Psychonauti, hlavy lysé

Moc se o tom nemluví, ale Česká republika je rájem psychoaktivních houbiček. Roste jich tu spousta a obsahují velké množství účinných látek, které můžou vylepšit život, nebo taky hodně ublížit. Je to risk, který však neodradí tisíce uživatelů. Ti právě teď vyrážejí do terénu: s prvními mrazíky začala sezona lysohlávek.

Uvědomuju si to. Všechno. Že jsem dostal dar, jeden z největších a nejkrásnějších v životě. Že mám štěstí.

Vstoupil jsem do tunelu, který je zároveň krasohledem. Je tu teplo, bezpečně, nic mi neschází.

Ten krasohled je zvláštní – z jeho stropu visí průsvitné orientální závěsy jako z pavučiny, jeden za druhým. Základem je stříbrná barva, kterou ale probleskují příjemné neonové paprsky. Růžový, fialový, zelený, oranžový, modrý… Odhrnu první závěs, a jako bych zatřepal krasohledem, obraz se změní. Odhrnu druhý, znovu jsem v úžasu. Odhrnu třetí.

Uvědomuju si, že to je klam, že kdybych chtěl, za vteřinu se můžu vrátit do obýváku. Není to přímo halucinace, nebyl jsem vystřelený do vesmíru – je to jen takzvaná pseudohalucinace, ale nechci o ni přijít. Nikdo by nechtěl.

Dochází mi, že se vůbec nebojím smrti. Že veškerý ten svět, ve kterém jsem se šestatřicet roků pohyboval, byl jenom úzkým a temným světlíkem. Ve skutečnosti je svět mnohem větší, složitější, ale taky hezčí, a já v něm nejsem ničím, na mně nezáleží. Jednou se v té kráse rozpustím – čeho bych se bál?