Osmdesátky na Chmelnici

V pražské Malostranské besedě začala výstava fotografií zachycujících dění v klubu na Chmelnici v letech osmdesátých. Stará vlna, nová vlna a všechny další žánry alternativy zarámované v černobílé nostalgii.

Pozvali mě na vernisáž, neb jsem hrála v kapele Plyn, Dybbuk i Zuby nehty a byly jsme s holkama na Chmelnici jako doma. Hodně kapel – i ta naše, protože holky se asi nepočítaj – na fotkách chybělo, ale chystá se kniha, kde bude víc prostoru, což je důležité. Šlo o generaci nové poetiky socialistického dada a grotesky, ukázkového vzdoru.

Je to dávno, stříbrovlasí pamětníci se objímali: kolikrát ještě se takhle setkáme? Hudebně akci jistil Olin Nejezchleba, česká verze Keitha Richardse. Kde ostatní hudebníci alkoholici chřadnou a umírají, Olin mládne a vzkvétá. Ano, jeho bonmot z té dávné doby zněl: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já se vám na něm ožeru.“

Shodou okolností právě vyšel nový vinyl Dybbuk Na Chmelnici 1984 Live. Byly jsme parta punkových kamarádek: od roku 1980 jsme fungovaly pod jménem Plyn, pak byl Plyn zakázán a Dybbuk se stal naší novou identitou. Ten vinyl vydali Papagájův hlasatel records a skvěle se jim vydařil, s množstvím fotografií, punkovou grafickou úpravou a texty. Jak se zpívá v jedné z písní na albu: Naše radost je velká a naše štěstí nekonečné!