Dvě tváře českého národa

Jsou Češi xenofobním a rasistickým národem, nebo výspou tolerance a liberalismu? Ve vášnivých debatách u piva či monitoru často padají obě tvrzení a internetově gramotní diskutéři vždy rádi přispěchají s prvním vygooglovaným číslem, které podporuje jejich tezi. V tom je krása internetu: z bambilionu blogísků či konspiračních webů lze vyzdrojovat i tvrzení, že Země je placatá.

Dopátrat se reálného stavu věcí bývá těžší, protože ne každá statistika je relevantní a i tu pak musíme umět interpretovat – už třeba tím, že se vyhneme sémantickým nesmyslům, jako je otázka v první větě tohoto textu. Ve skutečnosti nejsou Češi takoví ani makoví, neboť sestávají z mnoha názorově protichůdných skupin a hloupě zjednodušující výklady „Češi jsou...“ znamenají popření té části národa, která vyjde ve statistikách jako menšinová, přestože stále zahrnuje statisíce či miliony jedinců.

Nicméně poměr lidí zastávajících ty či ony názory se v různých zemích liší a srovnání bývají zajímavá. S jedním přišel v minulém týdnu renomovaný americký institut Pew Research Center. Zaměřil se na otázky související s náboženstvím, národní identitou a tolerancí v zemích východní i jihovýchodní Evropy včetně kavkazských republik (plus bůhvíproč i Kazachstánu).

Tento text se nesnaží sebraná data podrobně vykládat. Představuje a krátce komentuje výběr zejména těch témat, kde se názory Čechů výrazně odchýlily od většiny ostatních národů zařazených do výzkumu. Co z toho vyplývá, nechť laskavý čtenář posoudí sám.

Spokojení a bezbožní

První takové téma – a hned důvod k radosti. Jen ve dvou postkomunistických zemích vyjádřila nadpoloviční většina respondentů spokojenost se současným vývojem a jednou z nich byla s 52 procent kladných odpovědí i Česká republika. Z absolutního hlediska se to může zdát málo, ale při pohledu na Polsko či Maďarsko, kde nespokojenost převažuje skoro dvojnásobně, si můžeme gratulovat.

Málokoho překvapí, že jsme se umístili mezi nábožensky nejvlažnějšími. Zarážející však může být míra, v jaké se to projevuje. Ke konkrétní formě víry se přihlásila pouhá čtvrtina dotazovaných. Nejblíže nám skončili Estonci, ale i u nich je počet věřících dvojnásobný; jinde ještě mnohem vyšší. Je tedy na čase pohřbít tezi, že za bezbožnost Čechů může komunistický režim – ten zažily téměř všechny zkoumané státy a přesto dosahují naprosto odlišných výsledků. Není to ani otázka pouhého odporu k organizované církvi: právě jen v ČR odpověděla čtvrtina dotazovaných, že nikdy nepřemýšlí o významu a smyslu života.

Víra možná souvisí i se štědrostí, jinak si těžko vysvětlit, že v pomoci potřebným jsme zcela na chvostu. U dobrovolnické práce nás ostatní země předběhly o 50 procent a více, ve finančních darech soutěžíme o poslední místo v postkomunistickém bloku s Maďary a Rusy. Úvodní zmínka o náboženství má rozhodně smysl – věřící se ukázali být dvakrát štědřejšími nežli bezkonfesní veřejnost.

A jak je to tedy s tolerancí? Pokud jste homosexuálně založení, pak výborně. Českých 71 procent souhlasu se společenskou přijatelností homosexuality je zdaleka nejvíc ze všech zemí v průzkumu, daleko za námi se jako druzí umístili Řekové s 50 procenty. Za povšimnutí stojí homofobie pravoslavných zemí, kde se kladné odpovědi leckdy nedostaly ani do dvouciferných čísel; leč ani v Maďarsku nebo Pobaltí nepřesáhly třetinu, což je u členských zemí Evropské unie v 21. století přinejmenším zarážející.

Dominantní islamofobie

Pokud by však někdo bral vztah k homosexualitě za univerzální důkaz naší otevřenosti a tolerance, nechť skončí se čtením právě zde. Každý pátý Čech není ochoten přijmout jako své spoluobčany židy, což je po Arménii a Rumunsku třetí nejhorší výsledek ze zkoumaného vzorku. Tolerantnější postoj projevila dokonce i muslimská část kazašské či bosenské populace. V příbuzenském vztahu se židem by si nepřála být více než třetina našich krajanů – u této otázky však přesto „zaostáváme“ zejména za Řeky či Rumuny, kde se negativních hlasů urodilo přes polovinu.

Jakmile místo židů dosadíme muslimy, propadneme se v pořadí hluboko za všechny ostatní vyjma Arménie, přičemž čeští katolíci prokazují nepatrně vyšší míru akceptace než lidé bez vyznání – jejich 25 procent pozitivních odpovědí představuje dvakrát horší výsledek než v Estonsku a čtyřikrát (!) horší než v Chorvatsku. Výrazně méně se islamofobie projevila také u maďarských (38 %) a polských katolíků (47 %) či ruských pravoslavných (67 %). 

Jednoduše řečeno: ani v rámci východní části EU, která obecně neoplývá přehnanou vstřícností vůči Koránu, nenajdeme nikde víc protimuslimských nálad než v Česku. Hovoříme přitom o tak základním faktoru, jako je přijetí muslimů za spoluobčany. U otázek osobnější povahy jako sousedství či příbuzenský vztah s muslimem je poměr kladných a záporných odpovědí ještě horší.

Rozebírat výsledky týkající se Romů snad ani nemá smysl. Vychází z nich totéž co ze všech průzkumů v minulosti a opět jsme znatelně odmítavější než Poláci či Maďaři.

Ani polovina pro demokracii

Zajímavé výsledky přinesla také část průzkumu věnovaná pohledu na Rusko. Polovina Čechů se domnívá, že silné Rusko je žádoucí protivahou západnímu vlivu. V tomto ohledu jsme se sice neumístili na žádném z okrajů žebříčku, nicméně v Pobaltí, Polsku i Maďarsku je touha po ruských svalech nižší. Stejný počet tuzemců zastává názor, že tradiční české hodnoty jsou v rozporu s hodnotami západní civilizace. A čtvrtina Čechů považuje za nežádoucí úzkou spolupráci naší země se Západem.

Dále jen telegraficky… Jsme zdaleka nejvstřícnější zemí k potratům, prostituci a předmanželskému sexu. Stejně jako všichni Východoevropané vyjma Srbů máme rádi papeže Františka. Umístili jsme se mezi nejliberálnějšími zeměmi v otázce „Musí žena za všech okolností poslouchat svého manžela?“, ale vzhledem ke čtvrtině kladných odpovědí to nelze považovat za kdovíjaký úspěch. Stejně jako Poláci a Maďaři jsme nedali dohromady ani 50 procent stoupenců názoru, že demokracie je lepší než jiné formy řízení státu.

Kompletní výsledky průzkumu Pew Research Center rozepsané na 235 stranách naleznete zde. 
 

Autor je publicista a ředitel vývojářské firmy Blue MAutor je publicista a ředitel vývojářské firmy Blue M