Očima Tomáše Třeštíka: Duha v žíněnkách, rychlost a triky. Skateboardisté závodili na pražské ulici

Stovky fanoušků se tísní podél trati v Kostelní ulici na Praze 7, aby viděly výkony devatenácti špičkových skateboardistů. Hodně se padá, ještě víc fandí. Takový závod se ještě nikdy nikde nejel. Stojí za ním český reprezentant Max Habanec, jehož profil přinesl červnový magazín Reportér.

Lidé se dívají i ze všech oken a balkonu, nejvíc se jich točí na proslulém balkoně u Třeštíků. Všichni chtějí vidět na jezdce dole na ulici, Tomáš je zaklesnutý do zábradlí. Má odtud jako na dlani celou – od startu z mobilního přívěsu přes extrémně dlouhé zábradlí, skoky přes kontejner, betonový grind až po cílovou matraci, v níž většina závodníků zakončuje jízdu přemetem ze svého skejtu.

Red Bull Steep Street – jak napovídá název – je závod na prudce se svažující ulici. Zatímco třeba na Mystic Cupu se soutěží v uzavřeném skateparku, tady se jede přímo ve městě na trati lemované diváky, kteří mají skatery doslova na dosah. Formát připomíná snowboardový slopestyle s jedním drobným, ale dost citelným rozdílem: když se padá, není na to na měkký sníh, ale na tvrdý asfalt.

Duha v žíněnkách

„Já je nechápu,” slyším hlas komentující odvahu a odhodlání účastníků, kteří i po zjevně bolestivých pádech opět vstávají ze země a jako nerozbitní vojáci znovu šplhají na start. Smůlu si vybírá český reprezentant Lukáš Daněk, který si při jednom pádu vyhodil rameno a odjel si ho nechat spravit do nemocnice.

Inspirací pro dnešní závod byl pro Habance jeho loňský zážitek z Los Angeles, kde na svém skejtu sjel pátou nejprudší ulici ve Spojených státech. Baxter street je se svým sklonem 32 procent výzvou i pro řidiče automobilů nebo motorek. „Mně se povedlo sjet ji bez zastavení a myslím, že to byla jedna z nejhorších a nejnebezpečnějších věcí, jakou jsem kdy v životě udělal,” popisuje český skejtr svůj kaskadérský výkon, který stál u zrodu pražského závodu Red Bull Steep Street.

Kostelní ulici si pro závod nevybral náhodou. Ulice leží na spojnici mezi nejvýznamnějšími skejtovými spoty v Praze – Stalinem na Letné a skateparkem na Štvanici. „V minulosti jsem ji jel mnohokrát a věděl jsem, že je tam kvalitní povrch a sklon je tak akorát, aby se do jízdy daly zařadit překážky,“ říká Max, který jich pro závod vyrobil hned několik.

Za vůbec nejtěžší označil velkou konstrukci svařenou z kovových trubek ve tvaru duhy: „Je to obrovské, vysoké zábradlí, jaké jsem na žádných skejtových závodech dosud neviděl,” říká Max s tím, že v nejvyšším bodě jej „duha“ přerůstá o několik čísel a skateboardisté si ji při sobotních trénincích raději obložili molitanovými žíněnkami, aby při pádu přistávali do měkkého.

Brzdit jenom smykem

Kdo se vyzná ve skateboardingu, rozeznává hvězdy světové scény. Je tu bazénový čaroděj Jake Wooten, ukrutně rychlý a technicky nadaný Američan, dále nizozemský streetový šampion Douwe Macare nebo Angelo Caro, loňský vítěz (letos třetí) z pražského Mystic Cupu. Fanoušci povzbuzují jihoafrického účastníka olympiády Brandona Valjala nebo Danny Leona ze Španělska. Svou energií všechny baví i Jamie Mateu, další Španěl. Nechybí ani přední jména z Česka a Slovenska.

V závodu se hodnotí rychlost, originalita a kreativita, s jakou si jezdci využívají překážky. Základní pravidlo zní: nikdy nesundavej nohu z desky! Brzdit se smí jenom smykem, ale pravda je, že v závodě už se brzdí jen minimálně a jezdci s každým dalším kolem najíždějí na překážky v čím dál vyšších rychlostech. Před závodem se očekávaly časy kolem třicet vteřin, ale finálové jízdy jsou až o deset vteřin rychlejší. Časy měří čipy na těle závodníků, obtížnost a provedení triků hodnotí porota, která udílí body na škále od 0 do 100. Od bodového výsledku se pak odečítá dosažený čas. V celkovém pořadí se tedy vyváženě odráží rychlost jízdy i provedení triků.

V kvalifikace má každý účastník dva pokusy Nejlepších osm postupuje do finálových kol, kde se o další postup utkávají vždy dva jezdci proti sobě. K potěšení domácího publika se mezi čtyřku nejlepších prosazuje i český reprezentant Max Habanec, který nakonec bere bronz, stříbro získává Danny Leon a zlato Douwe Macare. Trojice nejlepších po závodu vejde do sousedícího činžáku, aby o pár vteřin později zapózovala na téměř „rituální“ fotce z balkonu Tomáše Třeštíka.

„Velká show, vstupné zdarma a velkolepá nálada,” shrnuje jeden z diváků a potvrzuje, co říkal před závodem Maxim Habanec: „Tohle se opravdu nikde na světě ještě nejelo. Sám jsem nevěděl, co to přinese, ale myslím, že se to povedlo.”

Více fotografií od Tomáše Třeštíka si můžete prohlédnout zde.