Věc Trávopulos
15. února 2015
ZvětšitV jointech, které od patnácti kouří, je nejspíš ubalený elixír mládí. Do pražského klubu Roxy přišlo na oslavu jeho narozenin tisíc fanoušků a gratulantů, kteří sice věděli, že je mu čerstvých padesát, ale nechápali to. Moc to nechápe ani DJ Tráva.
Šest ráno a klub Roxy je pořád ještě plný. DJ Tráva pouští poslední vinylovou desku, pak se usměje, což nedělá moc často, plaše zamává a stane se zvláštní věc, posluchači křičí o přídavek.
Tráva jim hrál tři a půl hodiny, klátil se do rytmu, zároveň šoupal desítkami čudlíků, ve kterých se laik nemá šanci vyznat, ale unavený není. Vytáhne z kufříku novou desku, pojede dál…
My zatím věnujme vzpomínku vlastním prarodičům. Tomu, jak na nás působili v časech dětství. Bylo jim padesát a – výjimkám čest – těšili se do důchodu.
Trávovi je taky padesát.
O půlnoci dostal dort, který vypadá jako škatule plná marihuany a ve kterém marihuana je; třetinu snědl v šatně už před nástupem na pódium. „Jsem z toho trochu mimózní,“ šklebí se, ale špatně mu nebývá, hlava se netočí: „Mám vysokej tlak a doktor mi hulení v podstatě doporučil.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
