Místo pro černé scénáře

Report

Přinejmenším v části české společnosti lze snadno vystopovat šířící se obavy a černé předpovědi. Pesimistické hodnocení se objevuje především v těch oblastech, které lidé neznají osobně, ale z médií. Strach zjevně zhoršují sociální sítě a takový strach může mít velkou politickou sílu – vytváří totiž vhodnou půdu pro populisty nabízející snadná řešení.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Přinejmenším v části české společnosti lze snadno vystopovat šířící se obavy a černé předpovědi. Pesimistické hodnocení se objevuje především v těch oblastech, které lidé neznají osobně, ale z médií. Strach zjevně zhoršují sociální sítě a takový strach může mít velkou politickou sílu – vytváří totiž vhodnou půdu pro populisty nabízející snadná řešení.

Každý měsíc zjišťuje firma Influencer.cz takzvanou sílu výpovědí o různých tématech a subjektech, které se objevují na sociálních sítích. Tyto výsledky dobře zapadají do závěrů jiných výzkumů a studií – na internetu jsou pesimismus a negativní tón velmi oblíbené.

Podle Influencer.cz bývá klima na sociálních sítích zhruba ze čtyř pětin negativní a jen z jedné pětiny pozitivní. Lepší dojem budí v zásadě pouze to nebo ti, kteří jsou „pořádně proti“. Pozitivní hodnocení nevzbuzuje dokonce ani prezident Zeman (síla zmínek o něm je z více než tří čtvrtin negativní), ani parlamentní rebelové typu Úsvitu. Skutečnou šanci mají jen mimoparlamentní subjekty, z nichž nejlépe jsou na tom Piráti přibližně s poloviční pozitivní silou zmínek. S trochou nadsázky lze říci, že kdyby volily sociální sítě, složení českého parlamentu by bylo úplně naruby a prezidentem by byl dost možná Jaromír Jágr.

Zajisté – jde jen o sociální sítě a dá se namítnout, že na nich zdaleka nejsme všichni a že pro většinu společnosti, přinejmenším té české, nejsou tak zásadní. Jenže podle průzkumu TNS Aisa pro Českou televizi jsou například sociální sítě hlavním zdrojem informací o tématu uprchlíků pro osm procent dospělé populace: jde tedy o bezmála 700 tisíc lidí. A sentiment vůči uprchlíkům je na sítích stejně negativní jako vůči parlamentním stranám.

 

Známé a neznámé

O černém vidění světa opravdu nesvědčí jenom analýza sociálních sítí. Agentura Median koncem roku 2015 v průzkumu pro ČT zjistila, že tři čtvrtiny občanů považují za důležité nebo dokonce klíčové téma české společnosti stav veřejných služeb včetně zdravotnictví. To samo o sobě není nic překvapivého, zajímavý je však detailní pohled na jednotlivé údaje. Lidé jsou většinou spokojeni s těmi stránkami zdravotnictví, s nimiž mají osobní zkušenost: s kvalitou poskytované péče (podle

62 procent jsou zde nanejvýš malé problémy), její dostupností i vztahem mezi lékaři a pacienty (v obou případech podle 69 procent nejvýše malé problémy). Temně naopak lidé hodnotí ty aspekty zdravotnictví, které znají hlavně z médií (jak z těch nových, tedy z internetu a sociálních sítí, tak z tradičních s novináři). Kritické je podle veřejnosti financování (68 procent zde vidí velké problémy), hospodaření s léky a fungování zdravotních pojišťoven (v obou případech „ví“ o vážných problémech většina veřejnosti). Negativní obraz šířený médii zde „přebíjí“ osobní zkušenost, obraz reality se zkresluje směrem k černým scénářům a obavám z budoucnosti.

Podobně je tomu s některými rysy obav z uprchlíků. Jedním ze zdrojů těchto obav, zvláště po silvestrovských událostech v Německu, je názor, že s jejich příchodem k nám by se zvýšila kriminalita. Podle březnového průzkumu CVVM si dvě třetiny (66 procent) dotázaných myslí, že cizinci žijící v České republice jsou příčinou nárůstu kriminality.

Těžko někomu vyčítat pochybnosti – nicméně v České republice bylo podle policejních statistik v roce 2015 spácháno na 250 000 trestných činů. Kdybychom přijali tolik uprchlíků, kolik nám zatím podle druhé verze evropských kvót ze září 2015 „patří“, tedy 2 691, a kdyby každý uprchlík (včetně žen, dětí a seniorů) spáchal každý rok jeden trestný čin, narostla by kriminalita v České republice o 1,1 %. Nezávisle na uprchlících přitom kriminalita meziročně kolísá o deset i více procent, takže změny o nějaké jedno procento bychom si ve statistikách ani nevšimli. I když vliv imigrace na kriminalitu jistě nelze paušálně popřít, v tomto ohledu má možná strach velké oči. Dá se namítnout, že nakonec může v Česku skončit třeba dvacet nebo možná i padesát tisíc uprchlíků. Proti tomu však stojí stejně vágní, ale i stejně vážný argument, že jen těžko spáchá každý z nich každý rok aspoň jeden trestný čin. Ostatně dosavadní vietnamská, ukrajinská či bosenskomuslimská migrace nezměnily policejní statistiky nijak dramaticky, za drtivou většinou trestných činů stojí čeští občané.

Černé scénáře jsou tak populární, jako bychom se báli rádi. Můžeme si to ukázat na příkladu z ekonomické oblasti. Česká republika zažila v roce 2015 nejvyšší hospodářský růst za mnoho posledních let. Tři čtvrtiny veřejnosti ale přesto nevěří tomu, že za pět let bude lépe. Více než třetina (36 procent) si dokonce myslí, že bude hůř. Agentura STEM sleduje podíl občanů, kteří si myslí, že za pět let na tom bude české hospodářství hůř, už od roku 1993. Do časové řady se promítají výkyvy hospodářského cyklu, více skeptických názorů se vyskytovalo v období takzvaných Klausových balíčků (v roce 1997 to bylo 41 procent) i za poslední hospodářské recese (v letech 2011–2012 bezmála 60 procent). Překvapující ale je, že když se ekonomice začne dařit lépe, podíl pesimistů už nikdy neklesne na původní úroveň. V dlouhodobém horizontu jich docela slušně přibývá.

 

Nejsme v tom sami

Upřímně řečeno, ve zvyšujícím se podílu obav a negativních očekávaní nejsme sami – nejde tedy pouze o nějakou místní českou zvyklost, naopak může jít také o zmíněný globální dopad internetu, respektive internetových sociálních sítí. Podle průzkumu listu Handelsblatt a Mezinárodního měnového fondu si nejen dvě třetiny Francouzů, ale třeba i většina Britů, Němců, Italů a Španělů myslí, že nyní narozeným dětem se bude žít hůř než nám. Stav hospodářství toho kterého státu, vývoj jeho HDP nebo míra nezaměstnanosti v tom nehrají prakticky žádnou roli.

Strach, který si v sobě veřejnost nese a možná i pěstuje, má překvapivě velkou politickou sílu. Část občanů vede k podpoře těch, kdo slibují jednoduchá opatření na jejich ochranu, tedy především populistů všeho druhu. Každý další černý scénář znamená pro takové politické hráče novou šanci. Kouzlo spočívá v tom, že kdo se opravdu bojí, není schopen racionálně uvažovat o silných, ale ani slabých stránkách nabízených řešení, protože ho ovládá ona nejsilnější emoce, strach. Což lze doložit posilováním populistických stran ve Francii či v Holandsku, Německu a řadě dalších států. Zbývá jen doufat, že většina aktivních českých voličů se zatím tak moc nebojí. •

Autor je analytik, vede firmu Herzmann, s. r. o., zabývající se marketingovým poradenstvím a veřejným míněním.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama