Prostě vás ztrapníme. Nenechte se!

Názory

Kampaně naprosté většiny kandidátů do letošních komunálních a senátních voleb si nezasloužily nic jiného než se jim vysmát.

Už dlouho na parkovacím domě vedle Státní opery v Praze visí obří billboard šperkařské značky, na němž Simoně Krainové chybí horní část oblečení. Drží si rukama holá ňadra a vystrkuje jazyk ve vyzývavé pozici někam směrem ke kopí sv. Václava. Nedávno se na reklamní pás jen o pár desítek metrů dál, na svodidla před hlavním nádražím, položila Laura Janáčková, kandidátka do Senátu za ANO Andreje Babiše. Na řidiče vykoukla usměvavá tvář a vyšpulené pozadí v negližé tělové barvy, takže žena vypadá při průjezdu po magistrále jako nahá – celé je to samozřejmě velice vyzývavé.

Krainová propaguje heslo „Šperky nejsou hřích“. Janáčková vábí na slogan „Láska, sex a politika…“. A stejná Janáčková se na své facebookové stránce ptá: „Položme otázku. Proč se máme my a naše děti v Praze na ulici proplétat mezi prostitutkami, válejícími se narkomany a bezdomovci?“ Zvlášť když „se prostitutky vystavují už i ve výlohách“.

Je hrozný svět, ve kterém se ve výlohách mohou vystavovat nikým nevolené prostitutky, zatímco z kandidátek na senátorku svlékajících se do spodního prádla si nevděční občané dělají legraci.

 

Otevřená radnice – zadnice

Kampaně naprosté většiny kandidátů do letošních komunálních a senátních voleb si nezasloužily nic jiného než se jim vysmát. Fotku pěti dam kandidujících v Litvínově s heslem „Otevřená radnice vyšpulená zadnice“ těžko vnímat jinak než jako příslib análního sexu v prostorách magistrátu. Na první signální sázela i TOP 09, jež samozřejmě podnět umisťovala vždy na to politicky správné, tedy pravé místo (fotka loga vytetovaného na pravé polovině nahého ženského zadku). A zlínská sociální demokracie nabídla pomocnou ruku v ženském klíně s empatickou promluvou k mladým: „Pro spoustu z nás to bude poprvé. Nestyďte se nám dát šanci…“ Freudián by s analýzou jistě uspěl i v případě, kdy si u kandidáta přečte heslo „Komín čistý a bezpečný“, popřípadě nápis „Zateplíte, ušetříte“ pod nyvými pohledy dvou mužských kandidátů žižkovské kandidátky zelených, křesťanů a starostů. Ostatně ujištění ze strany ANO „Prostě ho postavíme“ nepotřebuje komentář. U alfa samce o tom není třeba pochybovat.

Kromě sexuálních narážek se hrálo na první signální s kreativitou první základní. „Ulice bez psí stolice“ je heslo, za něž by se styděl i puberťák – věru zvláštní, že nositel tohoto sloganu je přes čtyřicet let starý. Naopak upozornění „Mám rád psy, ale ne jejich hovna“ lze pohříchu vnímat jako upozornění na kulinářské preference kandidáta, i když těžko soudit, kdo za takové zjištění bude vděčný.

Hranice dadaismu překračovala hesla „Kníže má kohouta, já mám korunku“, zvláště když kandidátka na fotce skutečně byla korunovaná paní se šperkem na hlavě, nebo „Máme na to páru“ táborské KSČM vyfocené před parním strojem z doby Karla Marxe. Pocit skupinové terapie vyvolávaly billboardy s muži, kteří ujišťovali, že budou „Každý den dřív doma“ nebo zoufale upozorňovali, že „I já jsem táta“.

Kouzlo nechtěného se objevilo u každého druhého poutače, ale dát na jeden plakát pod nápisem Čisté Ústí tři hesla „Nulová tolerance vůči nepřizpůsobivým, Svoz odpadu zdarma a Jízdné pro děti a seniory zdarma“ chce fištron, s jakým se dá přežít snad jenom v severních Čechách.

 

Jako prosekávat prales

Vlastně se nelze divit, že k volbám chodí málo lidí – možná se lze dokonce divit, že jich k nim nechodí ještě méně. Probírat se morální a hodnotovou hlušinou letošní kampaně se vyrovná úsilí cestovatele Emila Holuba při prosekávání afrického pralesa. Výzva šéfky zelených, aby se strany neúčastnily olympiády v populismu, by si za normálních okolností jistě vysloužila posměch konkurentů, dnes je spíš k pláči, že si jí prakticky nikdo nevšiml.

Ovšem konstatování, že letošní komunální a senátní volby opět prorazily dosavadní dno politické komunikace, by bylo banálním popisem. A to i přesto, že míra bizarnosti, demence a okázale předváděné tuposti opět vychýlila dosavadní měřítka. Prvním možným vysvětlením je, že značná část kandidátů je kvalitní stejně jako jejich kampaň, druhým, bohužel pravděpodobnějším vysvětlením je, že občané jsou většině těch, kteří usilují o mocenské posty, naprosto ukradení. A ve chvíli, kdy politik nemá problém svou kampaní bezostyšně urážet inteligenci svého potenciálního voliče, pak musí být něco špatně. Buď na straně politika, nebo na straně voliče.

Avšak pouze podlehnout závěru, že všechno je špatně, by bylo tím nejhloupějším, co může udělat inteligentní člověk, kterému záleží na odpovědné správě veřejného prostoru. Odmítnout hledat cestu uprostřed pralesa by bylo jen zbabělou, jakkoliv pochopitelnou rezignací na odpovědnost za svůj podíl na vytváření prostoru, v němž žijeme.

Česká posttotalitní společnost se podle všeho až teď nachází na vrcholu transformačního osvobozování se od autority a nesvobody minulého režimu. A je na ní stále více vidět váhání, se kterým si neumí vybrat mezi plnou odpovědností jednotlivých lidí za vlastní osud a za své okolí a přesunem na cosi mocnějšího, co poskytuje jistoty a záruky.

Česká posttotalitní společnost až teď naplno procitá z porevoluční kocoviny a točí se jí při pohledu do zrcadla hlava. Všichni nás zklamali, všichni kradou a podvádějí, všichni hrají jen na sebe. A v tomhle zklamání, frustraci a zoufalství z nejasné perspektivy, z nezvyku a nepřipravenosti stát na vlastních nohou, navíc už tolikrát podražených, se v posledních iluzorních nadějích skoro nemůžou upnout k ničemu jinému než k tomu, co se zdá silné a rozhodné. Proč? Protože je to ta lehčí cesta. Jenže zklamání přijde zas. A my zase budeme moci říci: Prostě za to nemůžeme.
 

Postavme se tomu

Všechna ta absurdnost a hloupost volebních kampaní je však skvělou příležitostí, jak si naplno uvědomit, co v sobě vlastně chceme nechat vyhrát. Jestli obraz navoněné reklamní zdechliny, nebo výsledky méně viditelné, ale o to záslužnější pokorné a poctivé každodenní aktivity. Jakkoliv totiž okupovala města a vesnice vyprázdněná hesla (reklamní kostky zabírající chodník s heslem „Chodníky chodcům“), zvláště v menších komunitách jsou lidé vděční za to, že se o jejich věc společnou vůbec chce někdo starat a nést za ni odpovědnost. Pak na nějakých volebních heslech nesejde. Ovšem i ve větších městech včetně Prahy bylo možné při aktivním přístupu získat informace o tom, kdo a jak přistupuje k obecním rozpočtům a jakou má minulost.

Nelze obhájit vlastní nezájem bizarností volební kampaně; těžko říkat, že mne podvedli, když jsem se spokojil jen s úšklebkem nad fotkou v negližé a nesmyslným heslem. Těžko se rozhodovat, když jsem obecní život čtyři roky nesledoval. Těžko se lze nazývat občanem, když rezignuji na možnosti svého občanství a schovávám se za neschopnost či všehoschopnost ostatních.

Řada parazitů na veřejných statcích se zřejmě v množství větším než dříve rozhodla, že letošní volby zkusí využít ve svůj prospěch. Řada z nich přitom neměla problém ztrapňovat sebe i své voliče nedůstojností své komunikace. Ale ještě větší trapno nastane, pokud budeme dlouhodobě ukazovat, že takovou hru jsme jako voliči a občané ochotni akceptovat. Pak jako národ budeme mít přesně takovou vládu, jakou si zasloužíme. •

 

Autor je publicista, výkonný ředitel společnosti Internet Info, mj. duchovní otec ceny českého internetu Křišťálová Lupa, předseda výkonné rady Sdružení pro internetový rozvoj. Své občasné postřehy umisťuje na web Simindr.cz. Ze svých příspěvků zabývajících se stavem české společnosti sestavil a vydal knihu České nesvědomí. Situaci soudobých médií popsal v eseji Mediální revoluce. U příležitosti 25. výročí sametové revoluce připravil vzpomínkový projekt Mé dětství v socialismu.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama