Ceny energií. Můžeme si oddechnout?

Obrovské obavy, zda budeme mít dost zemního plynu, abychom přežili zimu – právě taková atmosféra převažovala v Česku před rokem, na začátku podzimu. Rusko, které napadlo Ukrajinu, utahovalo kohoutky, ceny plynu i elektřiny dosáhly v jednu chvíli závratných výšin.

Obrovská krize, před níž varovalo značné množství expertů, se nakonec nekonala. A to shodou několika věcí; například díky mírné zimě, cenovému stropu zavedenému po měsících diskusí vládou Petra Fialy nebo aktivitám kabinetu i Evropské unie směřujícím k rychlému zajištění dodávek kapalného plynu (LNG) do Evropy, které nahradily ruský plyn, přitékající plynovody.

Jak to vypadá před letošní zimou roku 2023 a 2024?

Domácnosti začaly dostávat do schránek či e-mailů informace od dodavatelů o tom, že více či méně snižují ceny. Burzovní ceny elektřiny a plynu od svého vrcholu loni v srpnu klesly. I když nutno dodat, že jsou stále na vyšších úrovních než třeba před třemi lety, tedy před začátkem energetické krize.

Pro zlevnění mluví to, že evropské zásobníky plynu, který ovlivňuje významně i ceny elektřiny, jsou na rozdíl od stavu před rokem téměř plné. „Zásobníky zemního plynu jsou nyní naplněné z více než 95 procent, což by v kombinaci s dříve přijatými opatřeními na evropské úrovni mělo přispět k omezení prudkých cenových výkyvů, které jsme zažili v loňském roce,“ uvádí Oldřich Sklenář, který se energiemi zabývá v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO).

Přesto rizika zůstávají. Důležitým faktorem je, jak moc teplá či naopak studená bude zima – dlouhotrvající tvrdé mrazy by nynější relativně příznivý výhled určitě změnily. Druhým zásadním nebezpečím je možné ohrožení dodávek LNG. Příklad: cenu plynu tlačila vzhůru přes léto hrozba stávky v australských závodech produkujících kapalný plyn. Ta se pak uskutečnila, koncem září skončila dohodou mezi odbory a vedením, začátkem října se však hrozba objevila znovu, což ceny plynu na evropské burze zvedlo, i když nešlo o takový skok jako loni. Konečně třetím rizikem je možný dopad geopolitického dění: příkladem je válka na Blízkém východě nebo havárie plynovodu ve Finsku, kde se hovořilo o podezření ze sabotáže.

Jisté rovněž je, že koncové ceny placené domácnostmi i firmami od ledna zvýší obnovený poplatek za obnovitelné zdroje, který činí zhruba pět set korun za megawatthodinu ročně. Ten tak přinejmenším část nyní probíhajícího zlevnění vymaže. Kromě toho má vzrůst i regulovaná složka ceny elektřiny, ale o kolik, bude známo až v listopadu.

Krize za námi?

Z hlediska zásob energií lze obtížné období, do něhož se Evropa dostala, historicky srovnat snad jen s ropnými šoky, které zažil Západ v 70. letech: v roce 1973 vyhlásili arabští producenti ropy embargo na vývoz suroviny do některých zemí podporujících v jomkipurské válce Izrael, což vedlo k nedostatku a frontám před čerpacími stanicemi.

Právě počátkem října se ovšem, jak už bylo zmíněno, konflikt na Blízkém východě znovu rozhořel a ceny ropy po útoku Hamásu na Izrael poskočily vzhůru. Další růst může ovlivnit především to, pokud by se konflikt rozrostl a do sporu byl zatažen Írán, významný dodavatel ropy.

Prozatím platí, že pro Evropu skončila doba nízkých cen elektřiny a plynu koncem roku 2021. A situaci dále výrazně zhoršila ruská agrese vůči Ukrajině.

Vysoké ceny na burze se následně začaly s určitým zpožděním – dodavatelé mají elektřinu i plyn nakoupené dopředu – promítat ve velkém i do účtů rodin. A to v několika vlnách. Například nejběžnější tarif u Pražské energetiky vyšplhal z 1,6 koruny za kWh na jaře roku 2021 až na pět korun v lednu letošního roku (ceny jsou bez DPH). Zdražení se odehrálo hlavně ve dvou zhruba šedesátiprocentních skocích na jaře roku 2022 a v lednu letošního roku.

Podobně se zachovala většina dodavatelů. Jak vyplývá ze zprávy o vývoji cen energií České národní banky, největší tuzemští dodavatelé zastavili zdražování silové elektřiny pro domácnosti na úrovni vládou daného cenového stropu na počátku letošního roku. I tak ale lidem zdražily energie o desítky procent. „V průměru se cena silové elektřiny u hlavních dodavatelů zvýšila téměř o polovinu, nejvíce pak u ČEZ,“ uvedla ČNB ve své únorové zprávě.

U plynu byly ceny pro domácnosti nad vládními stropy už koncem loňského roku a od ledna pak klesly za maximální možnou úroveň stanovenou kabinetem. Zmíněný strop přitom schválila vláda proto, aby zabránila neúnosnému dopadu na rodinné rozpočty. I přesto se však část lidí do energetické chudoby propadla, zdražení nejvíce zasáhlo příjmově slabší část obyvatel a důchodce.

V posledních týdnech a měsících začali velcí dodavatelé snižovat ceny pro domácnosti pod vládní stropy. Zmíněná Pražská energetika například od září zlevnila svůj nejběžnější tarif o zhruba pětinu na necelé čtyři koruny za kWh. Což je stále vyšší cena, než měli zákazníci po prvním velkém cenovém skoku v květnu loňského roku, tedy tři měsíce po útoku Ruska na Ukrajinu.

Co bude dál

Výhled pro tuto zimu byl i podle expertů přece jen příznivější, ačkoli samozřejmě nikdo nemá křišťálovou kouli.

„Můj názor je ten, že pravděpodobnější je, že ceny energií by mohly ještě mírně klesnout vlivem snížené spotřeby kvůli nižší výrobě v průmyslu,“ míní například Jan Schindler, analytik kalkulátoru cen energií TZB Info.

Podle Michala Kuliga, šéfa společnosti Yello a člena Asociace nezávislých dodavatelů energií, tlačila ceny dolů hlavně opadávající nejistota z nedostatku plynu. Zásobníky byly plné. „Pokud bude mírná zima, cena plynu může ještě poklesnout,“ uvádí.

Dlouhodobé předpovědi počasí jsou samozřejmě ošemetná věc. Zdálo se nicméně, že klimatická změna opět posouvá teploty výše, než bývalo obvyklé třeba před třiceti lety. Topná sezona přitom obvykle začíná právě v říjnu, kromě vymezených měsíců je důležitým kritériem to, zda poklesne průměrná denní teplota pod 13 °C po dva po sobě jdoucí dny a ani v následující den se neočekává oteplení.

To, kolik stojí plyn, přitom není důležité jen pro vytápění, ale je také zásadní pro ceny elektřiny: její část se totiž vyrábí v plynových elektrárnách, které se zapínají ve chvíli, kdy je elektřiny málo, například nesvítí slunce a nefouká vítr, a je potřeba vykrýt poptávku.

Plynové šachy

Aby se evropská energetická soustava vymanila ze závislosti na ruském plynu, přijal se na úrovni Evropské unie po útoku Kremlu na Ukrajinu poměrně rychle plán, jak mimo jiné omezit dovoz ruského plynu.

Z dat Eurostatu vyplývá, že celkový import ruského plynu do Evropy poklesl a dále se snižuje. Zatímco loni v prvním čtvrtletí se plyn z Ruska, jenž dotekl potrubím, podílel na dovozu plynu do Evropy z 39 procent, po roce to bylo 17 procent. Obdobně dovoz kapalného plynu z Ruska klesl z 18 na 13 procent.

Podle jiných zdrojů – upozorňuje Oldřich Sklenář z AMO – situace tak růžová není. Z analýzy mezinárodní nevládní organizace Global Witness vyplývá, že země Evropské unie nakupují nyní už většinu Ruskem vyprodukovaného LNG, za prvních sedm měsíců letošního roku šlo o 52 procent, zatímco loni to bylo 49 procent.

„Tento import je však napříč zeměmi EU rozložen velmi nerovnoměrně. Z údajů bruselského think tanku Bruegel vyplývá, že nejvíce ruského LNG dováží Španělsko a Francie. V případě České republiky byl podíl ruského LNG na celkových dodávkách zemního plynu v uplynulé zimní sezoně pouhá čtyři procenta,“ uvádí Oldřich Sklenář.

Think tank Bruegel proto mimo jiné vyzývá EU, aby zavedla embargo i na dovoz kapalného plynu z Ruska. Stejně jako je tomu, i když s výjimkami, u ostatních fosilních paliv, jako je ropa, uhlí či diesel. K ukončení veškerých dodávek ruských fosilních paliv by přitom mělo dojít podle plánu EU do roku 2027.

Odstřihnutí od ruského LNG už přitom podle expertů nebude mít na dodávky a ceny takový dopad jako loňský výpadek dovozu prostřednictvím plynovodů. Valná část Evropy už má k dispozici infrastrukturu, díky níž může dovážet plyn odjinud, navíc se naučila šetřit, jak potvrzují data očištěná od efektu teplejší zimy.

I přesto je trh s plynem stále křehký a citlivě reaguje na aktuální světové dění. Sklenář hovoří o možném dopadu neočekávaných událostí, jako byla například již zmíněná stávka australských plynařů. „Roli by mohly sehrát třeba provozní nehody na infrastruktuře významných vývozců této komodity v průběhu předloňského roku,“ uvádí.

Risk, anebo dražší jistota?

Pokud jde specificky o ceny na českém trhu, hovoří pro možné zlevnění i další indicie; a nejde jen o vliv klimatické změny na počasí, která může být z krátkodobého hlediska cen příznivá (z dlouhodobého hlediska dopadu na planetu samozřejmě nikoli).

Například společnost ČEZ, největší dodavatel elektřiny v Česku, má na příští rok nakoupenou část elektřiny za 128 eur a na rok 2025 za 127 eur za megawatthodinu. To je o něco nižší cena, než za kterou byla na burze dostupná elektřina koncem září, a jde tak o signál toho, jak se budou vyvíjet i koncové ceny na trhu. Ty na vývoj na burze reagují se zpožděním podle toho, jak dodavatelé obměňují zásoby.

V Česku lze přitom dnes rozlišit několik skupin domácností s různými hladinami cen nejen podle dodavatelů, ale i podle toho, zda využívají spotové, tedy okamžité ceny, mají ceny zafixované z předchozího období, anebo naopak nyní uzavírají novou smlouvu na rok či dva s pevně danými cenami.

Nejlépe jsou na tom nyní podle expertů zákazníci využívající spotové ceny, které kopírují s mírným zpožděním ty na burze. Zároveň je ale také nejvíce ohrožuje nějaká špatná neočekávaná zpráva, která by vyhnala ceny nahoru.

Dnes nicméně platí „spotové“ domácnosti ceny až o 40 procent nižší, než je cenový strop. Co to znamená v měsíčním vyúčtování? Například klasická čtyřčlenná domácnost při průměrné spotřebě elektřiny dva megawatty ročně (elektřinou svítí, ale netopí) dosud měsíčně platila kolem 1 500 korun (ještě před snížením cen a včetně všech poplatků a DPH). Pokud využívá ale nejnižších nabídek na trhu, může jít o částky kolem 800 korun.

Většina zákazníků jde zlatou střední cestou a má uzavřenu smlouvu na dobu neurčitou. To jsou ti, jimž nyní padají do schránek dopisy s nižšími ceníky. Ušetří na silové elektřině zhruba pětinu. Jejich modelová domácnost nebude platit měsíčně 1 500 korun, ale zhruba o tři stovky méně. Ceníky v polovině září navíc aktualizoval i ČEZ, který v tomto směru podle expertů nebývá ani nejrychlejší, ani nejlevnější.

Naopak v protisměru bude působit zmíněný poplatek za obnovitelné zdroje, který by mohl měsíční účet modelové domácnosti výše od ledna prodražit zhruba o stokorunu. Zatím také není známo, o kolik zvýší regulovanou složku, ve které jsou třeba poplatky za distribuci, Energetický regulační úřad. Existuje i scénář, že toto zdražení může vymazat zlevnění dané nižšími tržními cenami.

Černého Petra naopak mohou držet zákazníci, kteří uzavřeli loni smlouvu se zafixovanou cenou vyšší, než jaké byly cenové stropy vyhlášené posléze vládou. Dosud platily jen maximální možné ceny, stropy však letos v prosinci mají přestat platit. Kolik takových zákazníků je, není známo, ale teoreticky by mohli mít před sebou ještě rok až dva vysokých cen. „Domnívám se, že to jsou vyšší desítky tisíc zákazníků. Většina dodavatelů, včetně Yello, nabízí těmto zákazníkům prodloužení smlouvy se snížením ceny, které není vyšší než vládou stanovený strop,“ uvádí Michal Kulig, šéf společnosti Yello.

Tomáš Vrňák, energetický analytik společnosti Ušetřeno.cz, míní, že většina lidí má v současnosti ceny pod stropem a nejvyšší – tedy stropované – ceny má jen menší procento zákazníků, podle jeho odhadů jedno až dvě procenta. „Velcí dodavatelé naštěstí většinou jednali fér. Buď zákazníkům sami zlevnili, nebo jim nabídli přechod k jiným, levnějším produktům, kde jsou ceny pod stropem,“ uvedl.

Má přitom smysl si nyní ceny na zimu zafixovat? Obojí má svoje výhody i nevýhody.

Při uzavření smlouvy s pevně danou cenou na rok či dva má domácnost jistotu, že bude platit stále stejně. Je chráněna před zdražením, ale zároveň se jí nedotkne ani případné snížení cen.

„Myslím, že ještě k poklesu cen dojde. I kdyby ceny dále neklesaly, dodavatelé do svých portfolií postupně kupují levnější energie, a zákazníci tak mohou očekávat snížení cen i v příštím roce. Proto bych se nyní nebál negarantovaných cen,“ uvádí Michal Kulig. Pokud se ale zákazníci bojí růstu cen, doporučuje fixovat maximálně na dva roky.

Také Tomáš Vrňák radí lidem, kteří chtějí mít jistotu, fixaci cen na období jednoho, maximálně dvou let. „Marže dodavatelů se nejen ztenčily, ale dodavatelé často obětují svůj zisk ve prospěch získání nových klientů. Bereme to jako pozitivní trend, z něhož může spotřebitel nyní těžit,“ uvádí.

Slunce, vítr, voda

Jistotou, která se vynořila z posledních dvou turbulentních let, zůstává rostoucí podíl obnovitelných zdrojů elektřiny, a to i na českém trhu.

U nás jde zatím hlavně o fotovoltaiku na střechách rodinných domů. Větší podíl zelené elektřiny, která je sice investičně náročná, ale provoz je pak levný, se bude promítat i do konečných cen a tlačit je dolů.

Největší úspory se nyní projevují hlavně na mikroúrovni u domácností, jež si mohly panely nainstalovat. Počet drobných instalací je obrovský, o hojně využívané dotace na fotovoltaiku z programu Nová zelená úsporám si za dva roky požádalo skoro 120 tisíc lidí.

Na celkové spotřebě energií v Česku se ale zatím soláry podílejí jen pár procenty.

Kromě samotných majitelů domů mohou ze sluneční či větrné energie těžit i domácnosti využívající spotové ceny. Té totiž začíná být ve dne, kdy svítí slunce, případně fouká vítr, přebytek a ceny jdou právě v této době dolů.

„Nyní jsou ceny ve špičce většinou nejnižší,“ uvádí Schindler. A připomíná, že krátkodobé (spotové) trhy jsou mezinárodně propojeny, takže nejen naše fotovoltaika, ale i větrné elektrárny u sousedů mají vliv na naše velkoobchodní ceny elektřiny.

Pro větší využití obnovitelných zdrojů je však nutné v Česku posílit omezené distribuční kapacity, což se týká i možného dovozu zelené energie a lepších cen z Německa. V neposlední řadě pak cenami v dobrém slova smyslu pohne komunitní energetika, kdy budou moci mezi sebou sdílet elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů obyvatelé bytových domů či firmy, instituce nebo obyvatelé obcí.

Netrpělivě očekávaný zákon o ní leží nyní v parlamentu.

Autorka je spoluzakladatelkou webu Ekonews, kde také publikuje.