Pardubice: občas příjemná místa, často žádný styl

Tiburon.

foto Radek Kalhous, Mafra.

Podivný interiér a nekonzistentní koncept – to jsou problémy, na něž v pardubických podnicích narazíte. Přesto je realita lepší než pověst. Především novější bistra či kavárny už umějí nabídnout i příjemné prostory a obsluhu. Pardubice jsou tématem pravidelného průvodce gastronomií tuzemských měst, regionů a čtvrtí.

Když se chystáte na kulinární výpravu do Pardubic, většina lidí se začne usmívat, ještě dodají říkanku se slovy „Pardubic“ a „nikde nic“. Že tak budou mluvit tradiční rivalové z Hradce Králové, to by se dalo čekat, ale že budou skeptičtí i mnozí pardubičtí rodáci, jsem netušila.

Pokud město na Labi začnete gastronomicky objevovat od vlakového nádraží, začátek vážně není příliš povzbudivý. A to přesto, že přímo v budově železniční stanice je nádražka, kde čepují místní pivo Pardál, a mají krámky s chloubou města: dekorovaným perníkem několika výrobců, který se pohybuje v široké škále od jemných krajkových zdobení v bílém odstínu přes pouťová srdce až po lepené speciality, jako jsou modlitbičky z Miletína.

Když se kolejiště začnou vzdalovat, přichází zóna, kde jsou nákupní centra, občas večerka, ale jinak – z hlediska jídelního – doslova nikde nic. Takže jakmile se před vámi otevře korzo třídy Míru, je to příjemná změna alespoň co do kvantity. Hned na jejím začátku je ve stínu rohového věžáku rozloženo několik stánků, u jednoho každý den koupíte čerstvou zeleninu z regionu, druhý měl na konci března úctyhodnou nabídku jablek: od šťavnatých Bohemia Gold, sladkých a křupavých Gala, sladkokyselých Jonagoldů až po Topazy s výraznou kyselinkou.

Tržišti se říká „u Mlíčáku“, název odkazuje na nedalekou provozovnu zahrnující mléčný bar a lahůdkářské pulty. Sortiment Mléčných lahůdek (tř. Míru 79) působí dojmem, jako by se nezměnil od osmdesátých let – a to jak skladbou, tak provedením. Časy před rokem 1990 připomíná i protější cukrárna a pekařství „mňam mňam Express“ (tř. Míru 69), ovšem ani ne tak sortimentem, jako rázným přístupem k zákazníkům. Výrazně červené cedule u vchodu na sobě mají natištěnou „Instruktáž k nakupování“ a všudypřítomné (a taktéž rudé) jsou nápisy „Dotknutí se zboží zavazuje k jeho nákupu“.

Abych neupadla do podezření, že se dotýkám zboží, otevřela jsem raději vysoké dveře s nápisem Tiburon (tř. Míru 68), který zněl tak cizokrajně, že to vylučovalo jakékoliv reminiscence na socialismus. Prostory v prvním patře potěší v první chvíli akusticky: nehaleká tu žádné komerční rádio, prostor vyplňuje výběr hudby ladící ke španělskému menu. Jídelní lístek se podle očekávání soustředí na mořské plody a maso vyhlášených iberijských vepříků, asi nejsnáze se k nim dostaneme přes chuťovky tapas. Nevelké porce vám během jednoho večera umožní vyzkoušet bramborovou tortillu, které na zajímavosti přidávají kousky karamelizované cibulky, uzené papriky naplněné pevným masem krevet, baskickou paprikovou klobásku, krvavé jelítko morcilla de Burgos i krevety s mrňavými úhoři.

Podpořte Reportér sdílením článku