Správci umění na Slunečném vrchu

Pálavu zrovna nemusím, ale tahle je vážně dobrá, velmi dobrá. Však také letos na jaře vyhrála ocenění Best in Show na prestižní celosvětové vinařské soutěži Decanter World Wine Awards. Byla vyhlášena nejlepším suchým vínem z aromatických odrůd. Koupil jsem si ji před pár dny při návštěvě vinařství Sonberk, kde ji stvořili. A co jiného ochutnat při psaní příběhu tohoto vinařství než jejich momentálně nejoceňovanější víno.

„To je samozřejmě velká událost, když se přes tři komise dostaneme až k platinové medaili,“ neskrývá radost Tibor Nyitray, předseda představenstva Sonberku. Oceněné Pálavy už na Sonberku nemají mnoho, řadu lahví prodali ještě před tím, než víno získalo ocenění na Decanteru, po získání ceny pak lahve začaly mizet ještě rychleji. Většina zákazníků tak měla „nejlepší víno z aromatických odrůd“ v ceně 320 korun za lahev, pak cena vzrostla nad tisícovku. Důvodem je podle Tibora Nyitraye hlavně to, aby se zbytek oceněné Pálavy rychle nevykoupil a dostalo se tak na více zákazníků.

Vlajkový ryzlink

Vinařství Sonberk leží v kopci nad vesnicí Popice v místech, kde se vinná réva pěstuje už sedm staletí. Vinohrady mají dohromady pětačtyřicet hektarů. „Naše vlajková loď je Ryzlink rýnský, a to jak výměrou, na které se pěstuje, tak i významem pro vinařství,“ říká Dagmar Fialová, ředitelka obchodu a marketingu s tím, že Ryzlink rýnský pěstují na třinácti hektarech.

Následují Sauvignon s osmi hektary a Pálava se šesti. Další odrůdy už pak mají menší výměru, k letité tradici Popic patří například vína tramínového typu.

Novodobá historie Sonberku, dříve Sonnenbergu, se začala psát zkraje nového tisíciletí. Tehdy se investorská skupina v čele s byznysmenem Peterem Vajdou poohlížela po možnosti nakoupit vinice na jižní Moravě. Peter Vajda se podle svých slov do tohoto odvětví pustil proto, že má sám dobrý vztah k vínu (za své nejoblíbenější považuje mezi bílými právě sonberský ryzlink, mezi červenými pak lehké burgundské, například Richebourg); zároveň chtěl vybudovat vinařství, které by vydrželo po generace.

„Vybírali jsme nejvhodnější vinařskou lokalitu se správným sklonem a strukturou půdy podle zkušeností vinařů,“ řekl Vajda v rozhovoru pro magazín Reportér. Nakonec našli jižní svah obrácený k pálavským vrchům, na které je z vinařství krásný pohled přes vodní nádrž Nové Mlýny.

Réva ve stresu

Vinařství Sonberk využívá svého unikátního terroiru (slovo z francouzštiny, které v oboru označuje kombinaci polohy, podnebí, půdy a vůbec všech okolností, které působí na kvalitu a charakter vína). „Pracujeme tak, aby z toho vyšlo méně hroznů, ale velmi kvalitních,“ říká Roman Slouk, který má vinice na starosti, sklepmistrem je Oldřich Drápal mladší. Oba dva pracují ve vinařství dlouhé roky a zjevně tvoří dobře fungující tým.

„Ročně zpracováváme kolem dvou set tun hroznů a z toho nám vychází maximálně sto padesát tisíc lahví. To je množství, které nám umožní udržet kvalitu, jakou chceme,“ říká mladá šéfka obchodu a marketingu Dagmar Fialová.

Na Sonberku se zásadně nezavlažuje. Réva musí být podle tamních vinařů „trochu ve stresu“. Chtějí také, aby si rostliny musely jít pro vláhu svými kořeny co nejhlouběji. Tak se totiž zároveň do vína dostane co nejvíce minerálů obsažených v zemi. V případě sonberských vinic je to zejména vápencové podloží, v půdě pak je draslík a další prvky.

Obrat Sonberku je v posledních letech pravidelně nad dvaceti miliony, zisk se pohybuje kolem dvou milionů. Majitelé jsou podle Petera Vajdy s takovými finančními výsledky – které jsou zároveň spojené s vysoce kvalitním vínem, jež získává často různá ocenění – spokojení.

Pro lidi ve vinařství to představuje určitou volnost v tom, že nemusí nutně tlačit na ziskovost. Závazkem na straně druhé je, že jejich produkce má být vždy co nejkvalitnější. „Sonberk není primárně určený k vydělávání nějakých velkých peněz, také se vydělané prostředky vždy zase zpátky reinvestují. Je to spíše takové umělecké dílo, o které se staráme, jak nejlépe umíme,“ zdůrazňuje Tibor Nyitray.

Architektonický klenot

Skutečné umělecké dílo ovšem bezesporu představuje budova vinařství, kterou vytvořil architekt Josef Pleskot. Je unikátní svou podobou, ale také funkčností. Ostatně architekt při její tvorbě vycházel právě z požadavků odborníků-vinařů, zejména pak sklepmistra Oldřicha Drápala. V jednom kompaktním celku tak jsou jak degustační místnosti a kanceláře, které jsou otočené směrem k Pálavě, tak také sklep a kompletní výrobní prostory. Ty jsou uspořádány velmi variabilně, takže se vždy mohou přizpůsobovat příslušné fázi výroby vína.

Budova skrývá i řadu zajímavých a promyšlených detailů. Například střecha, která přesahuje půdorys budovy o několik metrů, je vymyšlená tak, aby v létě vždy slunce svítilo nad ní a v místnostech bylo příjemně, v zimě pak vždy slunce svítí pod střechou do oken a prostory prohřívá. Podobných drobných či větších „vychytávek“ je ve vinařské budově Sonberku celá řada.

Vybudování vinařství stálo investory podle slov Petera Vajdy několik desítek milionů, z nichž je ovšem už valná část amortizována. Že by do budoucna přikupovali v oboru ještě nějaké další podniky, příliš neuvažují: „S vysokou pravděpodobností nám toto elitní vinařství stačí.“

Jedenáct stálých zaměstnanců Sonberku, které na sezonní práce doplňuje pár desítek brigádníků, tak bude mít i dál stejné zadání jako dosud, dostat z těch pětačtyřiceti hektarů to nejlepší, co lze.

A mimochodem, jeden tip pro ty z vás, kdo stejně jako já nejsou zrovna fanoušky Pálavy: ten „vlajkový“ ryzlink je skutečně famózní. •