Zákeřná hypermobilita: Když zvednete malíček do pravého úhlu, něco je v nepořádku

Lidé

Zkuste položit předloktí na stůl a zvednout malíček. Jestli to dokážete do pravého úhlu, jste nejspíš hypermobilní. Což je stav, který vám v mladším věku nevadí a dost možná o něm ani nevíte. Ale čím víc tělo stárne, tím vážnější důsledky může hypermobilita mít: od křečových žil přes bolesti hlavy a nespavost až po úzkostné stavy nebo celulitidu na štíhlém těle. Jak s hypermobilitou pracovat a jak ji poznat už u dětí, vysvětluje jógová terapeutka Zuzana Klingrová.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Co to je hypermobilita?

Nejčastěji ji vnímáme na nestabilitě kloubů, které jdou za svůj přirozený rozsah. To je projev, který je vidět na první pohled. Je způsobený chybnou tvorbou kolagenu, důležitého proteinu, který se v těle vyskytuje v různých tkáních od vazů, šlach a svalů až třeba po nervovou soustavu nebo trávicí trakt. I ty může hypermobilita postihovat, pak se tomu říká hypermobilní syndrom (HDS). Extrémní pohyblivost může být také součástí velmi vzácného, ale vážného Ehlers-Danlosova syndromu (EDS).

 

Jakého procenta lidí se to týká?

To se přesně neví, protože hypermobilita často není diagnostikovaná a vlastně se moc neřeší. Výzkumy uvádějí, že nestabilita kloubů se týká zhruba poloviny populace. Mezi lidmi, kteří se věnují józe, je to ale nad sedmdesát procent. Širšími problémy souvisejícími s HDS trpí necelá třetina lidí, přičemž chybná tvorba kolagenu se může projevit třeba i na úrovni žil – křečové žíly s HDS můžou souviset. Onemocnění EDS má jeden člověk z pěti tisíc.

 

Je hypermobilita častější u žen, nebo u mužů?

Častější je u žen, ale týká se i mužů. Existují také výzkumy srovnávající různé národy. Na vrchních příčkách jsou Indové a Číňané, což souvisí s genetikou. Proto jsou Asiati dobří artisté. Výzkumy také ukazují na změnu v tvorbě svalových vláken. Bílá jsou rychlostní, pomáhají podávat výkon, červená jsou vytrvalostní a podílejí se na stabilizaci těla. Hypermobilní lidé mají problémy s činností mozečku, což je část mozku, která zajišťuje koordinaci pohybů a udržování rovnováhy. Člověk pohyb kopíruje, ale neprovádí ho technicky správně. Jeho tělo nezapojuje sval, který nepracuje dobře, a místo toho zapojí ten, který pracuje nejlíp. To se děje i u lidí, kterých se hypermobilita netýká, ale v mnohem menší míře.

 

U jakých svalů se to třeba děje?

Místo břišních svalů se často zapojují bedra, což časem vede k bolestem zad. Může docházet k narušení stability trupu a postavení pánve, a to se projeví na chůzi. A když takový člověk začne běhat, rozjede tím další problémy. Častá je bolest kolen nebo kotníků. Další, co bylo prokázáno v souvislosti s činností mozečku a hypermobilitou, je nemoc z pohybu, tedy nevolnost při jízdě autem, na lodi nebo na houpačce.

 

Čili hypermobilita je dost komplexní problém. Jak ho řešit?

Budovat stabilitu, sílu a zařazovat jednoduché cviky pro stimulaci činnosti mozečku. Aby se přepsaly chybné pohybové stereotypy, je potřeba začít pracovat s hlubokým stabilizačním systémem a postupně posílit slabé svaly. Hypermobilita je dědičná, pracovat by se s ní mělo ideálně už od dětství. Ze začátku nebolí, dítě je jen extrémně mobilní. Regenerace probíhá jinak, ale probíhá. Později to ale vede k únavě svalů, až dojde k destabilizaci, zranění, operaci. Hypermobilní navíc mají predispozici k artróze, k revmatismu.

 

Jak tedy hypermobilitu poznat?

Podle nepřirozeného úhlu v kloubu. Patří k ní také příčně ploché nohy, často vyvrtnuté kotníky. Často se prolamuje koleno, kdy se kloub dostává mimo osu kyčel–kotník, je za ní – noha z bočního pohledu vypadá jako luk. Může se to projevit i na kůži – bezdůvodné odřeniny, papírová kůže. Nemusí to ale tak být, problémy jsou individuální, proto je těžké hypermobilitu diagnostikovat.

