firmy: „Jsem jediným zaměstnancem firmy Energosun. Záležitost týkající se stavebního povolení nám zajišťovala společnost Helios Tech.“

Kdo tedy inkasuje částky za výrobu energie? „Finanční prostředky získané z prodeje elektrické energie, jsou hrazeny společnosti Energosun. Ta je dále rozesílá společnostem, které se podílely na výstavbě FVE. Jedná se o společnosti Alusail, Serried a CPD Group,“ sdělil Hynek Čech.

Z obchodního rejstříku lze vyčíst, že všechny uváděné firmy, které se podílely na výstavbě FVE Bílina, patřily buď „papírovým vlastníkům“, nebo nemajetným bílým koňům. 

Třeba firma CPD Group patří jakémusi Janu Koutníkovi z Ústí nad Labem, který je od roku 2010 v exekuci kvůli téměř půlmilionovému dluhu u francouzské banky BNP Paribas. Letos v únoru byla exekuce zastavena „pro nemajetnost Koutníka“.

CPD Group má v předmětu podnikání zapsanou hostinskou činnost, pekařství a cukrářství. Přitom podle smluv uzavřených s Energosunem dodala této společnosti „movitý majetek související s výrobou energie za 66 milionů korun“.

Těch zvláštností je mnoho. Ale jedna věc je zásadní.

Všechny tyto firmy si půjčily na svou činnost desítky milionů korun od Metropolitního spořitelního družstva (MSD).

Energosun    66,4 milionu.

Apatit    30,6 milionu.

CPD Group    49,6 milionu.

Serried    80 milionů.

Alusail    48,9 milionu.

Helios Tech    144,1 milionu.

Celkem    419,6 milionu. 

 

Úvěry nebyly splaceny. Tehdy největší záložna v zemi se i díky tomu (takhle rizikových úvěrů měla MSD daleko více) dostala do finančních potíží a v roce 2013 zkrachovala. Ještě koncem roku 2012 přitom hlásila, že „příští rok dosáhne celková výše všech vkladů sumu 20 miliard“. „Bude se připravovat na transformaci na banku,“ tvrdilo vedení záložny.

Jenže v květnu 2013 nařídila ČNB po kontrole hospodaření, aby záložna nepřijímala další členy a nedávala úvěry. Vrchní státní zastupitelství pak začalo prověřovat podezření z úvěrových podvodů a zpronevěry. 18. prosince 2013 bylo zahájeno insolvenční řízení. 

Do konkurzu se později, na podzim 2015, dostaly i firmy Energosun a Apatit. Ale též investoři Alusail a Helios Tech.

Pohledávky od zkrachovalé záložny koupila v červnu 2015 od insolvenčního správce firma AB Credit podnikatele Karla Pražáka. Insolvenční správce navíc vede spor o licenci k solární elektrárně, protože těsně před vyhlášením konkurzu převedla Energosun licenci na úkor věřitelů na svou spřízněnou společnost Faipon.

Kdo za tím vším tedy stojí? Z různých náznaků a ze stop v obchodním rejstříku je zřejmé, že půjde o skupinu několika severočeských podnikatelů, kteří využívají své kontakty u policie, v justici a v politice. 

Sečteno, podtrženo: 

Vlivní podnikatelé postavili fotovoltaickou elektrárnu v Bílině za peníze z družstevní záložny, které nikdy nesplatili. A od státu i nadále vesele inkasují solární dotace.

Exúředník Jan Bláha si nakonec našel novou práci v Bílině ve vodovodech a kanalizacích. Jako montér zvedá poklopy a opravuje vodovodní trubky.

Pavel Nováček si jako „trubka“ připadá, protože je už pátý rok postaven mimo službu a bere jen půlku platu, který nevystačí ani na základní životní potřeby. Má ženu a jedno dítě a teď také deprese, že je nedokáže zajistit. Chodí k psychologovi.

„Už pátý rok prožívám jako nikdo. Jsem nikdo,“ říká Nováček. Je mu 39 let. A nejraději by se sebral a „zmizel z téhle proklaté země“. 

Aby vůbec uživil rodinu, musel si vzít úvěr v bance. Nejdřív 50 tisíc korun, pak další a další. Teď už to dělá celkem 300 tisíc korun. Jen právníci ho vyšli na 240 tisíc korun.

„Nad vodou mě drží moje žena. Nebýt jí, asi bych to už vzdal,“ říká. I přesto, že je zdeptaný, je odhodlaný dál bojovat. „Odvolal jsem se. Chci se očistit. Fakt jsem nic neudělal.“ 

„Já jsem mu pořád říkala, že nemá lidem tak věřit,“ podotýká jeho žena Petra Nováčková.

„Podle mne doplatil na to, že je prostě moc… moc hodnej,“ dodává.

Pavel Nováček se na ni v tu chvíli podívá a doplní: „Jen to řekni, jak to říkáš doma. Ne, že jsem hodnej, ale blbej. Já to dneska vím a je to pravda. Chtěl jsem pomáhat a být k něčemu dobrý. Ale nakonec jsem zjistil, že jsem nepotřebný.“

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama