Tomáš Pitr je zpět. Za Babišovými humny

Bývalo to nejluxusnější odpočívadlo u dálnice D1. Patřil k němu čtyřhvězdičkový hotel, několik restaurací, bazén se slanou vodou a saunou, rozlehlý sportovní areál s venkovními kurty a obří tenisovou halou. Ta se dodnes řadí k nejviditelnějším stavbám těsně u dálnice, přestože z chátrající haly pokreslené graffiti už před časem zmizela zdálky viditelná reklama Pilsner Urquell a zůstalo jen kdysi červené logo na střeše hlásající CLUB HOTEL PRAHA.

Okolo hotelu se sportovním areálem na odpočívadle u Průhonic, který se nachází hned vedle Dendrologické zahrady a leží jen pár set metrů za administrativní hranicí Prahy, se od jeho vzniku točily velké peníze, vysoká politika, ale také známí šíbři.

A tak to také zůstalo.

Z dlouhého přetahování mezi věřiteli o areál, během něhož před Club Hotelem Praha hořela auta, ve škarpě se objevil vypáčený trezor a zadlužený majitel nemovitosti nakonec skončil se srdeční slabostí na několik týdnů v nemocnici, vyšel po několika letech vítězně Tomáš Pitr. Novým vlastníkem areálu je společnost s ním spojená.

Sám Tomáš Pitr, vlivný a majetný člověk, oficiálně skoro nic nevlastní. Ve firmách nefiguruje. To platí už dobré dvě desítky let – od dob, kdy býval společníkem zavražděného kmotra Františka Mrázka, rivalem Andreje Babiše v obchodech s biopalivy a nakonec i uprchlíkem pravomocně odsouzeným za staré daňové delikty z devadesátých let. S tím související zákaz účasti v orgánech společností sice už vypršel, ale Tomáš Pitr dál používá v byznyse cizí firmy, do nichž instaluje své lidi. Kolem sebe vybudoval síť bývalých policistů a politiků, manažerů a tichých společníků, s nimiž pomáhá firmám „řešit komplikované obchodní spory“, jak tomu sám diplomaticky říká. Platilo to i v případě areálu Club Hotelu Praha Průhonice.

Majitelem společnosti Třetí realitní, vlastnící areál u Průhonic, a dalších propojených realitních firem s majetkem v účetní hodnotě přes dvě miliardy korun je málo známý pardubický zastupitel za ANO Lubomír Hanzlík. Desítky let figuroval jako manažer ve firmách blízkých Pitrovi. Za nového majitele hotelu s tenisovou halou však vystupuje při jednání s úřady a samosprávami Dalibor Mlejnský, bývalý dlouholetý starosta za ODS nedaleké Prahy 11, tedy Jižního Města, v éře primátora Béma. V posledních komunálních volbách za své nové hnutí Jižní Město – náš domov již nekandidoval, věnuje se podnikání. Objevil se jako spolumajitel pozemků okolo D1 na výjezdu z Prahy v projektech spojených s Tomášem Pitrem a jeho lidmi.

Také oba jednatelé Třetí realitní se v minulosti angažovali v politice. Martina Schopper je bývalá kandidátka na primátorku Prahy v počátcích ANO; v posledních letech se začala objevovat ve společných realitních a rekreačních projektech spojovaných s Pitrem a nedávno na svobodu propuštěným politickým podnikatelem Romanem Janouškem. A druhým jednatelem se začátkem května stal David Šeich, exposlanec a bývalý korunní princ jihomoravské ODS, jinak také specialista na dotace.

Personální proměny a současné složení souvisí s tím, co se s areálem Club Hotelu Praha u Průhonic teprve stane. Třetí realitní, aspoň podle plánů prezentovaných bývalým starostou Jižního Města Mlejnským zastupitelům Průhonic, tady plánuje investovat až šest set milionů korun. Obnovit by se měl zpustlý hotel, restaurace a možná i část sportovního zázemí. Finančním motorem celého projektu však bude zbrusu nové kasino v přestavěné tenisové hale u dálnice, kde se dříve proháněli rekreační i špičkoví sportovci. K větší návštěvnosti a ziskovosti by měl pomoct absolutní zákaz hracích automatů na území Prahy; prohibice se týká i přístrojů dávaných do kasin a nyní postupně nabíhá – plán tedy je, že lidé budou jezdit hrát do Průhonic, které už leží ve Středočeském kraji.

Než přišli tihleti

Jak už bylo řečeno – areál kolem odpočívadla v Průhonicích nyní není zrovna v nejlepším stavu. Pozemky sice z největší části patří státu a spravuje je Ředitelství silnic a dálnic ČR, hotel a sportovní areál však byly už za komunistického režimu částečně soukromým vlastnictvím: o této podivuhodné dávnější minulosti areálu ještě bude řeč.

Ředitelství silnic, spadající pod ministerstvo dopravy, a Třetí realitní jako nový majitel budov uzavřely předloni smlouvu o nájmu odpočívadla na pětatřicet let, aby mohlo dojít k rekonstrukci a „byly zabezpečeny potřeby uživatelů tohoto úseku D1, zejména potřeby odpočinku a občerstvení“, píše se v dohodě. Třetí realitní zaplatí za nájem pozemků zhruba 3,6 milionu korun ročně.

Autem se sem dá sjet přímo z déjedničky ve směru od Brna. Z druhé strany od Průhonic vede jen cyklostezka podél říčky Botič a dál podchodem pod dálnicí. Shodou okolností pozemky na této průhonické straně dálnice, naproti tenisové hale, před lety skoupil Andrej Babiš a chtěl by tady také stavět. V minulosti ukázkový Club Hotel Praha i tenisová hala byly posledních sedm let zavřené. Menší budovy jsou zatlučené dřevotřískovými deskami, část se už rozpadla. Venkovní kurty, schované až vzadu u Dendrologické zahrady, jsou zarostlé mechem. Na parkovišti mezi tenisovou halou a hotelem jsou nyní buňky stavební společnosti Geosan a pracují zde stavební dělníci. Z obou budov se během jednoho květnového víkendu ozývala bourací kladiva.

„Hala by měla otevřít v roce 2025, ale s tenisem nepočítejte, bude tady kasino a bude to velký,“ říká jeden ze stavebních dělníků, který si zrovna venku sušil prádlo. „Hodně lidí, co chodí okolo a znali to, se na to ptá,“ říká a dodává, že hotel by měl otevřít za necelé dva roky taky: „Teda možná,“ líčí s tím, že se teď spěchá s přestavbou sportovní haly na kasino.

Zájem o vybudování kasina měl několikrát už předchozí majitel Club Hotelu Praha. Ale neuspěl. O souhlas Průhonic, v jejichž katastru areál leží, žádal již v roce 2012. Zastupitelé jeho nápad těsnou většinou odmítli a o čtyři roky později, když to nový zákon umožnil, zakázali vyhláškou hazard na území obce úplně. S povolením uspěla až společnost spojovaná s Tomášem Pitrem. Třetí realitní jako nový majitel areálu slíbila vyplatit obci patnáct milionů korun do pěti dnů od okamžiku, kdy vyhlášku o zákazu zruší a naopak povolí hazard v kasinu na jediné parcele v katastru – v bývalé tenisové hale. A tak se také před dvěma lety stalo.

Tehdejší starosta Bohumil Řehák, který v posledních volbách již nekandidoval, uvedl bez dalších detailů, že „o majetkové historii a personálním propojení Třetí realitní věděl všechno.“ Dohoda s novým majitelem areálu podle něj pomůže řešit „otřesnou situaci v tomto území“ a je rád, že ho v tom většina tehdejších zastupitelů podpořila.

Nynější starosta Průhonic Petr Beneš říká, že o Tomáši Pitrovi v souvislosti s Třetí realitní slyšel, ale nikdy ho neviděl. S obcí vyjednává o projektu od začátku bývalý starosta Jižního Města Dalibor Mlejnský. Předchozí zastupitelstvo – v té době byl Beneš místostarostou – podle něj přistoupilo k povolení hazardu z pragmatických důvodů. Odpočívadlo s areálem Club Hotelu Praha je od obce odříznuté dálnicí a v posledních letech tam podle něj jezdila hlavně policie kvůli drogám, zlodějům a nepovoleným skládkám. Vedle hotelu a sportovního areálu se nachází sedm starších rodinných domů, jimž chybí fungující infrastruktura a zázemí obce, takže když přišel nový majitel areálu s nabídkou peněz a investic výměnou za souhlas s hazardem, většina zastupitelstva na to kývla.

„Nikdo tam nechtěl investovat, než přišli tihleti (Třetí realitní) s tím, že když tam budou smět udělat malé kasino, podobné tomu v sousedním Vestci, byli by ochotni do toho jít. Jinak ne,“ vysvětluje starosta Průhonic Beneš. Do konce roku například musí Třetí realitní obnovit čističku a připojit k ní okolní rodinné domy.

Obec si od kasina také slibuje pravidelný příjem z daně z hazardu. O výnos z ní se u takzvaných technických her, což jsou hlavně moderní hrací automaty, dělí stát s obcemi, na jejichž území jsou povolené. Ve smlouvě o spolupráci s Průhonicemi Třetí realitní jako majitel areálu odhadovala, že roční výnos daně pro obec by se měl pohybovat mezi čtyřiceti a padesáti miliony ročně. To by fakticky znamenalo nikoli malé, ale spíše pořádné kasino u dálnice. Podle obvyklých výnosů z této daně by to odpovídalo hernímu prostoru s minimálně deseti stoly pro živou hru, jako je ruleta, a odhadem až dvěma stovkami automatů. Starosta Průhonic Beneš osobně počítá spíš s polovičním výnosem, ale detaily nechce zatím zveřejňovat, protože o smlouvě o provozu samotného kasina se teprve jedná.

Pokud by věci šly podle plánu, jak to Třetí realitní s Pitrem v pozadí prezentovala, sportovní hala předělaná na kasino by otevřela na konci letošního roku. Zrekonstruovaná budova s novými vchody a střešní nástavbou by tvarem trochu připomínala zlatého rejnoka, jak plave podél dálnice z Brna do Prahy. Původní vysokou tenisovou halu rozdělí mezipatro, přičemž v suterénu by vzniklo parkoviště pro hosty. V patře pod původní dřevěnou klenbou by bylo kasino s víceúčelovým sálem a samostatnou restaurací. Vedlejší čtyřhvězdičkový hotel by měl znovu otevřít podle původních slibů v druhé půlce roku 2024. A ve třetí fázi někdy v budoucnu by otevřelo sportovní centrum s venkovní restaurací.

Průhonický disent

Ne všichni v Průhonicích však byli pro návrat hazardu do obce. Jedním ze tří opozičních zastupitelů, kteří přes slibované miliony nesouhlasili, byl Miroslav Langr. Vypráví, že po konzultaci s právníkem měl popsané dvě strany A4 s námitkami. Přestože se smlouva s Třetí realitní o spolupráci údajně výrazně proměnila, zůstal proti.

„Finanční výhodnost pro obec je založená jen na přerozdělování daně z hazardu od státu. A to je otázka změny jediného zákona a obec z toho nemusí mít nic,“ vysvětluje svůj postoj. Nedávno zveřejněný balík návrhů na posílení příjmů státu totiž počítá například s vyššími daněni z živých her v kasinech, ale zároveň se zřejmě promění i schéma, podle něhož se stát dělí s obcemi o výnos z hazardu; záležet nicméně bude na finálním znění.

Další námitkou zastupitele Miroslava Langra bylo, že se obec smluvně zavázala povolit hazard na jediném konkrétním místě, a to na parcele s tenisovou halou. „Jednomu konkrétnímu provozovateli vyhovíte, a ostatní nesmí? Podle mě je to normální diskriminace ostatních podnikatelů,“ líčí.

Starosta Průhonic Petr Beneš namítá, že závaznou vyhlášku o hazardu si vedení obce muselo obhájit před ministerstvem vnitra, a to ji také posvětilo. Argumentovali tím, že je to od obce odloučená a problematická lokalita a povolení hazardu jim to pomůže vyřešit. Ostatní případní zájemci o kasino v katastru obce však mají podle starosty skutečně smůlu: „Nemyslím si, že v Průhonicích máme jinou takovou zoufalou oblast.“

Tím, kdo v posledních letech obecně závazné vyhlášky o regulaci hazardu v jednotlivých obcích často řeší, je antimonopolní úřad. Například Praze dal dvakrát pokutu za to, že povolila hry jen na určitých adresách na základě nejasných pravidel a zvýhodnila tím některé firmy. Ke konkrétním případům, jako jsou Průhonice, se úřad vyjadřovat nemůže, protože o něm nerozhodoval. „Avšak podle popisu nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o porušení paragrafu 19a zákona o ochraně hospodářské soutěže,“ uvedl mluvčí úřadu Martin Švanda s tím, že tato část zákona zapovídá obcím diskriminovat nebo naopak zvýhodňovat určité soutěžitele. Za případný přestupek hrozí podle mluvčího pokuta až deset milionů.

Chystaný projekt hotelu a kasina na odpočívadle u Průhonic má zatím jen všeobecný název Prague Resort. Provozovatelem kasina a později i hotelu – který by si ho měl pronajmout od zmiňované firmy Třetí realitní, spojené s Tomášem Pitrem – má být skupina Rebuy Stars blanenského podnikatele Josefa Lišky. Ten potvrdil, že již mají s majitelem areálu Třetí realitní podepsanou nájemní smlouvu. Sami budou investovat jen do vnitřního vybavení. „Bude to resort s kasinem mezinárodního rozsahu a naše s odstupem největší provozovna zaměřená na plnohodnotný provoz zábavy všeho druhu,“ uvedl s tím, že počítají se všemi povolenými druhy her. Chce se zaměřit na hráče v dosahu stovek kilometrů a pořádat velké pokerové turnaje.

Majitel sítě kasin Rebuy Stars Josef Liška začínal jako promotér sportovních akcí. S rodinou se věnoval podnikání v realitách na Blanensku a až později hernám. Společníkem v původně rodinných realitních projektech se nedávno stala společnost FelixInvest Davida Šeicha, bývalého jihomoravského poslance za ODS. Letos v květnu se Šeich stal i jednatelem ve společnosti Třetí realitní, které areál na odpočívadle u Průhonic nyní patří.

O Josefu Liškovi, majiteli sítě kasin Rebuy Stars, se v minulosti paradoxně nejvíc mluvilo také kvůli politice. V době, kdy se za premiéra Nečase staly Věci veřejné vládní stranou, půjčil pět milionů účetnímu a tehdejšímu poslanci Věcí veřejných Michalu Babákovi. Ten je obratem věnoval své straně. Potíž byla v tom, že zadlužený účetní neuměl zpočátku vysvětlit svou štědrost ani původ peněz. Tehdy i jeho spolustraníci vykládali, že blanenský účetní Babák umí s penězi „čarovat“. Ale pojďme zpět k chystanému kasinu u dálnice: Josef Liška v posledních letech vyrostl do jedné z nejvýznamnějších postav tuzemského legálního hazardu. Pod značkou Rebuy Stars, provozovanou společností Lucky Money, provozuje kasina na čtrnácti místech v Česku. Osm z nich je v Plzni, tři v Praze. Podle údajů ministerstva financí má v kasinech zhruba sto padesát stolů, tedy hlavně ruletu a různé karetní hry, a přibližně 750 herních automatů.

Automaty z území Prahy přitom zmizí s tím, jak postupně doběhnou dříve vydaná povolení od jednotlivých městských částí. „Na přelomu roku 2024 postupně úplně skončí provoz veškeré technické hry (automatů) na celém území hlavního města,“ říká k tomu Miloslav Bohůnek, manažer rozvoje podnikání z CEC Praha, provozovatel velké konkurenční sítě Star Casino. Existující kasina se se zákazem automatů na území Prahy budou muset nějak vyrovnat, podle Bohůnka bude logickou reakcí stěhování. „Je velice pravděpodobné, že v prstenci za Prahou vzniknou nové kasinové adresy. Obyvatelé Prahy budou mít nadále stejnou nabídku her v bezprostřední blízkosti, metropole však přijde o příjmy z těchto her,“ očekává Bohůnek.

Od Štrougala k pádu

Příběh areálu na odpočívadle u Průhonic je, jak už bylo naznačeno, podivuhodný od samotného vzniku, až po jeho současné ovládnutí skupinou okolo Tomáš Pitra.

Na teprve vznikající dálnici Praha–Brno–Bratislava vznikl před desítkami let jeden z vůbec prvních moderních motelů. Club Motel Průhonice, později Club Motel Praha fungoval jako reklama na rozvíjející se socialistické Československo: spolu s restaurací a sportovním zázemím působil zkraje sedmdesátých let trochu jako zjevení. Provozovatelem byl tehdejší státní podnik Čedok, což byla jedna obří továrna na cestovní ruch. Patřily k němu i nejlepší pražské hotely. Do motelu u Průhonic Čedok ročně vozil desítky tisíc zahraničních turistů. Díky sportovnímu zázemí se z motelu stala základna pro různé domácí i zahraniční reprezentace. Už krátce po otevření tam v roce 1972 slavili titul mistrů světa českoslovenští hokejisté.

V půlce osmdesátých letech se vyčerpanému socialistickému režimu nedostávalo tvrdých měn, jak se říkalo západoněmeckým markám, dolarům nebo rakouským šilinkům. Pomoci s tím měl příliv turistů ze Západu a k tomu bylo třeba postavit lepší hotely. Vznikl kvůli tomu Hotelinvest, což byl společný podnik Čedoku a rakouské stavební společnosti Warimpex. Hotelinvest měl zrekonstruovat hotel Palace v centru Prahy, postavit nový hotel Panorama II na pankrácké pláni a motel u Průhonic přestavět na čtyřhvězdičkový Club Hotel Praha s krytou tenisovou halou.

Celé to byla vysoká hra za osobní účasti bratrů Štrougalových. Společný podnik a široké státní záruky pro Rakušany totiž politicky posvětil tehdejší premiér Lubomír Štrougal. Detaily však dojednával jeho bratr Přemysl, bývalý ředitel Škodaexportu, pak náměstek na ministerstvu zahraničí a obchodní rada na velvyslanectví v Rakousku. Přemysl Štrougal se kvůli tomu objevil dokonce v hledáčku komunistické kontrarozvědky. Ta sbírala informace k podezření, že rakouská společnost korumpuje československé soudruhy, aby se dostala k zakázkám, což vyplývá z archivů tehdejší tajné policie – Státní bezpečnosti.

Projekt Hotelinvest skončil v devadesátých letech monstrózním průšvihem. Zjednodušeně řečeno: přišel listopad 1989, stát přišel ve společném podniku o většinu, ale za všechno ručil a zaplatil. V druhé půlce devadesátých let se veřejně dohadovali dva bývalí ministři obchodu – Vlasta Štěpová a Vladimír Dlouhý –, kdo z nich může za prodělek čtyř miliard korun. Na dnešní peníze, vzhledem k inflaci, je to číslo potřeba vynásobit minimálně dvěma.

Stát musel vykoupit podíl Rakušanů v Hotelinvestu, zaplatit za dluhy a záruky přes šest miliard korun. Proti tomu znovu získal zrekonstruovaný hotel Palace, nově postavený Club Hotel Praha s halou na odpočívadle u Průhonic a místo na třetí, nikdy nepostavený hotel na pankrácké pláni. Tyto nemovitosti a pozemky měly podle tehdejších odhadů cenu necelých dvou miliard.

Ani to však k záchraně nestačilo. Na přelomu tisíciletí skončil Hotelinvest v konkurzu a správkyně majetek rozprodala. Areál na odpočívadle koupila společnost Agentura Diamond za 95 milionů korun, ale nemovitosti se vzápětí přesunuly do majetku podnikatele Karla Pecha. Bývalý vzpěrač se v devadesátých letech pohyboval ve skupině lidí, kteří skupovali a přeprodávali podíly ve firmách prodávaných v kuponové privatizaci. Jako takový se zúčastnil legendární schůzky v restauraci Asia, po níž byl zadržen s osmi miliony v kufříku šéf Centra kuponové privatizace Jaroslav Lizner. Tehdy šlo o první velký korupční skandál, Karel Pech v této kauze vystupoval jako jeden ze svědků.

Průhonický Club Hotel Praha s halou a restauracemi mu zpočátku fungoval dobře, i když spíš samospádem. Areál byl relativně nový, lepších hotelů nebylo tehdy v Praze tolik a velká tenisová hala u dálnice byla na svou dobu unikátní. Podle jednoho bývalého obchodního partnera skupinka lidí okolo Karla Pecha do areálu neinvestovala, a hlavně z něj brala. Nakonec si podnikatel Pech na areál nabral půjčky a z kopce to prý jelo hodně rychle. „Skupina, která areál na začátku získala, nebyla vůbec solidní,“ říká k tomu bývalý profesionální tenista Pavel Vízner a společník v tenisové akademii Pála–Vízner. Halu měli pronajatou od května 2014 a jejich tenisová škola tam fungovala jen do prázdnin 2015. „Pak už jsme nemohli halu ani kurty používat, i když jsme na to měli smlouvu. Pan Pech nám to znemožnil,“ vysvětluje Pavel Vízner. Sportovní areál u Průhonic byl podle něj špičkový a je škoda, že skončil.

Co říká Pitr

V letech 2014 a 2015 se začali o slovo tvrdě hlásit věřitelé Karla Pecha. Ten jim slíbil, že dluhy uhradí z osmdesátimilionové provize za zprostředkování prodeje areálu bývalé Pragovky v Praze-Vysočanech. Jeho bývalí partneři však vyplacení peněz věřitelům na poslední chvíli zablokovali s tím, že je ve skutečnosti podvedl.

Do areálu u Průhonic pak nastoupili muži s baseballovými pálkami. Před Club Hotelem Praha vzplála auta, hořel i vstup do hotelu. Detaily vyšly před časem najevo před trestním soudem. Před ním stál v roli obžalovaného Igor Střelec, tajemník arcibiskupa pravoslavné církve v Česku. Podle obžaloby chtěl Karla Pecha podvést a připravit o majetek prostřednictvím smyšlených pohledávek. Soud však Igora Střelce osvobodil. Podle soudu se totiž na fiktivních pohledávkách domluvili, aby Pechův majetek včetně areálu Club Hotelu Praha udrželi mimo dosah jeho skutečných věřitelů.

Před soudem vypovídal jako svědek i bývalý právník Karla Pecha, advokát Vratislav Urbášek. Podle něj se tehdy na odpočívadle v Průhonicích srocovali věřitelé Karla Pecha: někdo chtěl desítky tisíc, někdo desítky milionů. „Tehdy se pan Pech bál o život,“ líčil advokát, v květnu pravomocně odsouzený za podvod v jiné kauze. Advokát Urbášek také vyjednával o možném prodeji areálu Club Hotelu Praha. Dvakrát ho neúspěšně nabízel majiteli nedalekého akvaparku v Čestlicích, jednání o prodeji proběhla i s Tomášem Pitrem, který patřil mezi věřitele Karla Pecha. „Pitr byl za panem Pechem u mě v kanceláři. Nebyl jsem u toho, ale pamatuji se na to – takový člověk k vám nechodí každý den,“ uvedl advokát Urbášek.

Tomáš Pitr nakonec vyšel z bitvy o Club Hotel Praha jako vítěz. Karla Pecha prý dříve vůbec neznal. „Měl jsem zájem o ten areál, začal jsem s ním vyjednávat, ale s ním se domluvit nešlo,“ říká Tomáš Pitr a vysvětluje, že proto začal skupovat dluhy, které po areálu zůstávaly. Ten nakonec po letech skončil v exekuci. „Pech se úporně bránil, ale žádný velký soupeř to nebyl,“ dodal.

Nejdříve se skupině kolem Tomáše Pitra podařilo ovládnout společnost Bracton Investment, na niž byl areál napsaný. Jako ředitel a majitel se v ní objevil nejprve Luděk Žákovec. Coby bývalý nadporučík zaniklého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu svého času vyšetřoval vraždu Františka Mrázka, ale před patnácti lety přešel do služeb Tomáše Pitra. S Pitrem spřízněné společnosti Fisolta finance a Semi Invest skoupily další pohledávky za Karlem Pechem a jeho areálem včetně dluhů za nájem odpočívadla pro ředitelství dálnic. V nařízené exekuci vydražila areál Club Hotelu Praha s tenisovou halou za 61,3 milionu korun již vícekrát zmíněná společnost Třetí realitní. Firma patří pod společnost Amadet, která zastřešuje realitní projekty spojené s Tomášem Pitrem. Všechny sídlí v Durychově ulici v pražské čtvrti Lhotka, v takzvaném Zámečku, před nímž byl zastřelen František Mrázek a kde spolu s Tomášem Pitrem tehdy úřadovali.

Skupinu Amadet včetně Třetí realitní vlastní podle rejstříku Lubomír Hanzlík. Skupina vykazuje aktiva v účetní hodnotě přes dvě mi­­liardy. Hanzlík přes dvacet let figuruje ve firmách spojovaných s Tomášem Pitrem. Od roku 2014 je zastupitelem v městské části Pardubice II a členem hnutí ANO. Jeho manželka ve straně udělala větší kariéru: věnuje se sociální politice, byla náměstkyní na ministerstvu práce, ministerstvu pro místní rozvoj a nyní je poslankyní ve sněmovně i zastupitelkou za ANO v Pardubicích. Na dotazy k jeho vztahu ke Club Hotelu Praha, Tomáši Pitrovi a politice Lubomír Hanzlík do uzávěrky nereagoval.

Tomáš Pitr se ke svému podnikání a lidem okolo vyjadřuje veřejně málokdy, případně velmi úsporně. V rozhovoru pro Seznam Zprávy před dvěma lety uvedl, že s Romanem Janouškem spolupracuje na bázi fondu, z něhož financují společné projekty. „Naše projekty vedou zodpovědní lidé, kteří k nám mají blízko,“ uvedl tehdy Tomáš Pitr a jako příklad zmínil Martinu Schopper, někdejší kandidátku na primátorku Prahy na startu hnutí ANO. Aktuálně je jednatelkou Třetí realitní, tedy současného majitele areálu Club Hotelu Praha na odpočívadle u Průhonic.

K tomuto projektu Tomáš Pitr magazínu Reportér řekl, že dal dohromady původní nápad, vyčistil areál od dluhů a různých sporů a nyní už vše běží víceméně mimo něj. „Cílový stav je samozřejmě ten areál prodat,“ uvedl. Realitních zájmů v této oblasti okolo D1 jihovýchodně od Prahy měl Tomáš Pitr víc. Spřízněná společnost Semifin Invest získala z konkurzu rozsáhlé parcely jižně od vyhlášeného Průhonického parku. „Jsou to stále pole, není kam spěchat, jsou v tom dobře uložené peníze. Tím neříkám, že moje peníze. Jen se o to zajímám,“ vysvětluje Tomáš Pitr. Stejná ekonomická skupina získala i pozemky na kraji Prahy poblíž čtvrtého kilometru déjedničky (dnes již tento silniční úsek patří Praze), kde velcí investoři do pozemků dlouho lobbují za vznik nového dálničního sjezdu. Pětinovým podílníkem v tomto developerském projektu v katastru Újezdu u Průhonic je Dalibor Mlejnský, již vzpomínaný bývalý starosta Jižního Města, který vyjednává i za Třetí realitní a projekt s kasinem u Průhonic. Na dotazy neodpověděl.

Tomáš Pitr je v posledních letech mimořádně vytížený. Pendluje mezi švýcarským Svatým Mořicem, kde často pobývá, a centrem Prahy v Pařížské ulici, kde úřaduje. Projektů přímo v Praze, okolo nichž se pohybuje, je celá řada. Ať to je palác Blaník na Václavském náměstí, nebo zástavba bývalého sportovního areálu Čechie Karlín. Hospodářské noviny v květnu detailně popsaly, jak se lidé okolo Pitra snaží přes jednu parcelu navrtat do zvažovaného projektu národního stadionu na Strahově. Jeden z dlouholetých komunálních politiků k tomu napůl v žertu říká, že za Tomášem Pitrem nyní chodí víc politiků než za Andrejem Babišem do průhonické Sokolovny. Jedna věc je však téměř jistá: Tomáš Pitr je zpět a v Praze a okolí se bude zase ve velkém stavět.