Země dluhů. Otevřená ruka státu se zavírá. Kde všude se bude šetřit

Otevřená ruka státu se zavírá. Skončilo období snižování daní a rychle rostoucího utrácení – a pocítit by to nějak měli všichni. Do jaké míry, o tom se rozhodne během září a nejbližších měsíců. Sněmovna po letní přestávce obnovila debatu o změně několika desítek zákonů, které vláda označuje za součást takzvaného ozdravného balíčku. Ten by měl v příštím roce vylepšit chronicky ztrátové hospodaření státu o sto miliard korun, přespříští o dalších padesát. Z jedné třetiny prostřednictvím zvýšení různých daní pro lidi a firmy, ze dvou třetin osekáním útrat státu.

Důvody, proč se vláda Petra Fialy, složená z pěti různých stran, rozhodla k politicky nepopulárnímu kroku, jsou zřejmé: zbrzdit krkolomný růst výdajů a s tím spojený růst veřejného dluhu. Celkové výdaje státního rozpočtu v příštím roce by měly proti letošku dokonce klesnout. To se léta nestalo; naposledy za ekonomické konjunktury v roce 2016. Tehdy ovšem vláda hospodařila s přebytkem šedesát miliard a celkovými výdaji 1 220 miliard korun. Letos se jen s obtížemi vejde do naplánovaného schodku 295 miliard korun při výdajích, které jsou proti roku 2016 o celý jeden bilion, tedy tisíc miliard, vyšší.

Tak rychlá to byla v posledních letech jízda. Z velké části na dluh, pro Česko neudržitelným tempem a na úkor budoucích generací – varoval během posledních let několikrát Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) a Národní rozpočtová rada. Tedy instituce, které se kontrole a zdraví veřejných financí ze zákona věnují.

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala popsal Česko v poslední, začátkem září zveřejněné zprávě o vývoji státních financí jako zemi, která loni pokračovala v trendu nejrychleji zadlužující se země v rámci Evropské unie. Z velké části za tím stály mimořádné vlivy, jako byla energetická krize spojená s ruskou agresí na Ukrajině a vysoká inflace, ale zároveň připomíná, že podobné problémy měly i jiné státy. „Proto je alarmující, že většina z nich je na rozdíl od České republiky úspěšná ve snaze snižovat své zadlužení a zároveň zvyšovat výkon ekonomiky. Ukazuje se, že se s těmito problémy neumíme vypořádat tak dobře jako ostatní země Unie,“ uvedl prezident NKÚ.

Argument, že si Česko vyšší míru zadlužování může dovolit a je to i potřebné, aby se země dovybavila potřebnou infrastrukturou, je rok od roku slabší. Aktuálně sice je Česko osmou nejméně zadluženou zemí v Evropě, problematicky však vypadá trend. Většina zemí se přepnula do udržitelného módu. V Česku pokračoval život na steroidech. Od roku 2020 v Evropě průměrné zadlužení kleslo o šest procentních bodů, v Česku stejnou měrou stouplo. Veřejný dluh loni vzrostl o více než 430 miliard a přiblížil se k hranici tří bilionů. Podle zprávy kontrolního úřadu za tím stojí růst výdajů souvisejících s provozem státu, na něž nestačily ani s inflací rychle rostoucí daňové příjmy. „Nárůst zadlužení není způsoben významnou investiční aktivitou, která by pomohla řešit problémové oblasti jako například dopravní síť, energetickou soběstačnost, důchodový systém, digitalizaci nebo reformu veřejné správy a podpořila tak budoucí ekonomický vývoj,“ uvedl prezident NKÚ Kala.

Úřad dlouhodobě kritizuje takzvaná „prorůstová“ opatření a dotace, které podle jeho zkušeností z kontrol často žádný měřitelný růst a pokrok nepřinesly. Jakmile se jednou dostanou do systému, je velmi obtížné je zrušit. Kontrolní úřad to ilustruje na platbách a dotacích podnikatelům, spuštěných ve velkém kvůli covidu v roce 2020. Po odeznění pandemie se jejich úroveň nevrátila na hodnoty z doby před covidem, ale zůstaly výrazně vyšší. Obdobným příkladem bylo snížení spotřební daně z nafty. Nižší daň měla pomoci krotit inflaci a náklady dopravcům kvůli skokovému zdražení paliv po útoku na Ukrajinu. Platit měla jen mezi červnem a zářím 2022. Úleva ve výši jedné koruny a padesáti haléřů na litr nakonec přežila o rok déle, přestože cena nafty již dříve klesla na předkrizovou úroveň. Zrušení úlevy prošlo parlamentem až po poměrně značném boji letos v červenci.

 

Aspoň něco

Mahmood Pradhan, hlavní makroekonom v Amundi Institute, míní, že masivní pomoc lidem a podnikům během covidu a energetické krize byla na začátku správným krokem. Přišla rychle, byla masivní a podle něj pomohla zabránit větším ekonomickým otřesům a zachránila spoustu pracovních míst. Pak se měly úlevy vypnout. „Je samozřejmě problematické, že s tím vyskočila míra zadlužení jednotlivých států. Vlády, až budou v budoucnu čelit dalším ekonomickým šokům, budou mít omezenější možnosti, jak na ně reagovat,“ říká ekonom. Předtím pracoval ve vedení evropské sekce Mezinárodního měnového fondu a účastnil se jednání o přistoupení některých zemí k eurozóně. Přestože úrokové sazby z dluhů vystřelily vzhůru, i ty nejzadluženější evropské státy zatím splácet zvládají bez potíží. „Samozřejmě musí udržovat obezřetnou rozpočtovou politiku, a jakmile šoky odezní, musí dluhovou zátěž postupně snižovat,“ dodal Mahmood Pradhan v rozhovoru s magazínem Reportér.

Ani v relativně málo zadluženém Česku to zatím nebyl problém. Náklady na splácení státního dluhu léta stagnovaly okolo padesáti miliard korun ročně díky víceméně stabilnímu zadlužení a nízkým, nebo dokonce záporným úrokům. Investoři ještě celkem nedávno platili České republice za privilegium jí půjčit. Ale to je pryč. V příštím roce stoupnou náklady na splácení dluhu na 95 miliard. To je o pětadvacet miliard více než letos, jak vyplývá z návrhu státního rozpočtu na příští rok. Ten by měla během září schvalovat vláda a následně poslanci.

Deficit rozpočtu by měl v příštím roce klesnout na 252 miliard, a to při započtení „ozdravného balíčku“, tedy teprve chystaného zvýšení daní a snížení výdajů dohromady za sto miliard. Přestože se jedná o obrovský schodek, šlo by o vůbec nejlepší výsledek rozpočtu od roku 2020. „Já říkám ‚aspoň něco‘. Aspoň se o něco snaží,“ glosuje navržené změny Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady. V nedávném komentáři pro magazín Reportér překřtil vládní návrh na „balíček poslední šance“. Podle něj by mohly být navržené změny – včetně už schválených úprav u důchodů – „jedním z největších reformních návrhů směrem k udržitelnosti veřejných rozpočtů za mnoho posledních let“.

Národní rozpočtová rada v posledních letech pravidelně varuje, že se české finance za poslední čtyři pět let posunuly k bezuzdnému rozhazování. Jako „škodlivé“ označuje razantní snížení daně z příjmů fyzických osob prosazené na konci roku 2020 hlasy tehdy vládního ANO a tehdejší opozicí z řad ODS i Okamurovy SPD. „Nejenže to významně nezvýšilo ekonomický růst, ale přispělo k inflačním tlakům, se kterými se nyní česká ekonomika potýká,“ uvedla rada. Z dlouhodobějšího pohledu ohrožuje české veřejné finance neřešení dopadů stárnutí obyvatel. Zaměstnanost sice láme rekordy a odvody na penze jsou v Česku poměrně vysoké, ani to však nestačí na pokrytí průběžně vyplácených důchodů. A bude hůř. Počet pracujících bude v následujících desetiletích klesat, pokud do země nepřijde velké množství migrantů připravených pracovat. Naopak je jisté, že významně přibude lidí na penzi.

Stav důchodového systému v posledních letech ještě zhoršilo svévolné navyšování penzí před volbami, probíhající mimo ekonomickou realitu, a vzorce v důchodových zákonech. Přestože stárnutí populace je známý a očekávaný problém, který výrazně zvedne i náklady ve zdravotnictví, v Česku nedošlo ani během několika dekád ke společenské ani politické dohodě, jak jejich udržitelnost dlouhodobě řešit. Projevilo se to i při schvalování posledních změn. Jejich cílem je zpomalit rychlý růst penzí a udržet lidi déle v práci.

Ještě letos začne platit zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu. V lednu začne fungovat nový výpočet pro navyšování penzí. Jejich růst se zpomalí. Tyto změny po určitém váhání podepsal v září prezident. Opozice však prostřednictvím místopředsedy ANO Richarda Brabce oznámila, že v případě návratu jeho strany do vlády tyto změny zruší.

Na rozdíl od opozice považují ekonomové oslovení magazínem Reportér vládou chystaný „ozdravný balíček“ za maximum možného. Byť dodávají, že problém českých financí je daleko větší.

Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank, vnímá celkové chystané úspory a navýšení daní dohromady za sto miliard jako „ambiciózní tak akorát“.

„Vládou navržený schodek 252 miliard pro příští rok, a to po zahrnutí dopadů stomiliardového balíčku, ukazuje, v jak hlubokém problému se tuzemské veřejné finance nacházejí,“ říká Pavel Sobíšek s tím, že v příštích letech bude zřejmě potřeba ještě jeden, podobný zásah. Vzhledem k tomu, že volební období se přehouplo do druhé poloviny, bude muset počkat až na příští vládu.

David Marek, hlavní ekonom v poradenské společnosti Deloitte a člen poradního týmu prezidenta Pavla, vidí jako problém nejen vysoký schodek, ale i malou průhlednost veřejných financí v Česku. Z vládních počtů odvozuje, že problém je mnohem větší a bude třeba vyřešit, kde získat okolo 350 miliard korun. „Větší část z toho na nás teprve bude čekat,“ vysvětluje.

 

Co se změní?

Dvě třetiny z deklarovaných sta miliard v „ozdravném balíčku“ pro příští rok by měla vláda ušetřit. K řadě z těchto úspor nepotřebuje parlament a změnu zákonů, o to větší lze čekat přetahování mezi jednotlivými vládními stranami a ministry, na koho to padne víc a na koho méně. Plošně o pět procent by měly klesnout provozní výdaje ministerstev, o dvě procenta se sníží objem peněz na platy z eráru. Zdaleka největší suma se údajně ušetří na škrtnutí národních dotací. V příštím roce jde asi o pětačtyřicet miliard. Vláda se odvolává na zprávy kontrolního úřadu, že se z dotací stal hlavně byznys a v mnoha případech drží při životě projekty, které jinak nemají ekonomický smysl.

O co však půjde? To nebylo první zářijovou středu v době uzávěrky tohoto vydání Reportéra stále do detailů jasné. K vůbec největšímu škrtu dotací, a to za dvacet miliard, by mělo sáhnout ministerstvo průmyslu. Problém je, že hlavní část těchto dotací tvoří povinné platby za obnovitelné zdroje energie (OZE). Jak upozornila Národní rozpočtová rada, v takovém případě by zřejmě muselo dojít k přesunu těchto příspěvků na jednotlivé odběratele elektřiny, tak jak to fungovalo v minulosti. Spíše než o slibované rušení dotace by v takovém případě šlo o její opětovný přesun na lidi a firmy.

Jasněji je naopak u daní. Na jejich zvýšení by se mělo v příštím roce vybrat zhruba pětatřicet miliard. A v přespříštím roce by měl být meziroční nárůst skoro stejný. Dohromady jde tedy o nárůst o více než sedmdesát miliard za dva nejbližší roky. Z návrhu je zřejmé, že každá z pětice koaličních stran měla své tabu, komu daň nezvyšovat nebo jen minimálně. Víc se zdaňují všechny možné neřesti jako alkohol, tabák a hazard, ale už ne tiché víno. Změny daní, aby vůbec něco do rozpočtu přinesly, jsou proto roztříštěné na více než padesát dílků. Nakonec však bude záležet na doslovném znění, jak která změna daně projde parlamentním kolečkem.

Vůbec nejvíc peněz do rozpočtu má přinést zvýšení sazby daně firmám z 19 na 21 procent. Jde o dvaadvacet miliard, přičemž změna se projeví až za dva roky. Druhý největší dopad bude mít opětovné zavedení nemocenského pojištění u zaměstnanců, a to ve výši 0,6 procenta z měsíční hrubé mzdy. Od ledna by v takovém případě začal zaměstnavatel strhávat na sociálním pojištění 7,1 procenta (místo současných 6,5 procenta) a stát by si polepšil v příštím roce asi o dvanáct miliard korun.

Třetí větší zásah se chystá u daně z nemovitých věcí. Jde hlavně o byty, domy a pozemky. Nakonec by měla téměř všem stoupnout o 1,8násobek. Vláda původně chtěla získat skoro deset miliard z této daně do státního rozpočtu, ale nakonec tato daň zůstane dál obcím. Ty naopak získají víc možností, jak ovlivnit výši této daně. Budou si moct více hrát s místními koeficienty. U zemědělských pozemků včetně zahrad se budou moct rozhodnout, že u nich daň nestoupne vůbec. Do budoucna se jinak počítá s tím, že daň z nemovitostí bude pravidelně růst. Zavádí se totiž automatické navyšování o inflaci.

Zvýšení odvodů čeká od příštího roku také živnostníky a osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Léta probíhají vášnivé debaty, že některé podnikatelské profese odvádí příliš málo ve srovnání se zaměstnanci. Vláda nyní navrhla postupně zvyšovat minimum pro výpočet sociálního pojištění, a to ze čtvrtiny až na čtyřicet procent průměrné mzdy. Živnostníků a OSVČ se pak dotkne navýšení základu pro samotný výpočet odvodu pojistného. Nebude se počítat z poloviny rozdílu mezi příjmy a výdaji, ale z 55 procent tohoto rozdílu. V příštím roce by s tím měly odvody živnostníků na penze stoupnout celkem o tři a v přespříštím o další 4,5 miliardy korun. Očekává se, že se odvody zvýší odpovídajícím způsobem i těm osobám samostatně výdělečně činným, které platí paušální daň, zahrnující mimo jiné sociální pojištění.

Navrhovaných změn u daní je mnohem víc (další příklady viz box). Na rozdíl od těch již zmíněných však nemají mít takový mnohamiliardový dopad, případně míří na užší skupiny daňových poplatníků. Například lidí s vyššími příjmy se dotkne rozšíření daňové progrese. Snížit by se totiž měla hranice pro použití třiadvacetiprocentní sazby daně z příjmů, a to ze čtyř- na trojnásobek průměrné měsíční mzdy. Nově by se odváděla vyšší daň z ročního základu daně nad 1,45 milionu, namísto současné hranice 1,94 milionu korun ročně. Což jinak řečeno znamená, že více lidí v nejvyšších příjmových kategoriích bude odvádět státu více peněz.

Zrušit se také mají některé slevy na dani. Například na studenta, školkovné a odpočet příspěvků na odbory. Souboj zřejmě ještě bude okolo zdanění nepeněžních benefitů poskytovaných zaměstnavateli. Jde o různé příspěvky na zájezdy, sportovní a kulturní akce. Nově by se danily jako mzda včetně odvodů. Ve hře však je, že se zachová jejich osvobození od daně až do celkové výše poloviny průměrné mzdy.

Od ledna by se měly také – již poněkolikáté – měnit sazby DPH. Podle návrhu zůstane základní sazba na 21 procentech. Dvě snížené sazby ve výši 15 a 10 procent se sloučí do jediné, a to dvanáctiprocentní.

Výjimkou budou knihy, z nichž se DPH nebude odvádět vůbec.

Celkový dopad těchto přesunů by měl být pro lidi výhodný: stát podle vládních propočtů přijde asi o dvě miliardy korun. Důvodem je, že se základní, jednadvacetiprocentní sazba nemění a druhá nejpoužívanější sazba se sníží z 15 na 12 procent. To se týká hlavně potravin, bydlení a zdravotnických potřeb.

Naopak malá skupina služeb, které se dostaly do nyní rušené desetiprocentní sazby během covidu, se opět přesune do jednadvacetiprocentní sazby. Týká se to kadeřnictví nebo oprav obuvi.

 

Fialův strašák

Chystaných změn se lidé bojí. Z průzkumu, který si na vzorku více než tisíce lidí nechala ke konci srpna zpracovat investiční skupina Generali Investments CEE, vyplývá, že se Fialova balíčku obává 81 procent z nich. Zároveň z něj vyplynulo, že většina nemá moc představu, proč se změny chystají a co na ně může mít reálný dopad.

Zdaleka největším strašákem jsou chystané změny sazeb DPH. Obávají se jich tři čtvrtiny respondentů s tím, že tato změna přinese zdražení některých produktů – vyplývá z průzkumu. A to přesto, že na změnách zrovna této daně by měli v příštím roce naopak vydělat. Autoři průzkumu to přičítají trvajícím obavám z inflace a špatné informovanosti.

Podle jiného průzkumu z léta, a to od agentury Median pro Český rozhlas, se 72 procent občanů obává, že vysoké schodky státního rozpočtu negativně ovlivní i rozpočty jejich vlastních domácností. Současně však většina lidí odmítá snižování valorizace důchodů a dávek, a ještě více občanů pak nechce zvyšování daní.

„Obavy z vládního balíčku jsou do značné míry projevem strachu z neznáma,“ vysvětluje Radomír Jáč, hlavní ekonom Generali Investments CEE, a dodává, že opatření nebudou mít tak zásadní dopad, aby v příštím roce významně nabourala finanční situaci domácností.

Teď jde ještě o to, aby to lidem někdo z autorů vládního balíčku zkusil vysvětlit. Strašení se, zdá se, zatím daří mnohem víc.