Kde je ta slavná svoboda?

Internet není odpověď – tak nazval svou nejnovější knihu známý spisovatel a moderátor Andrew Keen. Označuje ho dokonce za „epic fucking failure“, což lze do češtiny ve slušnější verzi přeložit jako „zatraceně velký neúspěch“. Jistě, Andrew Keen je označován za výrazného skeptika, ale na zásadní nebezpečí rozmachu digitálních inovací už poukazují i mnohem pozitivněji naladěné osobnosti; třeba autoři knihy Druhý věk strojů Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee, jejíž překlad nedávno vyšel v Česku. Ačkoliv ve své knize vyhlížejí naši digitální budoucnost celkově optimisticky, těžko při jejím čtení nenabýt dojmu, že jejich přesvědčení je spíše vírou než nevyhnutelnou předpovědí.

A tak zatímco česká veřejná správa teprve teď zjišťuje, že existuje digitální ekonomika, a Evropská komise v Bruselu s velkou slávou ohlašuje plán na vybudování jednotného evropského digitálního prostředí, tzv. Digital Single Market, v Americe jsou už dál. Zatímco ve starém světě ještě přemýšlejí, jak by šlo nový svět dohnat a předehnat, v Americe už začínají pozorovat negativní dopad prudkého nástupu digitálních inovací na ekonomické a sociální vztahy.

Vymazán ze dne na den

V čem je potíž? Pro jednoduchost si pomůžeme přirovnáním, podle něhož je pojmenována i knížka Druhý věk strojů. Tím prvním věkem je totiž myšlena průmyslová revoluce, která postavila na hlavu celé dosavadní fungování civilizace. Zvyšovala se celková životní úroveň, ale protože lidé byli v práci nahrazováni stroji, přicházeli v masovém měřítku o zaměstnání, stěhovali se do měst, propukaly sociální nepokoje, rozpadala se dosavadní schémata životního rytmu a rodinných vztahů. Celá společnost se otřásala v základech a jen za bolestivých a násilných okolností se přizpůsobovala nové realitě. Všechno dobré, co nástup průmyslu přinesl, především v krátkodobé perspektivě odnesly miliony lidí.

Nástup internetu, tedy druhá průmyslová revoluce, nebo termínem Keena „průmyslová revoluce na steroidech“, zatím ukazuje hlavně svou přívětivou tvář. Uživatelé a spotřebitelé získávají jak na stříbrném podnose dechberoucí vymoženosti, které zvláště v poslední době jen nabírají na efektivitě a užitečnosti. Podstatná část služeb je zdarma, takže stačí jen trochu chytrý telefon nebo počítač s dostatečným připojením a na dosah kliknutí jsou k dispozici detailní mapy a navigace, nekonečno uměleckých děl, kontaktů, zboží a úžasných služeb celého světa v kteroukoliv denní dobu. Nastupuje internet věcí, nositelné příslušenství, auta bez řidiče a zázraky velkých dat.

První problém nastává v tom, že zdarma rozhodně neznamená zadarmo. Andrew Keen tvrdí, že jsme se výměnou za získání služeb a obsahu stali produkty prodávanými několika málo globálním firmám, v jejichž rukou se koncentruje moc, jíž v historii světa není rovno. Firmy, na jejichž platformách se odehrává většina internetového provozu dneška, o nás dnes vědí možná víc než my sami. Většinou to ničemu nevadí, ale plíživě se přizpůsobujeme jejich pravidlům hry. Nemožností zobrazit na Facebooku ženské bradavky to začíná, nevyzpytatelností pravidel pro podnikání a soukromý život pokračuje a ohrožením soukromí či zneužitelností dat končí. Vždycky náš život ovlivňovali gatekeepeři, „hlídači“, kteří určovali, co do našeho života může proniknout a čím máme být ovlivněni, ale až teď o nás vědí úplně všechno a jsme na nich závislí jako nikdy předtím.