A uprchlíci přestanou být zajímaví

Report

Jakkoli se to v nynější vzrušené debatě o islámském terorismu a uprchlících nezdá, tato témata by mohla být příští rok překryta jinou věcí: nespokojeností, že se ekonomická situace lidí nezlepšuje tak, jak by oni sami chtěli ve chvíli, kdy hospodářství statisticky roste. Ve svém pravidelném příspěvku o tom píše přední český odborník na průzkumy veřejného mínění.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jakkoli se to v nynější vzrušené debatě o islámském terorismu a uprchlících nezdá, tato témata by mohla být příští rok překryta jinou věcí: nespokojeností, že se ekonomická situace lidí nezlepšuje tak, jak by oni sami chtěli ve chvíli, kdy hospodářství statisticky roste. Ve svém pravidelném příspěvku o tom píše přední český odborník na průzkumy veřejného mínění.

Ta očekávání mohou být velice zrádná.  Na první pohled vypadají věci jasně: vláda rozdává peníze a je oblíbená, uprchlíci se Česku vyhýbají, na Vánoce utratí Češi víc než kdy dřív a do nového roku vstoupíme v poklidu. Lidé budou navzdory diskusím o terorismu a migraci v zásadě spokojení s politickou situací − tudíž žádná velká změna na obzoru.

Jenže tak jednoduché to není.

Začněme popořádku. Vláda nějaké peníze státním zaměstnancům přidala, jiné slíbila – slíbila je  i důchodcům; zatím se však stále nenaplnila a asi ani nenaplní očekávání, že hospodářské oživení přinese raketový růst příjmů. Zatímco hrubý domácí produkt na hlavu je u nás na 84 procentech průměru Evropské unie, průměrná hrubá mzda představuje pouze 62 procent průměru Unie. A růst mezd je stále jen mírný.

Podle mnoha průzkumů důvěřuje vládě jen něco přes 40 procent občanů a žádný jasně rostoucí trend nelze z dat výzkumných agentur vyčíst. Uprchlíků máme v zemi málo, ale obavy z nich měli už dávno čtyři Češi z pěti a po pařížské tragédii to sotva bude méně.

A co více   – ani s útratami to na vánočním trhu nemusí být tak skvělé, jak by se mohlo na první pohled zdát.

 

Potíže vánočních obratů

Když se podíváme na vývoj maloobchodního trhu v posledních dvou letech, vidíme, že čtvrté čtvrtletí nemusí ani zdaleka trhat rekordy. Ano, loni i letos jsme zatím každé čtvrtletí utratili znatelně víc než rok předtím, ale meziroční nárůst rozhodně nemá vzestupnou tendenci (jinými slovy – tržby sice nějak rostou, ale není to tak, že by byl nárůst spotřeby stále větší a větší). Kdybychom proložili grafem lineární trend, dostali bychom na letošní čtvrté čtvrtletí prognózu růstu 5,3 procenta. Když ale použijeme trend, který se k datům ze statistického hlediska skutečně hodí (odborně se nazývá polynomický třetího stupně), prognóza signalizuje meziroční nárůst tržeb jen o 0,6 procenta.

Příčin případných nízkých výsledků vánočních prodejů by mohla být celá řada. Z hlediska vlivu  na veřejné mínění jsou nejdůležitější dvě. Předně jsme se naučili nakupovat ve výprodejích. Mnohdy tak čekáme, co (z)bude po Vánocích, a rok nezakončujeme uspokojeni tím, že dárky byly ve správný moment pod stromečkem. Pak je zde – zdánlivě protichůdný – druhý faktor, kterým je posouvání termínu výprodejů do adventního času. To ale vede k větší horečnatosti předvánočního nakupování a úbytku pocitů pohody v závěru roku.

Navíc se pro nás často stává důležitějším, kolik jsme na šikovném nákupu dárku ušetřili, než jakou udělal obdarovanému radost. Konzumní charakter Vánoc posiluje a uspokojení z výsledku není adekvátní. Vládě pak vlastně nemáme za co poděkovat a naše spokojenost s politickou situací nemá mnoho důvodů stoupat.

 

 

 

Přiostření

Platí, že Češi jsou tradičně a dlouhodobě s politickou situací spíše nespokojení. Týká se to zhruba čtyřiceti procent veřejnosti, zatímco spokojených je i v poslední době nejvýše pětina. V rámci tohoto zkoumání je však zajímavější, jak se obvykle po Vánocích, tedy z prosince na leden, spokojenost s politickou situací změnila.

Z údajů z let 2003 až 2007 zjistíme, že zatímco „vánoční“ obraty maloobchodního trhu plynule rostly, spokojenost s politickou situací de facto stagnovala. Hubená léta 2008 a 2009 neměla na hodnocení politické situa­ce žádný pozitivní vliv a to trvalo i po mírném zotavení tržeb v letech 2010 a 2011. Teprve poslední tři roky můžeme pozorovat související vývoj obou ukazatelů. Z tohoto krátkodobého trendu by se dalo lineární předpovědí vyčíst, že lidí spokojených s politickou situací o nějaké další dva procentní body přibude a že už jich tak bude skoro čtvrtina. Ani to by nebylo závratně mnoho, ale naše předpověď růstu maloobchodního trhu – pokud se vyplní – by takovému vývoji nenahrála.

Pro zlepšení politických nálad by byl potřeba růst tržeb kolem osmi procent, ale ve skutečnosti, jak už bylo řečeno, to může být jen 0,6 procenta. Co v takovém případě můžeme od české veřejnosti čekat? Frustraci z nenaplněných očekávání a následně velký tlak na další zvyšování mezd, důchodů a všech ostatních typů příjmů. Když vláda a s ní i soukromí zaměstnavatelé tomuto tlaku nevyhoví, frustrace se bude prohlubovat, spokojenost s politickou situací klesne a před krajskými volbami se otevře prostor pro úspěch populistů všech druhů.

Někdo může namítnout, že maluji čerta na zeď. Že ekonomická i politická situace se vyvíjejí dobře a celý příš­tí rok bude oázou politického smíru, nevtíravě proloženého krátkou, věcnou a převážně pozitivní volební kampaní.

Rád bych se mýlil, ale tuším, že tomu tak nebude. Na české politické scéně čekám spíše přiostření, ke kterému přispějí rozevírající se nůžky mezi ­reálnými možnostmi ekonomiky a vysokým očekáváním občanů-spotřebitelů. Možná to bude pro voliče nakonec důležitější než dnes bezkonkurenčně dominantní téma islámského terorismu a uprchlíků. •

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama