To byl Cimrman
11. září 2016
Reportér 09/2016 · Číslo 25Tento článek není fikce: pojednává o skutečném člověku, na jehož základě se zrodil Jára Cimrman. Příběh však místy cimrmanovský nádech má. Předobraz velkého Mistra, Otto Cimrman z Jimlína u Loun, byl skvělý hráč „kanadského hockeye“, jeden z průkopníků sportu na zamrzlých českých rybnících. A podobně jako Jára za svého života nedošel plného uznání.
Před padesáti lety se v éteru poprvé objevilo jméno Járy Cimrmana. Na den přesně to bylo 16. září 1966 v rozhlasovém pořadu (nealkoholická) Vinárna U Pavouka uváděném redaktory armádního vysílání Československého rozhlasu Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. Ve fiktivním živém přenosu z neexistující vinárny se tehdy diváci dozvěděli o výstavě lidového umělce Járy Cimrmana, sochaře-samouka, řidiče parního válce u národního podniku Stavby silnic a železnic v Hradci Králové.
O měsíc později přišel Jiří Šebánek s nápadem napsat o Cimrmanovi divadelní hru. O Vánocích 1966 oznámil fiktivní dr. Evžen Hedvábný (ve skutečnosti muzikolog a jazzman Karel Velebný) ve Vinárně U Pavouka senzační zprávu: při budování krbu v nově zakoupené chalupě v pojizerské obci Liptákov narazil na truhlu s pozůstalostí neznámého génia Járy Cimrmana a následně ji výbuchem rozmetal. Génius byl zrozen.
Mnohem později odhalil jeho duchovní otec Jiří Šebánek pozadí Cimrmanova narození. „Líbilo se mi to německé jméno psané česky a taky, že se tak jmenoval střední útočník hokejového klubu VTŽ Chomutov, kterému jsem tehdy fandil,“ uvedl Šebánek v rozhovoru pro Týden v roce 1997.
V první cimrmanovské hře Akt, která měla premiéru v roce 1967, žila fiktivní postava Cimrmana už v minulosti, v dobách Rakouska-Uherska na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Podle Zdeňka Svěráka vypustili druhého Cimrmana do éteru s několikaměsíčním časovým odstupem v domnění, že lidé na toho prvního ze současnosti zapomenou.
„Za Chomutov hrál hokejista Cimrman, on to Jirka asi slyšel v rádiu, a tak se mu to líbilo. Jméno Jára jsme mu dali, aby to vypadalo umělecky,“ vzpomínal později Zdeněk Svěrák.
Podpořte Reportér sdílením článku
Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.