Co bylo spojeno s mafií devadesátých let? Třeba Dozimetr nebo Zemanův Šlouf

Proč se má vzpomínat na světskou mafii devadesátých let? A co zbylo dodnes z tehdejšího organizovaného zločinu? Vítězí pravda, nebo vítězí mafie? Je šance, že se vysvětlí neobjasněné vraždy z devadesátých let? O tom všem byla řeč v novém, 33. díle politického podcastu magazínu Reportér Pravda vítězí, který připravil Michal Musil a mimořádně Jaroslav Kmenta.

Mrtví mafiáni

„Název tohoto podcastu – Pravda vítězí – je, jak víte, do značné míry ironický, nicméně když jsem připravoval tento díl, chvíli jsem si hrál s myšlenkou, že by se mohl jmenovat Mafie vítězí. Můj kolega Robert Čásenský je na dovolené, ale mám zde místo něj mimořádného hosta, kolegu z magazínu Reportér, investigativního novináře Jaroslava Kmentu, kterému vychází kniha Světská mafie: v ní do hloubky rekonstruuje určitou fázi českého organizovaného zločinu v devadesátých letech.“

„Musím ještě říct, že myšlenku nazvat tento díl podcastu Mafie vítězí jsem zase rychle zavrhl. Mafie v devadesátých letech možná průběžně vítězila a vydělávala ohromné peníze, ale nakonec konkrétní mafiáni většinou prohráli, často jsou mrtví. Souhlasíš, Jardo?“

„Souhlasím. V mafii se to oproti politice dost střídá. Nějaký velemafián vítězí, ale pak zase nějakým způsobem zmizí. Vládcem podsvětí byl dlouhou dobu František Mrázek. Když ho zabili v roce 2006, tak se zdálo, že po něm vlastně už nikdo nepřijde, ale po něm se objevili další, třeba Radovan Krejčíř.“

Hlava Antonín Běla

„Jak vyplývá z tvojí knihy, hlavou oné světské mafie devadesátých let – její příslušníci totiž pocházeli právě z prostředí světských, lidí jezdících třeba s cirkusy a poutěmi – byl Antonín Běla, kterého rozstříleli samopalem v roce 1996. Jak bys vysvětlil mladým lidem, kterým bylo v době vraždy Antonína Běly třeba pár měsíců, že tohle je důležitá kapitola dějin?“

„Devadesátá léta jsou hrozně zajímavá z mnoha úhlů pohledu, nejenom co do organizovaného zločinu, ale i co do vývoje politiky a ekonomiky. Napsal jsem knihy o Františku Mrázkovi a o Radovanu Krejčířovi, ale pak jsem si vlastně uvědomil, že jsem skočil až do poslední fáze. Ale lidi zajímá, co bylo předtím, takže jsem si řekl, že by bylo zajímavé to zpracovat v knižní podobě…“

„Třeba někteří mladší novináři by měli znát kontinuitu. Protože spousta věcí začala právě už v těch devadesátých letech.“

Světští v SSSR

„Organizovaný zločin se nevyvíjel jenom na postavě Mrázka a Krejčíře. Na začátku devadesátých let tady byla hrozně silná a vlivná skupina, řekněme, ruskojazyčných organizovaných gangů. Tento ruskojazyčný organizovaný zločin potřeboval, když se tady chtěl etablovat, nějaké poradce. A tak navázali velmi dobré partnerství právě s lidmi ze světského prostředí.“

„To mě v tvé knize zaujalo. Že tito lidé jezdili třeba vystupovat ještě v osmdesátých letech do Sovětského svazu a tam přišly první kontakty.“

„Ano, navázali vztahy, uměli jazyk.“

„Hrozně důležité je ale zdůraznit, že když jsem tu knihu nazval Světská mafie, není to tak, že by všichni lidé z tohoto prostředí byli násilničtí nebo zlí. Naprosto ne, najdeš v této skupině řadu skvělých lidí, akorát se tam, tak jako v jiných segmentech společnosti, najdou také postavy, které jako by vypadly z mafiánských filmů.“

To by mě nenapadlo

„Už jsem ti to říkal dříve, když jsem editoval tvoje články v Reportéru, pro mě je fascinující, že jsem tento kriminální aspekt devadesátých let vnímal v té době tak málo. Shodneme se, že v devadesátých letech se odehrála spousta pozitivních příběhů, nastartovala se tržní ekonomika, byla sepsaná ústava, vstoupili jsme do NATO, připravoval se vstup do Evropské unie. Ale mafie k té době patřila také. Napadlo by tě, když jsi byl mladý novinář, že o tehdejších mafiánech budeš psát knihy?

„V začátcích devadesátých let by mě to vůbec nenapadlo. Přitom rozvoj organizovaného zločinu souvisel s tím, že stát byl podle mého názoru oslabený tím, jak se transformoval.“

Šokující moment

„Ještě se vrátím k Františku Mrázkovi, i když on v tvojí nové knize Světská mafie vystupuje jako žák Antonína Běly, který pak svého učitele přerostl a nechal ho zabít. Znovu jsem si vzpomněl, jak mě fascinovalo, že František Mrázek byl na jedné straně hlava podsvětí, na druhé navštěvoval přímo na Úřadu vlády tehdejšího šéfporadce premiéra Miloše Zemana Miroslava Šloufa. Je fér dodat, že Miloš Zeman se s Mrázkem rozhodně nescházel, ale když šéfoval sociální demokracii, tak organizovaný zločin ji ovlivňoval. A Miloš Zeman byl až do letošního března prezidentem republiky.“

„Pro mě byl jeden z nejvíce šokujících momentů mojí novinářské dráhy, když jsem pochopil, že organizovaný zločin, obrazně řečeno, chodil přímo na Úřad vlády.“

Krejčířův Redl

„Hodně lidí se mě ptá, kdo teď vládne organizovanému zločinu. Jenže to není totéž jako mluvit o lidech v minulosti, kteří už zemřeli. Označit někoho bez důkazů nejde. Z veksláckého prostředí zůstal podnikatel Tomáš Pitr, ale to v žádném případě není šéf podsvětí. Jsou jiní kápové, něco jako byl Antonín Běla v devadesátých letech. Taky se ale změnily metody mafie, už to jsou opravdu často bílé límečky.“

„Jaký ale má organizovaný zločin nebo jeho pozůstatky z devadesátých let vliv na dnešní českou politiku?“

„To se třeba vyjeví zase až po dvaceti letech. Ale jednu věc zmíním – pro vládní strany, pro STAN, nepříjemnou kauzu Dozimetr. Není to rozhodně věc, která by ohrožovala základy demokracie, jak se na tom snaží uhrát body Andrej Babiš, ale je tam vidět třeba postava Michala Redla…“

„… a přes něj Dozimetr vlastně navazuje na Radovana Krejčíře.“

„Ano, byl jeho společníkem a spolupracovníkem po roce 2000.“

Běhají na svobodě

„Jaká je šance, že se podaří vysvětlit dodnes neobjasněné zločiny? Typickým případem je již zmíněná vražda Františka Mrázka.“

„Je to těžké. Přitom je tady stále, dejme tomu, třicet neobjasněných vražd tohoto typu třeba z devadesátých let, které mají nějaký dopad i do současnosti, minimálně tím, že vrazi nebo objednavatelé těch vražd pořád běhají na svobodě.“