 

Existují testy?

Ano, používá se například Beightonův a Hornův test. Je to pět cviků s maximálním skóre devět bodů. Jeden bod získáte, pokud vás kloub pustí do popsaného pohybu. Podle počtu bodů se určuje závažnost hypermobility. Test se dělá třeba na rukách. Když položím předloktí na stůl a dokážu zvednout malíček do pravého úhlu, není to v pořádku. Proto taky artróza často začíná v těchto místech. Pokud dosáhnete čtyř bodů, jste hypermobilní. Takže i když ten malíček do pravého úhlu nezvednete, ještě to neznamená, že se vás hypermobilita netýká. Testují se ruce, kolena a lokty. Flexibilita u dětí samozřejmě neznamená rovnou hypermobilitu, děti mají jiný kloubní rozsah, protože kosti a svaly rostou. Ale dá se to poznat právě podle chodidel nebo postavení kolen, loktů. „Gumové děti“, které dokážou například „vykloubit“ kyčel nebo rameno do nepřirozené pozice, je potřeba přestat obdivovat za to, že dokážou něco mimořádného, a začít s problémem něco dělat.

 

NECHODIT JAKO KACHNA

Jak moc je hypermobilita nebezpečná?

Když máte geneticky dobrý svalový tonus, to znamená, že se dobře buduje svalová hmota, tak nemusí nutně nést další problémy. Pokud se tedy nezačnete věnovat třeba gymnastice nebo baletu, kde je extrémní rozsah žádoucí. To může vést ke zhoršení. Artisté jsou v podstatě všichni hypermobilní. Dokud se věnují náročné fyzické přípravě, nemusí mít nutně problémy. Udržují si svalovou hmotu a bývají v kontaktu s fyzioterapeuty. Horší to bývá po ukončení kariéry. Ať už to souvisí se snížením silového tréninku, anebo s věkem.

 

Pracuje se s hypermobilitou u dětí?

Ne vždy a všude, odborná veřejnost o ní často příliš neví. První hlubší výzkumy zabývající se činností mozečku jsou relativně nové, někdy z roku 2014. Hypermobilní tělo nerozumí pohybu a mozeček pracuje, jako když je v krvi alkohol. Těžko se pak chodí třeba po rovné čáře. Tréninkem se to zlepšuje, gymnastky dokážou cvičit na kladině, ale neznamená to, že správnou formou rozvíjejí ten mozeček. Na trénink mozečku existují speciální cviky – například že se otáčím a sleduju palec natažené paže.

 

Co to tedy znamená pro malé tanečnice, gymnastky a baletky?

Důležitá je konzultace s fyzioterapeutem nebo lékařem, který hypermobilitě rozumí, a správně nastavený trénink. Někteří fyzioterapeuti dokážou ulevit od akutní bolesti, ale nepracují se stabilizací trupu nebo stimulací mozečku. Proto je potřeba dobře vybrat. Důležité je zaměřit se i na správnou techniku provedení pohybu, například i chůzi. Aby dítě nechodilo jako kachna, ale aby pohyb vycházel z kyčlí a byla stabilizovaná pánev. Nutná je pravidelnost, vytrvalost a trpělivost. Výsledky se dostavují pomalu. Je potřeba pohybu rozumět. Což je v dětském věku těžší, děti kopírují, aniž by o tom přemýšlely.

 

Provaz ve čtyřiceti

Jaký je rozdíl mezi flexibilitou a hypermobilitou?

Flexibilní lidé nedokážou udělat úkoly z testu hypermobility. Úhel kloubu je v pořádku. Hypermobilní jdou za přirozený rozsah pohybu a velmi často pak dochází ke zranění a dislokaci. Tanečnice, která měla pětkrát vymknutý kotník, vyhozené rameno a má zničené vazy v kolenou, je zcela jistě hypermobilní.

 

Jaké další problémy se mohou přidat?

Hypermobilní člověk může mít reflux, nespavost, úzkostné stavy, poruchu štítné žlázy, bolesti hlavy, zhoršené trávení, celulitidu na štíhlém těle, únavový syndrom...

 

Únavový syndrom?

Extrémní pružnost svalů se tělo snaží řešit adrenalinem. To je stresový hormon, který by se měl ve správné míře uvolňovat, když potřebujeme být připraveni k akci. Hypermobilním lidem se vyplavuje pořád, což vede k vyšší únavě a pocitu vyčerpání. Přetěžuje se sympatický nervový systém, ten je zodpovědný za výkon, a tlumí se parasympatikus, který je navázaný na regeneraci a imunitu. Což může v dlouhodobém horizontu vést k autoimunitnímu onemocnění.

