Džungle ve vinicích. Nový trend mezi vinaři

Marek Šálek

10. září 2023

Reportér 09/2023 · Číslo 109

23 minut

I v této zanedbané vinici, která patří bůhvíkomu, se Milan Nestarec cítí dobře. „Sice už je to velký punk a něco takového není náš cíl. Na druhou stranu by mě zajímalo, jak by chutnalo víno z takových hroznů.“
foto Tomáš Binter

6 Fotogalerie k článku

Zvlněné vinohrady pod Pálavou každého spolehlivě okouzlí, při bližším ohledání to taková idyla není. „Hrozny jsou krásné, ale pod nimi je mrtvá půda,“ říká Milan Nestarec z Velkých Bílovic a nabírá do dlaně zoranou hlínu, kterou vzápětí odnáší vítr. „Chci to změnit. A nejsem sám,“ dodává. Navštívili jsme vinaře, kteří k révě sázejí stromy, řádky nechávají zarůstat bylinami a mají i další plány: „Pustíme do vinic ovce a prasátka,“ těší se Dominika Černohorská z Pavlova.

Neortodoxní přístup Milana Nestarce naznačuje už sídlo jeho podniku. Místo obvyklých sklepů, kde víno zraje pod historickými klenbami, má sudy uskladněné v plechovém hangáru, který dřív sloužil místní betonárce. „Kdo sem přijede poprvé, myslí si, že se spletl a vjel do autoservisu,“ zasměje se pětatřicetiletý vinař.

„Někdy trochu závidím kolegům, kteří dělají víno v několikáté generaci. Na druhou stranu jsem rád, že mám v mnoha ohledech větší svobodu,“ poznamená a rozhlédne se po moderně vybavené hale. Nemusí se potýkat se schody do podzemí, takže tu práci mohou zastávat i vysokozdvižné vozíky. Požadovanou teplotu obstarává klimatizace.

„Ale teď pojďme do vinohradu, tam vzniká víno,“ pobídne a dodá: „Pokud nemáte šťavnatý hrozen, tady už to nedoženete. Spíš to můžete pokazit.“ Opouštíme labyrint nerezových kádí a trubek, náš průvodce usedá za volant. A vyrážíme po hrbolatých cestách do pozvolných, převážně jižně orientovaných svahů nad Velkým Bílovcem.

Spolu až do lahve

Viniční tratě, které patří rodině Nestarcových, může i úplný laik rozpoznat docela snadno. „Poprvé jsme sekali teprve před týdnem, protože se blíží vinobraní a potřebujeme, aby se tady nedržela vlhkost,“ poznamená vinař, když vejdeme mezi řádky. Na rozdíl od okolních vinic tady totiž není zoraná půda: roste tu tráva. „Vypadá to jako plevel, ale najdete tam zajímavé byliny, které jsou tu odjakživa doma. A další budeme dosazovat, aby to tu ještě víc kvetlo. Chceme sem dostat motýly a další hmyz – prostě život.“

Mluvíme o tom, co by na vinohrad zarostlý trávou řekl tradiční vinař, jakých tady – soudě podle zběžné obhlídky sousedních pozemků – hospodaří většina. „Že vinice strádá, protože jí ostatní rostliny odebírají živiny a vláhu,“ poznamená Milan a dodá: „Což je samozřejmě pravda. Jenomže já si myslím, že aby se urodil kvalitní hrozen, musí být réva malinko ve stresu a zabojovat. Je to jako s námi lidmi – když žijeme v pohodlí, nemáme takové nutkání se předvést a něčím vyniknout.“ Podobné uvažování je pro Milana Nestarce typické. Věří, že víno má odrážet především charakter místa, kde se urodilo – se všemi jeho zvláštnostmi.