Volby jsou stále v mlze

Homepage

Může získat hnutí Andreje Babiše přes třicet procent hlasů? Dostanou se piráti do parlamentu? ANO pravděpodobně nezíská ve sněmovně absolutní většinu křesel a Babiš nemá velké vítězství v kapse, nicméně výsledek říjnových voleb zůstává nejistý. V Česku je nyní velké množství nerozhodnutých voličů a dost lidí se rozhoduje těsně před hlasováním. Píše o tom expert na průzkumy veřejného mínění.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Start ostré fáze volební kampaně v České republice přišel – letos podobně jako před čtyřmi lety – s koncem prázdnin. Pokud se někdo domníval, že výsledky průzkumů ze závěru léta jasně ukážou výsledky voleb, mýlil se. Průzkumy veřejného mínění nejsou volby, na výsledky průzkumů reagují média a politické strany – a teprve pak přicházejí na scénu občané, kteří se rozhodují, jak hlasovat. Voliči jsou tedy v tomto řetězci nejen nejdůležitější, ale hlavně poslední na tahu. 

A pak je zde ještě jedna velmi důležitá věc: mnozí v Česku (a nejen zde) se k účasti či neúčasti a k podpoře konkrétní strany nebo hnutí rozhodují opravdu na poslední chvíli, možná dokonce až cestou do volební místnosti. 

 

Volební model není hlasování

Podle poznatků agentury Median je jen něco kolem 40 procent voličů rozhodnuto, že a koho budou volit; jejich podíl od ledna 2017 s různými výkyvy dokonce mírně klesá. Jestliže se tedy dá čekat účast možná až 60 procent oprávněných voličů, je ještě asi třetina budoucích hlasů někde v mlze – a pod vlivem nového vývoje kolem kauzy Čapí hnízdo Andreje Babiše jich dokonce trochu přibylo. Politické strany tedy mohou počítat, že je zde stále přibližně 1,7 milionu voličů, kteří patrně k volbám přijdou, ale pevný názor si ještě nevytvořili, a je tedy relativně snadné je ovlivnit. 

Jak může tento značný počet neznámých zahýbat volebním výsledkem?

 

Všechny dosavadní poznatky ukazují, že už nějakou dobu máme ve státě jednu politickou formaci se silnou voličskou podporou, jmenovitě hnutí ANO 2011 – a pak skupinu „pronásledovatelů“ ve složení ČSSD, KSČM a ODS (uvádím je v abecedním pořadí, u různých agentur se jejich aktuální pozice liší).

Třetí skupinu tvoří strany s velkou šancí na překonání pětiprocentní hranice, kam zřejmě patří (zase v abecedním pořadí) KDU-ČSL, SPD Tomia Okamury a TOP 09. U dalších subjektů se překonání hranice nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny jeví jako méně pravděpodobné, i když rozhodně ne vyloučené. 

Agentury zkoumající veřejné mínění jsou si nicméně dobře vědomy, že současné preference ani zdaleka nemusejí odpovídat konečnému výsledku voleb. Stále upozorňují, že nenabízejí žádné prognózy, nýbrž jen jakési fotografie aktuálního stavu voličských preferencí a z nich vypočtené volební modely. Mnohá média však tuto obezřetnost nesdílejí a volební modely často prezentují jako předběžné odhady (po volbách jistě opět uslyšíme, že agentury zklamaly). 

Zkušenosti přitom ukazují, že teprve v posledních čtyřech týdnech před vlastním hlasováním se začínají volební modely postupně blížit výsledkům voleb – a jde opravdu jen o začátek. Platí to ostatně i pro většinu stran a hnutí, které u nás kandidovaly v roce 2013, dobře je to vidět na příkladu ČSSD. 

Ještě tři týdny před tehdejšími parlamentními volbami se modely pro sociální demokracii pohybovaly v širokém rozpětí od 23,9 do 29,0 procenta, ty poslední předvolební už jen v rozmezí 21,5 až 24,5 procenta. I nejskeptičtější hodnoty tak sice pozdější skutečný výsledek 20,5 procenta přeceňovaly, z grafu je ale patrné, že z hlediska trendu se rozdíl mezi minimy a maximy volebních modelů zmenšoval a obě trendové křivky ke skutečnému výsledku voleb směřovaly. To ovšem tehdy, před volbami, logicky ještě nikdo nevěděl – navíc nebylo možné publikovat modely získané v posledním předvolebním týdnu, protože to český zákon zakazuje (přesněji, bylo možné je publikovat až po volbách). 

 

Babiš v kapse

Neschopnost předpovědět s větším předstihem výsledek voleb je tedy celkem přirozená a agentury se při současné úrovni znalostí a míře spolupráce veřejnosti na průzkumech těžko posunou k přesnějším výsledkům. Že nejde jen o český jev, můžeme ukázat na příkladu Británie: tamní červnové volby ukázaly, jak se velká podpora určité strany v okamžiku vypsání voleb (mám na mysli konzervativce) může v průběhu (a také v důsledku) volební kampaně propadnout. 

Pro stanovení přesnějšího výsledku nám v České republice nepomáhá ani analýza sociálních sítí, protože klima na nich je extrémně nestabilní a může posunout výsledek voleb doslova v posledních hodinách.

Platí tedy, že s Andrejem Babišem to může dopadnout podobně jako v Británii, rozhodně ještě nemá velké vítězství v kapse. 

Říkám-li, že dva tři měsíce před volbami výsledky práce výzkumných agentur z mnoha důvodů ani nemohou odpovídat pozdějším skutečným výsledkům (a že v lepším případě lze tyto výsledky nějak odhadovat až z trendů posledních pár týdnů), nehodlám tím práci výzkumných agentur jako takových paušálně hájit, i když není ani trochu snadná. 

Rozdíly, které v současných volebních modelech jednotlivých agentur vidíme, jsou opravdu značné. I selským rozumem pochopíme, že nemohou všechny správně a nezkresleně zobrazovat realitu. Nejlépe to lze dokumentovat na příkladu lídra volebního pelotonu – hnutí ANO 2011. 

Od září 2013 si každý měsíc vedu přehled nejnižších a nejvyšších hodnot, které agentury pro toto hnutí nabízely. Před čtyřmi lety ho všechny podceňovaly, některé trochu, jiné dramaticky. Po volbách se situace změnila, všechny hodnoty leží nad skutečným výsledkem z října 2013 – některé relativně málo, jiné opravdu značně. Rozpětí mezi nejpesimističtější a nejoptimističtější hodnotou pro ANO dosahovalo letos na jaře téměř až deseti procentních bodů, vládní krize ho zmenšila jen málo a na vliv policejního stíhání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka si musíme ještě počkat. 

Zatím se tak můžeme jen ptát, zda věrnější obraz politických nálad poskytují ty modely, kde má hnutí ANO něco kolem 25 až 27 procent hlasů, nebo ty, které indikují jeho podporu někde kolem 33 až 35 procent. Vědecky podložená odpověď zřejmě neexistuje, znovu tápeme v mlze. Skutečnost, že já sám věřím spíše nižším hodnotám podpory ANO, na tom nic nemění. 

 

Trochu velké rozpětí

Velké rozdíly mezi výsledky agentur se ale neomezují jen na nejsilnějšího hráče. Sociálním demokratům spočítaly na konci prvního pololetí některé agentury 10,0 procenta (Kantar TNS), jiné až 14,7 procenta (Phoenix research). 

Ještě rozkolísanější byly výsledky KSČM – pohybovaly se od opravdu málo pravděpodobných 7,3 procenta (Médea Research) až po 15,5 procenta (Median), tedy nad hodnotou skutečného výsledku z roku 2013, který činil 14,9 procenta. 

Neurčitost se ale neomezovala jen na levici a střed. 

Pro Okamurovu SPD byly tou dobou k dispozici výsledky od 4,5 procenta (shodně CVVM, Median a STEM) do 7,5 procenta (Kantar TNS), pro piráty od 3,1 procenta (STEM) do 6,3 procenta (Médea Research). 

Menší rozpětí jsme si mohli přečíst ve vztahu k pravici, ať už šlo o ODS (8,8 až 11,0 procenta), nebo TOP 09 (6,2 až 7,5 procenta), a také u Realistů, Svobodných či zelených – u nich se agentury shodovaly aspoň na tom, že by neměli překonat hranici 3,5 procenta. Výsledky pro KDU-ČSL a STAN ponechám stranou, eskapáda kolem jejich spojení a následného rozdělení byla pro sestavování volebních modelů těžkým oříškem. 

Je tedy skutečně možné, že některé agentury nepoužívají optimální metodiku výběru respondentů nebo výpočtu volebních modelů: což může vést k závěru, že průzkumy jsou k ničemu a nejlepší by bylo je vůbec nedělat nebo aspoň nepublikovat. V tom však s extrémními kritiky nemohu souhlasit. Pokud totiž budeme na průzkumy klást jen o trochu menší nároky, než je očekávání numericky přesné předpovědi dlouho dopředu, zjistíme, že ve svém celku nabízejí dost slušný obraz stavu a vývoje politického veřejného mínění. 

V roce 2013 ani jedna agentura nesignalizovala jiného vítěze voleb než toho skutečného, tedy ČSSD. Pravda, hnutí ANO 2011 se u mnoha agentur objevovalo až na třetím, výjimečně i čtvrtém místě, ale to bylo dáno především dynamikou jeho posilování v posledních předvolebních měsících a týdnech, kterou všechny agentury aspoň zčásti zachytily. A konečně, ani jedna z agentur, které své výsledky tehdy prezentovaly, nesignalizovala překročení pětiprocentní hranice u žádné ze stran, které nakonec skutečně skončily pod ní. Nejistotu vyjadřovaly výsledky agentur hlavně ve vztahu k hnutí Úsvit Tomia Okamury, který se v modelech ještě týden před volbami pohyboval od 3,7 do 8,2 procenta a nakonec získal 6,9 procenta platných hlasů.

Plyne z toho pro letošní rok nějaké poučení? 

Především to známé: v průzkumech nejsou důležité konkrétní hodnoty, ale trendy. Ptejme se, zda je pozice hnutí ANO stabilní, nebo nějak rozkolísaná, zda se ČSSD podařilo zastavit téměř roční propad podpory nebo jestli se podpora KDU-ČSL po rozchodu se STAN vrátila na dřívější úroveň.

Nečekejme, že nám průzkumy spolehlivě sdělí, jestli SPD Tomia Okamury nebo piráti pětiprocentní hladinu překonají, nebo ne. Snažme se nebrat výsledky práce výzkumných agentur stejně doslovně jako nějaké fyzikální měření a hlavně nepovažujme rozdíly modelů různých agentur, které se budou postupně v médiích objevovat, za jednoznačný odraz změn ve veřejném mínění. 

Vydá-li agentura A určité výsledky a o tři dny později agentura B jiné, nemá velký smysl je mezi sebou porovnávat. Měli bychom se především podívat, jestli je možné v časových řadách obou agentur vystopovat podobné, odlišné, nebo dokonce protichůdné trendy. Pokud se více agentur na nějakém trendu shodne, je namístě brát ho vážně. Pokud je tomu naopak a trendy si protiřečí, musíme se ptát, jestli je doba opravdu tak turbulentní, nebo zda některá agentura neudělala někde třeba chybu (v krajním případě možná i úmyslnou, kdo ví).

 

Světlo z mlhy

Chceme-li v mlze současných volebních modelů přece jen už teď hledat nějaké obrysy budoucích volebních výsledků, můžeme s jistou mírou pravděpodobnosti tvrdit, že do Poslanecké sněmovny postoupí 7 až 8 subjektů, mezi nimiž bude jeden dominantní, tři středně silné a tři až čtyři poměrně málo zastoupené. 

Pokud se to stane, přinese to celou škálu možných vládních koalic, a tudíž složitá povolební vyjednávání. 

Možnost, že by hnutí Andreje Babiše získalo v Poslanecké sněmovně absolutní většinu, je asi spíš z říše snů (u někoho černých, u jiného růžových). Stejně málo pravděpodobné se zatím jeví, že by se některému jinému subjektu podařilo odsunout ANO na druhou příčku. 

Do voleb však, opakuji, stále zbývá určitý čas a v něm se mohou dít věci, které zatím nikdo netuší, ať už jde o pěkné marketingové nápady, negativní kampaň vůči některým osobám, policejní vyšetřování, nebo třeba o věcné či komunikační chyby těch či oněch politiků, které je mohou stát mnoho voličských hlasů. 

Z mlhy se vynoříme teprve 21. října kolem čtvrté odpoledne, až se na stránkách ČSÚ objeví výsledky sčítání skutečně odevzdaných hlasů.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama