Zkáza, která neděsí

Stejný umělec, stejné místo, tatáž kurátorka a spousta kulatých čísel. Šedesátiletý malíř a sochař Jaroslav Róna se vrátil do Domu U Kamenného zvonu, kde měl před dvaceti lety, ve svých čtyřiceti, svoji první velkou výstavu.

Tvorba je však jiná, výstava není retrospektivní. Padesát dva plastik a reliéfů, asi čtyřicet obrazů a kolem sedmdesáti kreseb z cest, spolu s ilustracemi Orwellova románu 1984, představuje výběr z jeho práce uplynulých dvou desetiletí. Nápad uspořádat k autorovým šedesátinám tuto exhibici vznikl před pěti lety, kdy Róna potkal náhodou v tramvaji Olgu Malou, kurátorku své někdejší výstavy.

Rónovo dílo vyvolává diskusi, nejrůznější emoce, nadšení i pohoršení, zájem o jeho sochy dokazují vyleštěná místa od doteků turistů a kolemjdoucích. Před vchodem do galerie sedí kopie Dítěte z Marsu, za dveřmi David a Goliáš, výstavu uzavírá Měsíční rytíř, sci-fi jezdecká socha robotického rytíře na koni.

Róna se ve své tvorbě vyrovnává s fenoménem zla. Motiv zkázy má u něj různé podoby – mysticky náboženskou, orwellovsky technicistní, vrcholí v „industriálních“ plastikách – jedna z nich má například název Ministerstvo. Komentuje to fatalisticky: „Na zeměkouli převládá zlo, Bůh, jak si ho představuji já, zlo ani nevnímá.“

Z velkoformátových obrazů, na nichž se často opakuje téma zkázy, mrazí, byť někdy obsahují nostalgickou idylu. Zlo je v díle přítomné, ale i díky použití barev výstava (pořádaná Galerií hl. města Prahy) celkově nevyznívá depresivně. U některých kreseb z cest se návštěvníci usmívají, pobaví je i autorovy historky v promítaném dokumentu Pavla Štingla Odvaha.

Zlo zkrátka v Rónově díle neděsí.