Colours of Babiš
NázoryNení a nemá být povinné vymezovat se proti Agrofertu a Andreji Babišovi. Ale činit tak a zároveň se neštítit jejich peněz, když přeci „jdou na dobrou věc“, dělá z protestních slov jen prázdné zvuky bez obsahu.
Festival Colours of Ostrava si za šestnáct let existence vydobyl pozici všeobecně uctívané akce, vrcholu české kulturní sezóny, na němž kritika neulpívá. Tedy až do letoška, na čemž nese hlavní zásluhu pop-folkař Tomáš Klus, který se nahlas postavil proti Agrofertu, jenž patří mezi hlavní sponzory festivalu.
Z jednoho úhlu pohledu je to úsměvné. Když už jsme všichni dohromady – někdo aktivně, jiní nedostatkem či slabostí odporu – umožnili Andreji Babišovi vyhrát volby, usednout do čela vlády a tu opřít o komunisty, pak nás hudba za peníze Agrofertu vskutku nezabije.
Ale Klus se ve svém textu dotýká jedné podstatné myšlenky: „Teprve až sám budu pevně stát za svým názorem, bude za něco stát i můj názor. Stát za ním znamená žít v jeho duchu a nedopustit rozpor mezi tím, co říkám a tím, co dělám,“ praví bard. Uvidíme, zda mu odhodlání vydrží, nicméně ty dvě věty stojí za zapamatování.
Kázat vodu, pít víno
Ve skutečnosti totiž netkví podstata problému v Babišovi, hnutí ANO, Agrofertu a sponzoringu festivalu. Existuje řada důvodů, proč současného premiéra nesnášet, kritizovat jej, obávat se jej. Ale jedním dechem nutno dodat, že nebyl (ani nepravomocně) za nic odsouzen, spolupráce s StB není prokázána nad veškerou pochybnost a má-li vůbec nějaké politické názory, pak nejsou přes veškeré varovné signály ve zjevném rozporu s ústavou a demokratickou podstatou České republiky.
Pokud někdo Babišovi věří, nebo jej přinejmenším považuje za nejméně špatnou z nabízených variant, má na své přesvědčení svaté právo. Můžeme si o prozíravosti takového člověka myslet své, současně však stojí za to se zeptat, kdo z nás nikdy svým hlasem nepomohl k moci nějakému tomu Grossovi, Bémovi, Rathovi, Tollnerovi… Hovořit coby český volič o prozíravosti jiných znamená házet kameny ve skleněném domě.
Babiš není silný kvůli své neodolatelnosti, ale zejména proto, že jeho odpůrci nedokáží vysvětlit, proč představuje takový problém. Jak by také mohli, když se velká část z nich v červenci hromadně nažene na akci placenou z peněz onoho „problému“? Tolikrát jsme slyšeli na adresu příznivců a spolupracovníků ANO slova o hlupácích nebo prospěchářích. Jaké slovo se pak hodí na lidi, kteří temným hlasem varují před oligarchou ovládajícím zemi, ale pak se napájejí v parčíku kultury a oddechu Andreje Babiše, oficiálně Agrofert Food & Relax Zóně ostravského festivalu?
Pro aktivní účastníky platí předchozí slova dvojnásob. V této souvislosti nelze nevzpomenout Richarda Krajča, tisíckrát vysmívaného za spojení s Agrofertem. Jistě, každý bič na Krajča lze brát coby vyjádření karmické odplaty za jeho texty. Ale svou podporu vyjadřoval přímo, bral za to peníze a všichni věděli, na čem jsou. Je to nekonečně poctivější přístup, než jednou troubit na poplach proti Babišovi a podruhé troubit na pódiu za jeho peníze.
Za peníze Agrofertu
Jako bych slyšel ty naštvané reakce: Přece si nenecháme Babišovýma prachama ukrást tak skvělej festival! Pozdě, už jsme nechali. Agrofert sponzoruje Colours of Ostrava od roku 2013, nejde o žádnou novinku. Možná by došlo ke změně, kdyby někdo protestoval, psal stížnosti organizátorům, pořádal bojkot… Což se ovšem nestalo. Stalo se pouze to, co každý rok. Stovky umělců vystoupily mimo jiné i za peníze Agrofertu, desetitisíce návštěvníků zakoupily vstupné dotované mimo jiné penězi Agrofertu. Budiž to každému z nich upřímně přáno. Ale nemohou se pak vymezovat proti Babišovi, aniž by se jejich slova stala prázdnými zvuky bez obsahu.
Vůbec přitom nejde jen o premiéra a jeho holdingovou republiku. Neschopnost sladit slova s činy, či dokonce jen s jinými slovy, se prolíná napříč českou společností. Údajní obránci národních zájmů jásají nad Donaldem Trumpem, jehož politika přitom české zájmy zřetelně ohrožuje. Bojovníci za nezávislost ČR na zahraničních vlivech se obklopují poradci s neskrývanými vazbami na východní mocnosti. Hlasatelé lásky k bližnímu se bratří s lidmi, jejichž programem je nenávist k vybraným skupinám bližních…
„Poznáte je po jejich ovoci,“ pravil kdysi jistý dlouhovlasý muž a nebyl to Tomáš Klus. Nikdo není povinen vymezovat se proti Andreji Babišovi nebo čemukoli jinému. Ale kdo tak činí, nechť tak činí důsledně, jinak ze sebe dělá pouhého žvanila.
Autor je publicista a manažer (vývojářská firma Blue M, sdružení CMBC)