Medailon

Co tu zanechal otec moderní žurnalistiky Tom Wolfe

17 / 05 / 2018

Ráno si oblékl bílý oblek s vestičkou, kalhoty s pukem, červenobílé ponožky a krémové mokasíny, sedl k psacímu stroji a napsal přesně deset stran textu. Když to stihl ještě před obědem, na zbytek dne si udělal volno. Tom Wolfe, spolutvůrce moderní americké prózy i nové žurnalistiky, v pondělí 14. května v New Yorku podlehl infekčnímu onemocnění. Bylo mu osmaosmdesát let.

Ráno si oblékl bílý oblek s vestičkou, kalhoty s pukem, červenobílé ponožky a krémové mokasíny, sedl k psacímu stroji a napsal přesně deset stran textu. Když to stihl ještě před obědem, na zbytek dne si udělal volno. Tom Wolfe, spolutvůrce moderní americké prózy i nové žurnalistiky, v pondělí 14. května v New Yorku podlehl infekčnímu onemocnění. Bylo mu osmaosmdesát let.

Byl jedním z těch autorů, které máte spojené hlavně se šedesátými léty, a i proto vás zpráva o jeho úmrtí tolik překvapí. Autor, který popisoval například LSD trip, jenž si dopřál spisovatel Ken Kesey (napsal například román Vyhoďme ho z kola ven) nebo hodování členů radikální strany Black Panthers u Leonarda Bernsteina v obýváku, se přitom podílel už na poválečné proměně literatury. 

Modernistická próza se po druhé světové válce těžko mohla vrátit do stejných kolejí – hrůzy koncentračních táborů i atomových bomb téměř všechno změnily. Šedesátá léta navíc přinesla další změnu společenského klimatu spojenou s vraždou prezidenta Kennedyho, válkou ve Vietnamu, hnutím hippies i černošskými nepokoji. 

Tom Wolfe se narodil v roce 1931 v Richmondu ve státě Virginie. Už v sedmi letech věděl, že chce být spisovatelem. Vídával svého tatínka – farmáře sedávat za pracovním stolem. A připomínalo mu to slavné romanopisce. 

První novinářskou zkušenost absolvoval v massachusettském deníku Springfield Union. Po studiích na Yale University se dostal do The New York Herald Tribune, kde se učil řemeslo od tehdejších žurnalistických hvězd – Jimmy Breslina a Dicka Shaapa. Jak později napsal v předmluvě k antologii The New Journalism: „Seděli naproti sobě a každý den se předháněli, kdo uloví lepší příběh. Breslin mě naučil, že pro sloupkaře je zásadní vyjít ven, nespoléhat se na informace od ostatních, objevovat svět po svých.“ 

Když si jako elév odbyl zprávařskou nádeničinu, začal se zabývat tím, co ho bavilo nejvíc – do detailu a popisně zkoumat lidské příběhy a společnost, ve které žije. Přispíval do nedělní rubriky New York, ze které se později vyvinul samostatný list. Ve stejné době začal psát pro časopis Esquire. Přitom dál kráčel vstříc svému největšímu snu: napsat román. 

Nakonec se obě jeho ambice – novinářská i spisovatelská – propojily v nový žánr, který sám Wolfe označoval jako „nová žurnalistika“ (užívají se i termíny narativní či literární žurnalistika nebo také gonzo). Jde o texty, který propojují novinářská fakta s literární kreativitou. Wolfe tím inspiroval spoustu „nových žurnalistů“, kteří začali popisovat lidi a jejich příběhy odlišněji než jejich předchůdci.

Mezi autory, kteří do svých reportáží vkládali dlouhé popisné pasáže i dialogy mezi aktéry, patřili například Guy Talese, Joan Didion, Hunter S. Thompson nebo Norman Mailer. Známým textem tohoto druhu i pro české publikum je román Chladnokrevně od Trumana Capoteho, který vypráví o skutečné události – kruté vraždě jedné kansaské rodiny. Sám autor ji označil jako „non-fikční“ román. 

Je takový příběh pravdivý? Nebo je to jen vymyšlený román? Nebo snad obojí? Přesně takhle se můžeme ptát i u textů Toma Wolfea. Jeden z jeho nejzásadnějších textů The Electric Kool-Aid Acid Test (v češtině vyšel jako Kyselinovej test), vypráví o již zmíněném Kenu Keseym, který v šedesátých letech plul podobně jako skoro celá jeho generace na vlně LSD. Popisné pasáže připomínají román, ale postava Keseyho je reálná. Podobně fungují prakticky všechny Wolfovy romány i reportáže. 

Tom Wolfe postavil základy moderní žurnalistiky postavené na barvitém popisu a osobním vhledu. Uznávaly jej největší esa americké literatury. Norman Mailer se nechal slyšet: „Je to trochu nepříjemné, ale musím uznat, že Wolfe platí za nejlepšího amerického autora.“ William F. Buckley Jr. prohlásil pro The New York Times: „Byl asi tím nejobratnějším americkým spisovatelem, uměl zacházet se slovy jako nikdo jiný.“

Některé z jeho sousloví jako například Me Decade (70. léta, kdy se podle Wolfea každý soustředil sám na sebe) nebo Radical Chic (označení pro celebrity, které podporují radikální politiku) dnes v americké angličtině platí za idiomy.

Ovlivnil celou generaci novinářů, kteří dodnes přispívají například do New Yorkeru nebo Esquiru. Jejich dlouhé reportáže anebo jiné texty nyní bývají propojeny s videem nebo podcasty – i to je navazující linie moderní žurnalistiky šedesátých let. 

Tom Wolfe novinářskému světu ukázal, že pokud chce autor usilovat o vyšší hodnotu, musí spolupracovat i s jinými formami vyprávění, než je pouhá zpráva. 


Autorka studuje mediální studia a komparatistiku na UK 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat