Speciál: Naděje byznysu

Český inženýr, který digitalizoval péči o britské babičky

03 / 06 / 2018

Pacienti nechtějí být v nemocnici, když nemusejí, říká Marek Sacha. V Londýně rozjel firmu, která poskytuje domácí zdravotní a pečovatelskou péči. Ovšem se všemi vymoženostmi digitálního věku. Investoři jeho projektu věří, letos na jaře do dalšího rozvoje firmy Cera vložili sedmnáct milionů dolarů.

Pacienti nechtějí být v nemocnici, když nemusejí, říká Marek Sacha. V Londýně rozjel firmu, která poskytuje domácí zdravotní a pečovatelskou péči. Ovšem se všemi vymoženostmi digitálního věku. Investoři jeho projektu věří, letos na jaře do dalšího rozvoje firmy Cera vložili sedmnáct milionů dolarů.

Jak jste se dostal zrovna do Británie a ke zdravotnictví?

Když jsem skončil v Rohlík.cz, chtěl jsem si udělat tak rok volno. Odjel jsem do Chorvatska na dovolenou a za tři dny jsem se začal nudit. Tak jsem odtamtud poslal mail přes síť McKinsey, kde jsem dříve pracoval, že bych se chtěl do něčeho pustit. 

 

To je podnikání tak návykové, že se bez něj nedá vydržet?

Nejdřív máte pořád spoustu starostí, nespíte z toho, ale když se to povede, přijde okamžik nadšení, zvlášť když se vám podaří přinést lidem novou službu. Třeba, že už nemusejí chodit na nákupy. Jakmile si to jednou zkusíte a povede se vám to, tak chcete znovu. Stejné to bylo u mě.

 

Kdo se vám na váš mail ozval?

Charles Songhurst, který je mimořádně zajímavý člověk. Působil v McKinsey v Londýně a tam napsal studii o Googlu, která se zalíbila Billu Gatesovi, a tak ho i s celým týmem najal a z Charlieho se stal rychle šéf strategie Microsoftu. Mezitím také vydělával na akciích a dnes je investorem s dvěma nebo třemi stovkami investic různě po světě. On a jeho partner Stephen Bence se mi ozvali týž den, kdy jsem ten mail napsal, a já za nimi pak hned odletěl do Londýna.

 

A už jste měl v hlavě zdravotnictví?

Ne, měl jsem nápady z oblasti financí. Charles se Stephenem mě zastavili s tím, že si myslí, že přijde velká změna ve zdravotnictví. Řekli mi, jestli bych se nechtěl podívat na zdravotní péči, kde jsou služby, které by šly prodávat přímo zákazníkům, které by přinášely lepší péči a šly by začít bez toho, abychom museli mít od začátku velké napojení na zdravotní systém.

 

Takže jste se pustil do studia britského systému zdravotnictví?

Museli jsme si udělat důkladnou rešerši všeho. Například jak velký objem prostředků se v oblasti domácí zdravotní a sociální péče pohybuje, což je zhruba patnáct miliard liber. Polovinu z toho platí stát a polovinu soukromé osoby. Takže i ten trh soukromě placené zdravotní péče je obrovský. Museli jsme nastudovat desítky předpisů, pravidel, regulací, rozhodovacích procesů, ale i pacientských zvyklostí a podobně.

 

Nakonec to studium vyústilo v rozhodnutí založit firmu Cera. Jaké služby poskytuje?

Pokud bych to měl říci úplně zjednodušeně, tak když potřebujete pečovatele, sestřičku nebo lékaře u vás doma, tak my vám je umíme poskytnout.

 

To je poměrně široký záběr.

Ona taková domácí péče je. Někdo potřebuje třeba jen doma uklidit a zkontrolovat, že je jeho zdravotní stav dobrý. Někdy je to zase pacient v paliativní péči, který chce umírat doma, má v bytě spoustu specializovaných zařízení, potřebuje spoustu léků, nitrožilní výživu. Potřeby pacientů jsou různé – a my podle nich dodáváme příslušně kvalifikovaný personál.

 

Ti lékaři, sestry a pečovatelé jsou vaši zaměstnanci?

Ano, v naprosté většině případů jsou to naši zaměstnanci. Máme jich stovky. Jsme v podobném režimu jako nemocnice, máme stejného regulátora.

 

Co je vaším cílem? Vybudovat něco jako gigantickou mobilní nemocnici?

Komplikované výkony v nemocnicích zůstanou, ale následná péče tam být nemusí. Svou misi vidíme v tom, že padesát procent lidí, kteří jsou dnes v nemocnicích, převedeme do domácí péče. Je to pro všechny levnější a pro lidi lepší. Oni přece nechtějí být v nemocnici, když nutně nemusejí. To nechce vůbec nikdo.

 

Digitální výhody 

Jak to v praxi funguje, třeba když vám zavolám, že bych potřeboval péči pro svou babičku? 

Pošleme k vám kvalifikovanou sestru, která udělá posudek. To je požadavek regulátora. Musí se posoudit, že prostředí zaručuje bezpečí jak pacientovi, tak ošetřujícím. Pokud by měl ten člověk doma šváby nebo pokud bude bydlet v ghettu, kde není zaručena třeba bezpečnost pečovatelky, nesmíme péči převzít. To je přímo v zákoně.

 

Co se pak v takovém případě dělá?

Existuje na to procedura, kdy místním úřadům nahlásíme, že je v místě člověk, který by péči potřeboval, ale my ji s ohledem na bezpečnost prostředí nesmíme vykonávat. A úřad se pak musí postarat o řešení.

 

Ošetřujete jen privátní klienty, nebo i státní?

Obojí. Nijak nediskriminujeme klienty, za které platí stát. 

 

Kdo u vás služby objednává, jsou to přímo pacienti, nebo jejich blízcí?

V osmdesáti devadesáti procentech je to rodina toho pacienta. Objednavateli také podáváme po každé návštěvě poměrně detailní report: co jsme s vaší maminkou nebo tatínkem dělali, jestli si vzal léky, jakou měl náladu, co jedl, zda pil, jaký má stav pokožky, jestli měl nějakou aktivitu. Liší se to samozřejmě podle stavu toho člověka. My máme všechna tato data v elektronické podobě a organizujeme zdravotní péči kolem toho pacienta.

 

Pomáhá v tom digitalizace?

Strašně. Pokud někdo potřebuje péči sedm dnů v týdnu, nemá jednoho ošetřovatele, je to celý tým. A díky digitalizaci všech dat si mohou mezi sebou předávat informace, každý přesně ví, jak na tom byl pacient včera, a vidí, zda se jeho stav změnil. Pečovatelé jsou pak mnohem lepší a efektivnější, protože k tomu mají nástroje. Pokud se vaše babička chce jedno dopoledne prospat a nevypije dvě skleničky vody, nic se neděje. Když je to ale pět dnů po sobě, je jasné, že se něco děje, a můžeme jednat. K tomu navíc máme i prvky automatické inteligence, které umějí vyhodnotit různá rizika. 

 

Jaká?

Například riziko, že pacient upadne, riziko infekce, hospitalizace. Když systém vyhodnotí, že u pacienta takové riziko hrozí, vydá varování. A zdravotní sestra začne tu situaci řešit. Někdy stačí jen říci ošetřovateli, co má změnit v péči. Někdy musíme uvědomit pacientova praktického lékaře, nebo pacienta odvezeme do nemocnice.

 

Pomáhá vám digitalizace kontrolovat i práci ošetřovatelského personálu?

Velmi, a tím péči zase zlepšuje. Tahle práce nikdy nebyla extra dobře placená. Takže nebylo výjimkou, že pečovatel nahlásil, že je na místě, ale pak klidně odešel. A teď vůbec nemluvím o excesech, kdy třeba pečovatelé své pacienty různě bili. My dnes na GPS vidíme, zda je ošetřovatel právě na místě. Umíme nainstalovat kamery, kde může mít rodina nepřetržitý přístup i záznam. Pečovatelé to vědí, a tak fungují, jak mají.

 

 

 

O kolik pacientů se staráte?

Přesně to nemohu říci, ale jsou to stovky každý den. Zatím.

 

Na kolik peněz vyjde péče o jednoho pacienta?

Jsou to jednotky tisíc liber na pacienta měsíčně. To je hodně peněz. Jenže obsazené lůžko v nemocnici představuje pro britský zdravotní systém pět set až tisíc liber, ale denně. Z toho plyne, že pro systém je lepší, aby o ty, u kterých je to možné, bylo pečováno doma.

 

Je Cera zisková?

Jsme ve ztrátě, protože investujeme do růstu. Otevíráme nové lokality, kde péči poskytujeme. Máme akademii pro zdravotní a pečovatelský personál a investujeme do technologií a výzkumu. Právě k tomu slouží prostředky, které jsme získali od investorů. 

 

Máte spočítanou nějakou kritickou hranici počtu pacientů, kdy se přehoupnete do plusu?

Máme — a je to překvapivě nízké číslo.

 

Pomoc na ťuknutí

Jaká je vaše role ve firmě?

Jsem jeden ze dvou jednatelů firmy spolu s Benem Maruthappim, kterého jsem do projektu přizval pár měsíců po startu. Ben má také roli CEO, mimo jiné i proto, že je lékař a Brit, což je dobré pro komunikaci směrem k pacientům i regulátorovi. Přece jen zdravotní instituce v čele s domácím lékařem vypadá lépe, než když má v čele ajťáka z Česka. Já mám zodpovědnost za rozvoj, jsem členem představenstva a samozřejmě podílníkem firmy.

 

Jaká je výše vašeho podílu?

Kolem deseti procent.

 

Jak dlouho ve firmě zůstanete? Je to práce na celý život?

Dívám se na to, jak můžu být firmě prospěšný. Když máte firmu, která roste tempem dvacet procent měsíčně, tak se každé dva měsíce promění. Cera před dvěma a půl roky, to jsem byl já. Dnes jsou to jen ve zdravotním a pečovatelském personálu stovky lidí. A ta organizace se totálně mění. A s tím se mění i moje role. Umím dobře najít základní tým, rozjet projekt, ale nejsem typ, který by se vyžíval v řízení velké organizace. Proto se nyní zaměřuji na technologie, vztahy s investory a strategii firmy.

 

Opustit firmu a jít zase dál se tedy nechystáte?

Mám ve smlouvě s investory, že svůj podíl nesmím několik let prodat. Takže ještě několik let v nějaké roli ve firmě určitě budu.

 

Máte na starost strategii, co je tedy úkolem firmy v této oblasti?

Ustát růst. Pokud rychle roste objem péče a klientů, roste i počet personálu. Firma musí mít dokonale vyladěné standardy kvality, proces náboru a podobně. Protože chyby si v takhle citlivém oboru skutečně nemůžeme dovolit. Dalším důležitým krokem je rozvoj technologie, to představuje třeba program Cera Plus.

 

V čem spočívá?

Spousta klientů, zejména v těch ranějších fázích, nepotřebuje péči neustále. Stačí jim třeba, aby někdo přijel, když potřebují uvařit nebo když se jim doma něco rozbije. A těm my dáme tablet, kde si mohou jednoduchým ťuknutím asistenci přivolat, a my tam pak do dvou hodin dojedeme. K tomu je ale potřeba postavit i celou strukturu, kapacity pro takovou službu a podobně. Tohle dělá Cera Plus. A vedlejší efekt je, že tu službu výrazně zlevňuje.

 

Ačkoliv hodinová sazba při jednorázových výjezdech bude asi vyšší, je to výrazně méně hodin.

Přesně tak, obojí platí. A rodině to dává klid, že je tu někdo, kdo je babičce připraven pomoci, když právě potřebuje.

 

Myslíte si, že by takové služby, jaké poskytujete, našly uplatnění i v Česku? 

Myslím, že ano. A dříve nebo později je sem někdo přinese. Cera zatím oznámila, že dalším trhem bude Německo. Jestli pak půjde i do České republiky, nebo mezitím na českém trhu začnou působit jiní, to se teď odhadnout nedá.

 

Speciál o mladých českých firmách pokračuje těmito články:

O pohodlném systému plateb Twisto 

O českém softwaru pro americké firmy STVR

O jednoduchých hrách pro mobilní telefony Gamee

O výrobcích kytarových efektů KHDK

 

 

Marek Sacha
Čtyři kariéry do třiceti
 

 

 

 

 

Už na škole, když studoval softwarové inženýrství a umělou inteligenci na Fakultě elektrotechnické ČVUT, měl programátorskou firmu Benefio. Po škole se ocitl v prestižní poradenské firmě McKinsey & Company, když si náhodou přečetl náborový plakát v knihovně. Prý ho zaujali lidé, kteří pro McKinsey dělali, a zůstal tři roky. Potom stál u rozjezdu rozvážkového obchodu Rohlík.cz jako první CEO a desetiprocentní podílník. Dodnes tam malinký podíl (0,88 %) má. A po průlomu v českém retailu se teď věnuje proměnám britského systému domácí péče. To všechno stihl za třicet let života, 31. narozeniny slaví 6. června.
Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat