Válku na Ukrajině by si měla vyřešit Evropa

Srí Lanka si v posledních 12 měsících prošla velmi turbulentním vývojem spojeným s politickou a ekonomickou krizí. I svět je, zejména v souvislosti s válkou na Ukrajině, ve velmi neobvyklém stavu. V těžkých časech je vždy důležité mít po boku dobré přátele. Kdo je teď největším přítelem Srí Lanky?

Chceme-li jmenovat našeho „největšího přítele“, potom jsme samozřejmě vždy měli nejlepší vztahy s Indií. Je zde silná civilizační vazba mezi Srílančany a Indy, budhismus byl přivezen na Srí Lanku z Indie, tamilské obyvatelstvo, které žije v centrální hornaté části země, je původem také z jižní Indie. Když se podíváte na vědecké výzkumy, lidé Srí Lanky a lidé Indie jsou si velmi podobní. Náš vztah je samozřejmě velmi specifický, ale nejbližší přítel vždy byl a je Indie.

Pokud jde o vztahy s jinými zeměmi, tak Srí Lanka od svého vzniku v padesátých letech dvacátého století vždy zastávala neutrální pozici, nepatřila ani do jednoho bloku soupeřících velmocí. Naším cílem je být zadobře se Západem, stejně tak jako s Čínou i Ruskem. Uplatňujeme nezaujatou zahraniční politiku a jsme přátelští ke všem zemím. Ano, v minulosti zde bylo občasné větší inklinování napravo či nalevo. Když jsme tu v letech 1970–1977 měli socialistickou vládu, tak se země více orientovala na tehdejší socialistický blok. Poté jsme zase těsněji spolupracovali se Západem. Jsme zkrátka otevřeni spolupráci s jakoukoliv zemí a vůči nikomu nepociťujeme nepřátelství.

To je sice pěkné, ale dnešní svět je opět velmi – zejména v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu – polarizován. Rusko se dostává do mezinárodní izolace, ovšem Srí Lanka se při hlasování o rezoluci odsuzující jej za agresivní invazi na Ukrajinu zdržela hlasování. Znamená to tedy, že Vám napadení Ukrajiny Ruskem nevadí? Nebo tento krok pramenil z toho, že je pro vaši zemi zmítanou ekonomickou krizí výhodné být s Ruskem zadobře, protože z toho má výhody?

Pohled na válku na Ukrajině, jak jej prezentujete vy, je pohledem Západu. My to takto nevidíme. Máme s Ruskem blízké vztahy po staletí. První ruský konzulát byl otevřen v Galle v roce 1891, kdy car Mikuláš II. navštívil Srí Lanku. Poté, co se z Ruska stal Sovětský svaz, jsme stále měli velmi dobré vztahy a sovětská ambasáda zde byla otevřena v roce 1957. A dobré vztahy přetrvaly i poté.

To, co se nyní děje na Ukrajině, je samozřejmě velmi nešťastné, protože to má přímý dopad i na zbytek světa. My celou dobu zastáváme postoj, že by věc měla být řešena jednáním. Ovšem je realitou, že to, co se děje, se od nás odehrává tisíce mil daleko.

Na mezinárodní scéně sledujeme, že země z regionu sousedícího s Ukrajinou, hlasovaly stejným způsobem, oproti tomu my jsme hlasovali podobně jako Indie nebo Pákistán, naši sousedé na subkontinentu. To, že jsme se zdrželi hlasování proti Rusku, neznamená, že jdeme Rusku na ruku. Myslím si, že koncept buď jsi s námi, anebo jsi proti nám, by měl být překonán.

Takže vám nevadí, že jedna země vojensky napadla druhou a že jsou zde zabíjeni lidé?

V nedávné minulosti jsme sledovali jiné nevyprovokované vojenské agrese proti jiným zemím. Proč západní země nezaujímaly odsuzující postoje také k těmto státům, které napadly jiné státy? Nyní od nás Západ očekává, že zaujmeme pozici odsuzující agresora. Pokud jde ale o války v Jemenu, Sýrii nebo některé události v Asii, Západ to nezajímalo. Tak proč bychom měli být nyní tlačeni do toho, abychom zaujali odsuzující postoj, když jsme od padesátých let byli vždy neutrální a praktikovali nezaujatou mezinárodní politiku?

My se musíme ohlížet na naše vlastní zájmy. Posuzujeme země světa podle toho, jaký vztah zaujímají ke Srí Lance. A Rusko, například když se v Ženevě hlasovalo o rezoluci k porušování lidských práv (hlasování Výboru OSN pro lidská práva v říjnu 2022 k rezoluci o usmíření, zodpovědnosti a lidským právům, požadující prošetření zločinů na civilistech a případů porušování lidských práv během občanské války, která skončila v květnu 2009, pozn. autora), stálo při Srí Lance. Takže je třeba vzít v úvahu více věcí, ale z našeho pohledu je to evropský konflikt, velice nešťastný, který má celosvětové konsekvence a my upřímně doufáme v jeho brzké mírové řešení. Ale do širší debaty, zda se jedná o válku, která je ospravedlnitelná, nechceme být zatahování. Také z ruské strany určitě můžete argumentovat, že byla reakcí na rozšiřování NATO a tak dále. Myslíme si, že celou věc by si měla vyřešit Evropa a my bychom k ní neměli zaujímat žádnou pozici.

Takže pro Srí Lanku válka na Ukrajině není relevantní téma, které by se ji týkalo?

Ale samozřejmě, že je relevantní. Před válkou patřily první dvě pozice – pokud jde o turisty ze zahraničí – Rusku a Ukrajině. Žije tu také určitý počet Ukrajinců a Srí Lanka jim z humanitárních důvodů prodloužila možnost pobytu. Také globální dopady se nás samozřejmě dotýkají, pokud jde o potravinovou dostupnost, ceny energií a tak dále. Ale jedná se o komplikovanou mezinárodní záležitost, ve které by spolu zainteresované strany měly vést dialog. Není naší věcí zjišťovat, kdo je v právu a kdo není. Samozřejmě mrzí nás, když vidíme obrázky destrukce Ukrajiny, jako země, která sama mimořádně trpěla dlouhou občanskou válkou, jsme proti válce v jakékoliv podobě. A přejeme si, aby skončila co nejdříve. To je naše pozice.

 

Dobře, pojďme k dalším otázkám. Jak vidíte situaci dnešní Srí Lanky s ohledem na dramatické události, které se staly před rokem a které vedly k odchodu prezidenta?

Myslím, že v loňském roce došlo k jistému probuzení Srílančanů a uvědomění si, že politika, jaká zde byla uplatňována posledních 75 let, dalších 75 let pokračovat nemůže. Musíme uskutečnit strukturální změny. Některé z nich jsou doporučené Mezinárodním měnovým fondem (MMF poskytl Srí Lance v letošním roce pod podmínkou zásadních změn ve fungování státu životně důležitou půjčku ve výši 3 miliard dolarů, pozn. autora), jiné nikoliv. Osobně mi velice záleží na tom, abychom se posunuli vpřed. Změny, které musí přijít, se týkají zredukování státního sektoru a armády, která má nyní asi 250 tisíc vojáků, což je zbytečně moc.

Také vnímám, že se mění mentální nastavení obyvatel. Před patnácti lety byla privatizace něčím, o čem nikdo nechtěl mluvit. Dnes jsou lidé raději, když státní majetky přejdou do soukromých rukou, než aby se za jejich provoz utrácely peníze ze státního rozpočtu. Takže restrukturalizace a privatizace jsou hlavní směry, kterými se musíme ubírat. Lidé už nechtějí, aby vláda sama dělala byznys, spíš pro něj má vytvářet podmínky.

Důležité jsou také protikorupční zákony, které vláda předkládá, zvyšování daní a fiskální konsolidace a také nástroje k usnadňování podnikání. Vedle ekonomické reformy, kterou vláda iniciuje, je nutné přijít také s politickou reformou. Dokud se nenajde dlouhodobé řešení a nevypořádáme se s etnickou válkou, která se tu odehrála, tlak od mezinárodní komunity se bude vracet. Můžeme pozorovat, že tento tlak přichází zejména ze zemí s velkou (tamilskou pozn. autora) diasporou, tedy z Kanady a Velké Británie. Mám dojem, že událostem z období, které skončilo v roce 2009, je ze strany některých států přikládáno mnohem více pozornosti, než je nutné. A to zejména v porovnání s jinými záležitostmi, které se od té doby ve světě staly.

Myslíte tím, že by události z posledních dvou let války, které nebyly – i přes mnohá obvinění z masivního porušování práv civilistů a možná i válečných zločinů – nikdy vyšetřeny, měly zůstat zapomenuty?

To jistě ne, i proto hodlá prezident zřídit komisi pro pravdu a usmíření. Ministr spravedlnosti navštívil Jihoafrickou republiku, aby zjistil podrobnosti, jak taková instituce funguje, a nyní bychom rádi přizvali dvě další země, jednu evropskou a jednu asijskou, aby nám pomohly tuto komisi vytvořit. Samozřejmě, situace v Jižní Africe byla odlišná než u nás (Truth and Reconciliation Commission měla v Jihoafrické republice za cíl usmířit národ po desetiletích rasové segregace a apartheidu, pozn. autora), i tak se však můžeme v mnoha věcech inspirovat. Bude samozřejmě záležet, jak se podaří závěry komise přenést do praxe a na všechny společenské úrovně. Nicméně prezident pozval všechny parlamentní strany, aby společně pomohly najít řešení, jak toho dosáhnout. Věřím tomu, že všechny tyto kroky a zamýšlené ekonomické a politické reformy jsou správně nastartované a přinesou nám v budoucnu prosperitu a ekonomický růst.

V to můžeme doufat, nicméně mnoho Srílančanů vidí hlavní příčinu současných ekonomických problémů v bývalých vládách pod vedením bratří Radžapaksů. Ti podle informací uniklých z tzv. Pandora Papers či vyjádření některých srílanských politiků ve zdejším parlamentu získali v posledních letech majetky po celém světě v řádech stovek milionů dolarů. Zneužití moci předními státníky k vlastnímu obohacení vnímá mnoho lidí negativně a například placení zvýšených daní odmítá, dokud neuvidí, že se majetky pořízené za zpronevěřené státní peníze zabaví a že bude za zneužití moci někdo potrestán. Podniká vláda nějaká opatření, která by k něčemu takovému vedla?

Víte, na Srí Lance, stejně jako všude v civilizovaném světě, ctíme presumpci neviny. Dokud o tom, že ke korupci na nejvyšších místech došlo, nerozhodnou soudy, nelze na základně obviňování v tisku nebo v rámci politického boje přijímat žádná unáhlená rozhodnutí. Já neříkám, jestli jsou nebo nejsou vinni. Ale máme zde právní systém a dle něj je každý pokládán za nevinného, dokud mu není vina prokázána.

Podobná kampaň proti Radžapaksům byla vedena už v roce 2015, kdy zde proti nim také zaznívala rozsáhlá nařčení. Pak se dostala k moci opozice a v protikorupční komisi byl přítomen i současný lídr strany JVP. Měli pět let na to, aby na bratry Radžapaksy něco našli. Posílali lidi do Dubaje zkontrolovat bankovní záznamy, ale nikdo žádný důkaz nepřinesl. Nyní je tu stejný příběh.

Samozřejmě, korupce je na Srí Lance problém. Ale pojďme se bavit i tom, že některé země mají zkrátka zájem na tom, aby bratři Rádžapaksové nebyli v politice. Na tuhle hru my ale přistupovat nebudeme a dokud se nenajdou důkazy, ctíme presumpci neviny. To se netýká jen bratrů Radžapaksů, je tu celá řada podvodů a nařčení z korupce a všechny by měly být vyšetřeny. Od padesátých let tu máme protikorupční komise. První ustanovil předseda vláda Bandaranaike a někteří ze členů jeho strany byli následně odstraněni z parlamentu, neboť se prokázalo, že jsou sami vinni. Pokud jde o samotné lídry země, tak žádný z nich nikdy nenastavil mechanismus, který by mohl vyšetřovat i jeho nebo její vlastní provinění. Z tohoto důvodu byla nyní připravena nová antikorupční legislativa, která pokrývá i tuto část, a byla rovněž zavedena povinnost deklarovat majetky a zdroje peněz, ze kterých byly pořízeny. Ještě v letošním roce také hodláme předložit zákon o získání zahraničních majetků získaných z korupčního jednání. Není pochyb, že musíme na potírání korupce pracovat, jak to jenom jde, ale rozhodně nebudeme zaujímat postoj k něčí vině jen proto, že nám někdo řekne, že ten či onen člověk či skupina osob jsou zkorumpovaní. To by byla velmi nebezpečná cesta.

Se všemi novými protikorupčními zákony, kdo bude tedy hybnou silou při rozkrývání případů korupce z minulosti? Policie, soudy, ministerstvo financí?

Nastavujeme legislativní rámec, abychom posílili některé nezávislé komise, například Výbor proti úplatkům. To je nutné proto, aby mohly skutečně nezávisle vyšetřovat. V některých figuruje také policie nebo oddělení pro kriminální vyšetřování CID. Musíme se zaměřit na velkou korupci, páchanou v při zneužívání moci.

Pojďme od korupce a problémů k situaci v turismu, který je důležitým zdrojem příjmů pro srílanskou ekonomiku. Jaká byla loňská sezona a už jsou čísla přijíždějících návštěvníků zpět tam, kde byla před covidem?

Sezonu před covidem, kdy k nám přijelo rekordních 2,4 milionu turistů, jsme zatím nedohnali. Tento rok očekáváme okolo půldruhého milionu návštěvníků. Ale trajektorie nárůstu je pozitivní. Přijíždějí k nám ve větší míře turisté z Indie a z Číny, k tomu máme návštěvníky z obvyklých destinací, tedy ze zemí západní Evropy a z Ruska. Snažíme se dále rozvíjet trh na Blízkém východě a překvapivě k nám začali jezdit také turisté z méně obvyklých destinací, jako je třeba Střední Asie. Srí Lanka je dlouhodobě označovaná za jedno z nejlepších míst, kam přijet na dovolenou, a je zde mnoho věcí, které můžeme nabídnout – slunce a pláže, hory a čajové plantáže, kulturu a památky, přírodu a podmořský svět. Vybere si zde každý a my věříme tomu, že zájem bude i nadále stoupat. Na druhou stranu nechceme zemi přijíždějícími turisty zahltit, takže je tu limit, myslím, mezi 5 a 8 miliony návštěvníků ročně, které je země schopna absorbovat, aniž by to narušilo její podobu a působilo problémy. Některá místa, například Galle, už jsou, řekněme, na hranici toho, co je únosné, takže se musíme zaměřovat také na dlouhodobou udržitelnost turismu. Nicméně všichni jsme velmi optimističtí, protože pro každého je návštěva Srí Lanky jistě nezapomenutelným zážitkem.

Máte také informaci o tom, kolik Srílančanů žije v zahraničí?

Jsou to zhruba dva miliony lidí. V současnosti máme plány na otevření srílanských kanceláří v zemích s velkými komunitami Srílančanů, abychom byli v lepším kontaktu s diasporou. Tyto kanceláře nebudou v kontaktu pouze se Srílančany žijícími v cizině, ale i s těmi, kteří jsou srílanského původu, ač se už narodili v zahraničí.

Tady v Kolombu je vidět spousta investic a velkých projektů. Mnoho z nich je údajně financováno zahraničními investory a ne vždy je to pro Srí Lanku výhodné. Jaký je například koncept projektu Port City?

Nově vytvořený pozemek pro Port City, čítající 500 akrů, patří Srí Lance. Padesát procent pozemku bylo přenecháno Číně, původně bezplatně, druhých padesát procent patří Srí Lance. Když se země ujala nová vláda, změnila původní bezplatné přenechání poloviny pozemku Číně na komerční pronájem na 99 let. Celá výstavba je pak financována čínským investorem. Zahraniční zájem o investice do projektů, jako je Port City, či do brownfieldů, které budou privatizovány, je velký. Nicméně než k nim dojde, musíme se ujistit, že makroekonomické indikátory Srí Lanky jsou stabilní. Ještě nedávno dosahovala inflace až 90 %, nyní je to okolo 25 % a věříme, že v příštích třech měsících se nám ji podaří stlačit k deseti procentům či ještě níže. Jakmile bude makroekonomická situace v pořádku, věřím tomu, že do země přiteče mnoho zahraničních investic.

A které země zde nejvíce investují?

Čína a Indie.

Co byste odpověděl kritikům, kteří tvrdí, že masivní investice do obchodní zóny v centru Kolomba jsou ve chvíli, kdy se země potýká s velkými ekonomickými problémy, zbytečné a že například moderní obchodní dům je stejně jen pro zlomek Srílančanů, neboť většina obyvatelstva si v něm kvůli vysokým cenám nikdy nic nekoupí?

Víte, tohle je exkluzivní obchodní centrum Kolomba. Ve Francii taky každý Francouz nemůže jít nakupovat na Champs-Élysées. To ale neznamená, že tam nemají exkluzivní obchodní zóny existovat. Samozřejmě, že nejenom kvůli covidu se rozdíl v příjmech obyvatelstva projevil ve většině zemí světa, kde se chudí stali ještě chudšími a bohatší bohatšími, a ne jinak je to u nás. Proto je nutné mít na paměti, že i rozvoj musí být spravedlivý, aby z něj měli užitek všichni.

 

Autor pracoval v letech 2008–2009 jako vedoucí mise společnosti Člověk v tísni na Srí Lance. V roce 2021 vydal román Pašerák srílanských snů, který se odehrává během posledních dvou let občanské války a je vyprávěn očima českého humanitárního pracovníka.