Palach zapomenutý na nádraží v tropech

14. února 2018

Cestou k nádraží Jana Palacha. Curepipe, Mauricius.

Jan Faber

JAN PALACH SUD. Zaprášený modrobílý nápis nad autobusovým terminálem v provinčním městě uprostřed ostrova Mauricius může v českém návštěvníkovi vyvolat paniku, že dostal záchvat tropické choroby. Toto podezření ještě zesílí, když se začne na Palacha vyptávat – skoro nikdo ho tady totiž nezná.

Mauricius je sice menší než Lucembursko, ale se svými takřka 1,3 milionu obyvatel patří ostrov uprostřed Indického oceánu mezi nejhustěji zalidněné kouty světa. Polovinu obyvatel tvoří hinduisté, necelou třetinu křesťané, téměř pětinu muslimové. Hlavní město Port Louis má 150 tisíc obyvatel, druhé největší město Curepipe 80 tisíc – a právě o něm bude nyní řeč. Od roku 1969 totiž nese zdejší autobusové nádraží a také přilehlé nákupní středisko jméno Jana Palacha. Jak k tomu došlo a co tady dnes o československém bojovníkovi za svobodu lze zjistit?

Palak? No přece nádraží!

Na otázku, co jim říká Jan Palach (vyslovují ho zde „Jan Palak“) curepipští unisono odpovídají, že jde o autobusové nádraží. Po téměř padesáti letech se z vlastního jména stal místní název. Výjimku představoval jeden francouzský důchodce, který si Palacha a jeho čin pamatoval ještě ze studentských časů v Paříži. A nákupní centrum Galeries Jan Palach? To vzniklo v devadesátých letech a své jméno odvozuje právě od těsné blízkosti autobusového terminálu.

Památku Jana Palacha připomíná jen tento nápis.

Jan Faber

Ani curepipské úřady a instituce nejsou sdílnější. Úředník z radnice, kam jsem se zašel zeptat na okolnosti pojmenování curepipského nádraží a obchoďáku po hrdinovi z Československa, jen pokrčil rameny a odkázal mě na odbor dopravy, který se nachází… v nosníku futuristické střechy autobusového nádraží. Rovněž tady si se mnou příliš nevěděli rady, nakonec jsem ale dostal alespoň tip na místní pobočku Carnegie Library. To je jedna z více než dvou tisíc knihoven, které vznikly v letech 1883 – 1929 z iniciativy skotského byznysmena a filantropa Andrewa Carnegieho po celém světě – včetně britských kolonií, k nimž Mauricius do roku 1968 patřil.

Knihovník Kaviraj Sreekissoon mi do příštího dne ochotně obstaral kopii zápisu ze zasedání městské rady, které se konalo 22. ledna 1969. Jeho čtvrtý bod obsahuje návrh „pojmenovat náměstí, na němž se nachází autobusové nádraží, jménem Jana Palacha – na počest mladého hrdiny, který položil svůj život za svobodu, a jako výraz lásky curepipských občanů k demokratickým institucím a občanským svobodám“. Starostou byl Guy Ollivry, jeho zástupcem Cassam Coowar.

Pochodeň za svobodu

Stále mi však nebylo jasné, jak se Mauricijci o Janu Palachovi dozvěděli. Vydávám se proto do Národní knihovny v pětadvacet kilometrů vzdáleném hlavním městě Port Louis. V depozitáři betonového areálu v centru tropické metropole jsou k dispozici dvě publikace týkající se historie města Curepipe. Jedna z nich končí u událostí ze čtyřicátých let 20. století a druhá připomíná turistickou propagační brožuru. Naštěstí však zdejší archív disponuje i kompletním svazkem deníku Le Mauricien z roku 1969.

Podpořte Reportér sdílením článku