Reportáž

FOTOREPORTÁŽ: Zemětřesení zachránilo klukovi život

13 / 09 / 2015

Třináctiletý nepálský chlapec Laxman Pahari trpěl vážnou srdeční chorobou. Když na jaře tohoto roku zasáhlo Nepál velké zemětřesení, vypadalo to i s Laxmanem bledě. Alespoň jeho příběh však nakonec skončil dobře. Kvůli zemětřesení přijeli do země zdravotníci ze Západu. A právě s jejich pomocí se nakonec malý chlapec z chudé rodiny dočkal operace – a záchrany života. Fotoreportérka zaznamenala příběh jeho vyléčení, za které paradoxně mohla ničivá živelní pohroma.

Třináctiletý nepálský chlapec Laxman Pahari trpěl vážnou srdeční chorobou. Když na jaře tohoto roku zasáhlo Nepál velké zemětřesení, vypadalo to i s Laxmanem bledě. Alespoň jeho příběh však nakonec skončil dobře. Kvůli zemětřesení přijeli do země zdravotníci ze Západu. A právě s jejich pomocí se nakonec malý chlapec z chudé rodiny dočkal operace – a záchrany života. Fotoreportérka zaznamenala příběh jeho vyléčení, za které paradoxně mohla ničivá živelní pohroma.

Třináctiletý nepálský chlapec Laxman Pahari trpěl vážnou srdeční chorobou. Když na jaře tohoto roku zasáhlo Nepál velké zemětřesení, vypadalo to i s Laxmanem bledě. Alespoň jeho příběh však nakonec skončil dobře. Kvůli zemětřesení přijeli do země zdravotníci ze Západu. A právě s jejich pomocí se nakonec malý chlapec z chudé rodiny dočkal operace – a záchrany života. Fotoreportérka zaznamenala příběh jeho vyléčení, za které paradoxně mohla ničivá živelní pohroma.

Pohublý kluk. Tichý a stydlivý. V košili po tátovi, která mu plandala a do které by potřeboval ještě hodně dorůst a přibrat, vypadal drobně; ještě o mnoho let mladší, než ve skutečnosti byl. Velké výrazné oči, často sklopené, odrážely bolest, kterou cítil.

Srdce třináctiletého Laxmana Pahari bylo těžce nemocné. Chlapec trpěl srdeční revmatickou chorobou vyvolanou častými infekcemi dýchacích cest: zjevně k nim přispělo i chudé prostředí, v němž žil. Jediným řešením byla operace, na kterou však rodina neměla peníze. Velké jarní zemětřesení změnilo život mnoha lidí v Nepálu – a zasáhlo i chlapce. Zemi pod Himálajem postihly mimořádně silné otřesy o síle 7,8 stupně Richterovy škály. První přišly v sobotu 25. dubna kolem poledne s centrem v oblasti Gorkha a o pár týdnů později, 12. května, následoval menší otřes o síle 7,3 u oblasti Sindhupalchowk. Během zemětřesení zahynulo kolem 9 000 lidí a dalších zhruba 23 000 osob bylo zraněno.

Když se půda začala třást, seděl nemocný Laxman zrovna na balkoně domku svých rodičů. Ti nebyli doma. Při otřesu chlapec z balkonu spadl – ovšem i dům se kompletně sesypal, stát nezůstalo nic. Chlapec volal o pomoc, a když ho starší sestra vytáhla z trosek, upadl do bezvědomí. Jeho zdravotní stav se ještě zhoršil. Začal mít bolesti v celém těle, musel spát vsedě a otoky na nohou se dál zvětšovaly. Nebyl už schopný sám chodit a rodiče ho museli nosit na zádech.

 

Bez peněz

Otec s matkou vyzkoušeli v minulosti vše, co bylo v jejich silách, aby svého syna zachránili. V posledních třech letech navštívili několik nemocnic, hledali alternativy, ale vždy narazili na stejný problém – peníze. Diagnóza se neměnila a neměnila se ani výše prostředků, které potřebovali, aby svému synovi poskytli to, co potřebuje –operaci a léky. Jednoduše: věděli, co by syn potřeboval, ale dát mu to nemohli.

„Vzal jsem ho do tolika nemocnic,“ vypráví Laxmanův otec, čtyřicetiletý Padam Pahari.  „Jednu dobu jsme mu dávali i léky, ale pak už nám došly peníze, a tak je přestal brát.“ To vedlo ke zhoršení zdravotního stavu, chlapec už nebyl schopen ani chodit do školy.

Utrpení matky se odráží v její tváři. Má těžký, stále stejný výraz, sevřená ústa s koutky klesajícími k bradě a silné vrásky na čele i ve tvářích. Oči osmatřicetileté Kanchi Pahari jsou pořád ještě mladé, ale obličej zestárl. Je možné přijmout, že syn brzy zemře? „Mysleli jsme, že už nemáme jinou možnost než ho nechat umřít,“ říká matka s kamennou tváří.

Krátce po zemětřesení v oblasti Sindhupalchowk, kde rodina žila, přišla do oblasti mezinárodní pomoc. Nezisková organizace Malteser International řádu maltézských rytířů, respektive její německá větev, jež vybudovala na louce u vesnice Lamosanghu terénní nemocnici a poslala svůj tým. Ve spolupráci s místní nedalekou nemocnicí Dhulikhel ošetřovali zdravotníci lidi zraněné při zemětřesení.

Když lidé z vesnice upozornili otce na bezplatnou provizorní nemocnici, vzal svého syna na záda a spolu s matkou a dalšími příbuznými jej z vysokých kopců snesli k lékařům. Padam Pahari věděl, že bez léčby zbývají synovi už jen týdny, v lepším případě měsíce života. Poté, co lékaři a ošetřovatelé chlapce poprvé spatřili, začala jeho cesta po nemocnicích.

 

Okamžitě něco dělat

Nejprve však otec a příbuzní odnesli malého Laxmana zpátky do kopců. Zdálo se, že chlapec cestu nepřežije. Těžce dýchal, potil se a hltal doušky vody, které mu matka lila do pusy. Cesta vzhůru přes domy rozbořené zemětřesením, nakloněné strmé svahy a polorozpadlé mosty by byla náročná i pro zdravého člověka. Laxman ji zvládal velmi obtížně, přestože se nesl na zádech.

Otec a jeho příbuzní se střídali v nesení. Kopec byl strmější a strmější a po hodině a půl výstupu chlapec už jen lapal po dechu a po obličeji mu stékal pot.

Následující den – za pomoci místního policejního oddílu – převezli Laxmana do nemocnice v Dhulikhelu. Po dvouhodinové cestě prašnou silnicí jej přijali k léčbě. Přišla vyšetření. Atmosféra mezi rodiči byla v té době, jak sami vyprávějí, napjatá.  Otec však pookřál ve chvíli, kdy tým lékařů začal jednat.

„Když jsem chlapce poprvé uviděl, byl jsem v šoku. Žijeme v 21. století, ale stále máme lidi, kteří žijí v takovýchto podmínkách. Laxman sotva chodil. Nemohl dýchat a potřeboval si odpočinout po každém kroku, který udělal. Rozhodli jsme se, že musíme začít okamžitě něco dělat,“ vypráví Chandra Yogal, třiatřicetiletý pracovník nemocnice v Dhulikhelu.

Část nákladů uhradila Malteser International, Chandra Yogal pomohl aktivovat dobročinný program v nemocnici v Dhulikhelu, nakonec rodina dostala i příspěvek od nepálské vlády – otec o něj požádal poté, co mu Chandra pomohl vyplnit příslušné dokumenty. Malého Laxmana nejprve léčili nějakou dobu antibiotiky, aby stabilizovali jeho zdravotní stav. Následovala další vyšetření a pak rozhodnutí operovat.

Chlapce převezli do kardiologické nemocnice Gangalal v nepálském hlavním městě Káthmándú. Po několika dnech čekání a příprav mu operovali srdeční chlopeň. Úspěšně.

 

Žít pod plachtou

Laxman se dost možná brzy vrátí do svých kopců nad vesnicí Lamosanghu. I když Chandra Yogal doufá, že chlapec bude mít možnost zůstat v Káthmándú; měl by tak přístup k rychlé zdravotní péči, kterou může akutně potřebovat, ale také ke vzdělání.

„Musíme se teď zaměřit na jeho profesní rozvoj, zejména v oblasti vzdělávání. Když bude vzdělaný, bude nezávislý a může se postarat o sebe, ale i o svoji rodinu. Bude tak schopný pomoci druhým,“ říká Chandra. Sám má podobný osud. Když mu bylo sedmnáct, chtěl se stát lékařem, ale studia byla nákladná. Měl štěstí, dostal příležitost pracovat v oboru a dnes je jedním z těch, kdo stojí za záchranou chlapce. „Kdyby nebylo dobré vůle těch, co mi pomohli, nikdy bych nedosáhl tam, kde jsem dnes. Nemohl bych pomoci druhým. Je možné změnit život člověka, a tak cítím naději i pro Laxmana, pro jeho budoucnost a vzdělání.“ Rodina Pahariových má kromě nejmladšího Laxmana ještě čtyři další děti – jednu dceru a tři syny. Po zemětřesení, jež je připravilo o střechu nad hlavou, se společně s příbuznými, které potkal stejný osud, přestěhovali do polí, kde se pěstuje zelenina.  Vedle dobytka a slepic, které zachránili, si vystavěli provizorní obydlí z několika dřevěných kůlů, přes něž natáhli plachtu – ta je nyní chrání před monzunovými dešti.

Nový dům už stavět nechtějí, jsou přesvědčeni, že přijde další zemětřesení, které by jim opět dům zničilo. Plánují pouze přestěhovat se z kopců do blízké vesnice a postavit si podobné obydlí, jako mají nyní. Žít pod plachtou, která při dalším zemětřesení nikomu neublíží. Ostatně na nějaký příbytek, který by byl zkonstruován tak, aby zemětřesení odolal, nemají peníze. •

 

Snímky v galerii.

Autorka (ročník 1981) je česká fotografka žijící v USA. Věnuje se dokumentaci humanitárních projektů v Asii i Africe.

 

Galerie (15) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat