Proboha, co to volíte?

ilustrace magazín Reportér

Část společnosti je v posledních letech pravidelně zděšena, koho si jiná část vybírá ve volbách – a tento jev se netýká zdaleka jen České republiky. Šok z volebního výsledku však vypovídá hodně o těch, kdo jsou šokováni.

Na dosud vládnoucí západní vrstvy dopadá jedna rána za druhou. Politici, experti, intelektuálové a novináři se děsí toho, jak část občanů volí. Populistické či radikální strany, skupiny vymezující se proti tradičnímu (podle jejich pohledu zkaženému) řádu, se daří zastavit jen se střídavými úspěchy. Jmenovat můžeme triumf levičáka Tsiprase v Řecku, nepopiratelný vzestup antievropské Marine Le Penové ve Francii, vstup fašistů do slovenského parlamentu či naposledy rakouské prezidentské volby.

O nic klidnější venkoncem není ani situace v USA, jejíž politikou otřásl antisystémový Donald Trump. Tento realitní velkopodnikatel se stal vedoucím uchazečem o post kandidáta republikánů na prezidenta, jenž by se měl střetnout s Hillary Clintonovou: kandidátka demokratů má přitom za sebou nečekaně ostrý souboj s antisystémovým rivalem Bernie Sandersem, jenž je Trumpovi v něčem podobný. (Není ostatně náhodou, že nezanedbatelná část voličů Sanderse deklarovala, že je připravena volit raději Trumpa než Clintonovou.)

Přinejmenším částečně patří do této výstřední řady i prezident Zeman a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Oba muži se od výše jmenovaných politiků jistě v něčem liší, ale nářky určité vyhraněné společnosti vyvolávají také. Jak mohli být zvoleni? Proč jsou pořád tak populární? – lze často slyšet v debatách či číst v různých textech.

Euroamerickou civilizaci zkrátka obchází, vypůjčíme-li si známý citát Karla Marxe, strašidlo vzpoury voličů, tedy jejich části. Co se s tím dá dělat? Respektive, do jaké míry se s tím má vůbec něco dělat?

Volby jako termostat

Výsledky voleb představují sice poněkud obecnou, ale zároveň velmi přesnou informaci o stavu společnosti. Pokud v nich vítězí nějaký extremistický kandidát nebo nám momentálně nemilý prezident a my jsme tím překvapeni, je to hlavně informace o našem vlastním poznávacím deficitu: tedy o tom, že vlastně nevíme, co se děje ve společnosti mimo naši sociální bublinu, jak značná část nebo většina voličů smýšlí, jaké problémy řeší, čeho se bojí nebo třeba jaká je jejich finanční situace.

Podpořte Reportér sdílením článku

Vede studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na téže fakultě vystudoval estetiku a následně tam absolvoval doktorandský program Informační věda. Kromě akademické kariéry pracoval i v soukromém sektoru, kde se zabýval sociálními sítěmi. Od roku 2017 do roku 2021 byl ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. V roce 2014 byl v rámci cen českého internetu Křišťálová Lupa zvolen odbornou porotou „osobností roku“.