 

Když za hypermobilitou stojí chybná produkce kolagenu, pomůže užívat kolagen formou doplňku stravy?

To zatím nebylo prokázané, ale zkoumá se to. Kolagen je moderní, ale zatím se neví, kolik přesně se ho vstřebá a jak se to tělo bude chovat v horizontu let. Za pár let snad budeme vědět víc. Je také rozdíl mezi kolagenem z hovězího masa a tím z mořských řas. Regeneraci to ale pravděpodobně pomáhá. Výzkumy také ukazují, že pro lidi s hypermobilitou je vhodné doplňovat magnezium, ideálně v tekuté formě – líp a rychleji se vstřebává.

 

 

Proč jsou jogíni tak často hypermobilní?

Snadno se dostanou nesprávnou cestou do extrémních pozic, takže mají pocit, že jim jóga jde. Pokud k praxi pozic a rozvoji flexibility není dostatečný trénink síly, může to zhoršovat zdravotní stav.

 

Když tedy ve čtyřiceti udělám bez jakéhokoli úsilí provaz, jsem nejspíš hypermobilní. Co když mi ten cvik naopak nejde a chtěla bych ho zvládnout správně? Půjde to?

Ano, ale je potřeba trpělivost a pomalost. Vzhledem k činnosti mozečku je potřeba rozvíjet sílu, nikoli flexibilitu. Pružnost svalových úponů, vazů a fascií se s věkem mění. Důležité je také pochopit, které svaly pohyb provádějí.

 

Jak je to s hypermobilitou v pozdějším věku?

Často se zhoršuje po klimakteriu, protože klesá produkce steroidních hormonů, které pomáhají budovat svalovou hmotu. Svaly se oslabují a ženy bolí záda, začínají změny na páteři. Zatímco v mladším věku hypermobilita většinou nebolí, po padesátce se to zhoršuje, někdy už po čtyřicítce.

 

NESPRÁVNOU CESTOU

Vy sama jste hypermobilní. Kdy jste to zjistila?

Patřím k těm jogínům, kteří dělali pozice nesprávnou cestou. Prolomená bedra mi tělo v mladším věku tolerovalo, teď už by to bylo horší. Hypermobilitu jsem zdědila po mámě a dozvěděla jsem se o ní až při studiu na hinduistické univerzitě v Kalifornii.

 

Jak může hypermobilním pomoci jóga?

Často trpí úzkostmi a jóga jim pomáhá k psychické pohodě. Cvičení samozřejmě stabilizuje, protahuje a posiluje, dá se pracovat s motorikou. Pro hypermobilní je například typická neschopnost kontrolovat některé svaly na zádech, záklony dělají špatně – přetěžují bedra a krk, málo zapojují oblast hrudní páteře. Postupně to lze zlepšit. Důležité je dýchání, práce s bránicí a pánevním dnem. Správný dechový stereotyp pomůže svalům, které se podílí na stabilizaci trupu. Záleží ale, jak je lekce vedená, některé moderní styly jógy dávají důraz na flexibilitu, řada lektorů správné zapojení svalů neřeší, a to pak problémy zhoršuje.

 

Co se stane, když hypermobilní člověk začne chodit na hot jógu – cvičení v místnosti vytopené na 40 stupňů?

Dřív nebo později se zraní. Může se přidat únavová bolest a křeče svalů. Prohřáté svaly dovolí větší rozsah pohybu, zhorší se ale stabilizace kloubů.

 

BÝT NA LEKCI SÁM

Thao Porchon Lynch, nejstarší lektorka jógy na světě, která zemřela před třemi lety ve věku 101 let, říkávala, že jóga byla za jejího mládí určena mužům. Teď na lekcích převládají ženy. Proč se mužům na jógu nechce?

Každý radši dělá to, co mu jde. Vliv má právě to, co se řeší ve výzkumech hypermobility – vrozené množství svalové hmoty, které muži mají víc. Další věc jsou hormony. Testosteron je budující a zpevňující, chce soutěžit, a to jóga nepodporuje.

 

Co byste doporučila třeba šedesátiletému běžci, kterého jóga láká, ale neví, jak začít?

Zkusit individuální lekci. Na skupinových lekcích lektor neví, jak na tom ten člověk zdravotně je, nemá prostor pro individuální přístup. Pro začátek je lepší být na lekci sám.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama