Válka, která není

Názory

Proč slyšíme, že v Afghánistánu nevítězíme? Možná proto, že máme chybné, konvenční představy o tom, jak vypadá vítězství a jaké vůbec jsou soudobé války.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Za tři roky tomu bude třicet let, kdy se objevila jedna ze zásadních knih o charakteru konfliktů budoucnosti. Transformace války izraelského stratéga Martina van Crevelda vyšla krátce po válce v Perském zálivu – válce, která měla být začátkem nového řádu, celosvětové spolupráce a globální harmonie. 

Tato kniha nebyla v Pentagonu vůbec oblíbená a vlastně ji mnozí vojáci nemají příliš rádi dodnes. Válka v Perském zálivu totiž měla být potvrzením toho, co nás v budoucnu čeká: přijde-li konflikt, pak státu proti státu, konvenční armády proti konvenční armádě. A to bylo v rozporu s tím, co van Creveld tvrdil. Nenapsal sice, že veškerý arzenál za miliardy dolarů se má hodit do koše, zásadně však napadl představu o budoucích válkách jako konvenčních, na které se dá připravovat. Přišel s tím, že převládající válka bude asymetrická, ne nepodobná té, která je známá ze středověku. A nebude to žádná „pokroková válka“.

 „… vize války vedené na dálku, počítačové, hi-tech, tak oblíbené vojensko-průmyslovým komplexem, nikdy nenastane. Ozbrojený konflikt bude veden lidmi na zemi, ne roboty ve vesmíru. Bude mít víc společného se střetnutími primitivních kmenů než s rozsáhlým konvenčním konfliktem,“ napsal van Creveld: „Bude to válka odposlouchávacích zařízení a bomb v autech, mužů zabíjejících se zblízka a žen využívajících výhod svého oděvu k přenášení bomb a drog, kterými je budou platit. Bude dlouhá, krvavá a strašná.“

 

Tento citát vcelku jasně dokládá, proč není Martin van Creveld v některých kruzích příliš oblíben, a zároveň je důkazem jeho vizionářství. Nabourává ještě jednu zažitou představu –  totiž že ozbrojená střetnutí končí „bezpodmínečnou kapitulací“ a že jde o hru s nulovým součtem. Jak nádherně dokládá William Martel v knize Vítězství ve válce, vítězství jako bezpodmínečná kapitulace poraženého není z hlediska lidské historie obvyklý výsledek.

Jak toto souvisí s Afghánistánem a českou účastí v tamní občanské válce? Zcela. Martin van Creveld (a nejenom on) přesně ukazuje, proč konvenční myšlení a představy o vedení masových válek jsou zcela chybné, pokud jsou aplikovány na země typu Afghánistán. Tamní konflikt přesně kopíruje teorii i praxi asymetrických válek výborně popsaných řadou autorů za posledních více než sto let: nelze jej vyhrát vojenskou silou, protože je politický, a nelze v něm být úspěšný, bez podpory místních obyvatel. Vojenské síly, především ty zahraniční, mohou sloužit pouze k vytváření tlaku na jednotlivé aktéry, aby byli ochotni jednat, všechny povstalce nezlikvidují. Nejsou schopny je – i přes veškerou hi-tech výzbroj – přimět k bezpodmínečné kapitulaci.

Vše může vyřešit jen afghánská vláda. Ta je nyní relativně slabá a neschopná plnit, z mnoha hůře i lépe pochopitelných důvodů, roli vlády, kterou známe od nás, ale zároveň musí řešit komplexní problémy bez zkušeností, stability prostředí a právního státu. Nelze proto do ní zcela projektovat naše představy o vládnutí.

Od roku 2002 se toho v Afghánistánu mnoho podařilo, stejně jako jsme napáchali mnoho chyb, které zřejmě oddálily čestné stažení. 

Zahraniční vojáci, včetně těch českých, ovšem nejsou v Afghánistánu kvůli sobě samým. Armády vždy byly a jsou klíčovým nástrojem politiky státu k prosazování jeho zájmů v zahraničí. Argumentace, proč se angažujeme v Afghánistánu, musí tedy vycházet z našich popsaných zahraničněpolitických zájmů, jako jsou strategická poloha, udržení stability oblasti (migrace, terorismus), zajištění přítomnosti (odstrašení jiných nepřátel), solidarita se spojenci či obyčejná lidskost. To jsou dobré důvody pro setrvání, které může trvat ještě hodně dlouho. Stačí se podívat, jak dlouho se řešily politické konflikty v rozvinutých zemích, jako byl třeba ten severoirský v Británii nebo kampaň baskické ETA ve Španělsku.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama