A teď přijde czexit?

Report

Rozhodnutí britských voličů, že země má opustit Evropskou unii, bude mít nepochybně dopad na již dost euroskeptické Česko. Už vítězství zastánců vstupu v referendu roku 2003 bylo opticky zkresleno tím, že značná část odpůrců tehdy nehlasovala. Důvěra v Unii navíc klesá od roku 2008 – lidé ji zjevně činí spoluodpovědnou za hospodářskou recesi a za migrační krizi. 

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Rozhodnutí britských voličů, že země má opustit Evropskou unii, bude mít nepochybně dopad na již dost euroskeptické Česko. Už vítězství zastánců vstupu v referendu roku 2003 bylo opticky zkresleno tím, že značná část odpůrců tehdy nehlasovala. Důvěra v Unii navíc klesá od roku 2008 – lidé ji zjevně činí spoluodpovědnou za hospodářskou recesi a za migrační krizi. 

Zhruba před rokem se konalo referendum – v Řecku. Tehdy šlo o to, zda má země přijmout podmínky věřitelů: voliči se rozhodli je nepřijmout a ve hře byla reálná možnost, že Řecko nedobrovolně opustí eurozónu, nebo dokonce i samotnou Evropskou unii. Tato možnost dostala název grexit. Začalo se spekulovat, že eurozónu by mohlo opustit v zájmu zachování vlastní ekonomické stability také Německo; nebo že by mohla vzniknout jakási dvojrychlostní Evropa s německým ekonomickým jádrem. Pojem dexit se tehdy neobjevil, zato byl brzy na stole brexit – tedy otázka britského vystoupení z Unie. A v Česku se zase objevil pojem czexit.

V Británii převážily předposlední červnový čtvrtek hlasy pro odchod z Evropské unie, což bez ohledu na další postup vyjednávání o změnách vztahů mezi ostrovním státem a „pevninskou“ Unií určitě posílí české euroskeptiky.

Období jednoho Západu

Evropská zkušenost přitom ukazuje, že od referenda k reálné politické akci je mnohdy hodně daleko. Známe to z procesu schvalování Lisabonské smlouvy a víme také, že táž vláda, která vypsala řecké „dluhové“ referendum, pod ekonomickým tlakem prakticky vše, co referendum odmítlo, nakonec přijala. Jak se tedy bude po červnovém referendu vyvíjet vztah Británie a „zbytku“ EU, je zatím ve hvězdách.

Přesto dopady existují. Už samotná možnost brexitu u nás sehrála roli katalyzátoru evropské debaty. Ta se v České republice vedla již před referendem o vstupu do Unie, pak byla po jistou dobu zatlačena do pozadí a znovu vyplula na povrch pod vlivem ekonomické recese i nedávné krize v eurozóně a zejména krize uprchlické.

Je sice pravda, že v roce 2003 skončilo české referendum z právního hlediska zcela jasným ano (77,3 procenta pro vstup do EU, jen 22,7 procenta proti), sociologický pohled na tehdejší situaci však nabízí o něco složitější obrázek. Největší názorovou skupinu totiž netvořili lidé hlasující pro, těch bylo ve společnosti jen 41,7 procenta, ale lidé nehlasující, kterých bylo přibližně 3,8 milionu, tedy 46 procent oprávněných voličů. Údaje z tehdejších průzkumů ukazují, že mezi nimi téměř v poměru 2 : 1 převládali odpůrci členství nebo přinejmenším lidé nedůvěřující Evropské unii. Když si tedy uděláme obrázek na základě kombinace výsledků referenda a dat sociologických průzkumů, uvidíme, že prounijní proud neměl zdaleka takovou převahu, jak by se podle výsledků hlasování mohlo zdát.

Referendum o vstupu do EU se u nás konalo v době, kdy většina české veřejnosti důvěřovala prakticky stejně jak Unii, tak NATO. Etapu zahrnující naši přípravu na vstup do obou těchto uskupení a několik prvních let členství v nich bychom mohli z hlediska stavu a vývoje veřejného mínění nazvat obdobím „jednoho Západu“. Většina české veřejnosti v té době důvěřovala prakticky všem významným institucím západního světa i západním velmocem, jen menší část – především příznivci KSČM a Sládkových republikánů – nedůvěřovala téměř žádné z nich, možná s výjimkou OSN.

S nástupem finanční krize v roce 2008 se však začaly názory na EU a NATO rozcházet. I když ani image Severoatlantické aliance nezůstala bez šrámů, obraz Evropské unie v českém veřejném mínění dostával těžké rány. Značná část veřejnosti nechápala rozpor mezi setrvalou regulatorní iniciativou Bruselu (od legendárního zakřivení banánů až po zákaz označení pomazánkové máslo) a jeho neschopností zastavit hospodářskou recesi.

Debaty kolem řecké dluhové krize ještě nepřinesly druhou vlnu euro­skepticismu, jako tomu bylo například v Německu nebo v Británii, ale brzy nato se v české společnosti pod vlivem uprchlické krize důvěra vůči EU dále propadla: srovnáme-li data s jinými státy, zjistíme, že určitě patříme k zemím vůči Unii kritickým. Jan Hartl, zakladatel a dlouholetý ředitel STEM, nazývá dnešní etapu obdobím bezpečnostní dominance: většina z nás už nevěří, že nám EU zajistí stejnou životní úroveň, jakou mají Němci nebo Rakušané, ale ještě stále věříme, že NATO nás uchrání před bezpečnostními riziky. Tedy – věří ti, kdo si nepřejí ani změnu českého společenského systému (což je mimochodem více než třetina populace), ani větší vliv Ruska.

 

Pryč z Evropy

Když česká veřejnost před deseti lety hodnotila, jestli je naše členství v EU dobrá věc, usoudily bezmála tři čtvrtiny občanů (72 procent), že přes určité výhrady a jistou nedůvěru to dobrá věc je. Jen podle 28 procent to byla špatná věc. Teď vypadá obraz veřejného mínění úplně jinak, je to „fifty fifty“, dokonce s mírnou převahou negativních názorů: podle 48 procent občanů je naše členství v EU dobrá věc, podle 52 procent věc špatná. Taková rozštěpenost veřejného mínění vždy přímo vybízí, aby někdo s dostatečně vyvinutou schopností ovlivňovat davy zkusil vytvořit novou politickou sílu, která – klidně i bez dalšího politického programu, pouhou eurounijní agendou – dosáhne významného volebního úspěchu. Neměli bychom tedy být překvapeni, pokud pod vlivem výsledků britského referenda některé české politické síly, možná zatím neseskupené do formátu strany nebo hnutí, přijdou s podobným slibem, jaký učinil britským voličům britský premiér. Jinými slovy – udělají z referenda o czexitu centrální téma své kampaně před parlamentními volbami 2017.

Solidní sociologický model toho, jak by případné referendum o czexitu mohlo dopadnout, zatím není k dispozici. Nevíme totiž, jestli by k urnám přišli spíše přívrženci členství v EU, jako tomu bylo v roce 2003, nebo pro změnu hlavně zastánci vystoupení z Unie. Můj osobní názor je spíše euroskeptický: zatímco Britové nikdy zcela nezapomněli na 150 let starý koncept „splendid isolation“ (skvělé izolace na ostrově) a v referendu se rozhodovali i s ohledem na něj, česká veřejnost si už moc nevzpomíná na čtvrt století staré, porevoluční volební plakáty Občanského fóra se žebříkem vedoucím „zpátky do Evropy“. •

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama