Proč Zeman vyhrál a Drahoš prohrál

Ať si myslíme o Miloši Zemanovi cokoli, jeho vítězství v prezidentských volbách roku 2018 představuje další pozoruhodnou kapitolou jednoho fascinujícího životního příběhu. Veterán české politiky, jenž si vyrobil armádu zapřisáhlých odpůrců, člověk, jemuž bude na podzim sedmdesát čtyři let a který se potýká s cukrovkou a neuropatií, dokázal ve svých druhých prezidentských volbách vyhrát a zůstat hlavou českého státu. Nezvítězil sice takovým procentuálním rozdílem jako před pěti lety, ale to není u prezidentů, kteří v přímé volbě obhajují svůj mandát, nic neobvyklého – ostatně v absolutních číslech získal Zeman více hlasů než v roce 2013.

Ovšem výsledek Jiřího Drahoše není v žádném případě tragický, uvážíme-li navíc, že jde o politického nováčka. Je nepochybné, že se snažil, bojoval a v průběhu kampaně se mnohé naučil. Ve druhém kole prakticky zdvojnásobil počet hlasů, které získal v kole prvním.

Přesto prohrál. Proč se to stalo? Důvodů je jistě více a budou se dlouho rozebírat, nabízí se nicméně pár předběžných poznámek.

Mocnosti a nedostatky

Zatímco o prezidentském souboji v roce 2013 bylo, jak ukazují sociologická data z té doby, rozhodnuto prakticky ihned po prvním kole, letos to podle všeho bylo jiné. V prvním kole Miloš Zeman extra nezazářil, ve druhém však dokázal přitáhnout ohromné množství příznivců. Údaje agentury Median ukazují, že se opravdu rozhodlo v kampani mezi prvním a druhým kolem. Zemanovi se zjevně podařilo přetáhnout část voličů, kteří pro něj v prvním kole nehlasovali, a také mobilizovat některé z těch, kteří v prvním kole zůstali doma.

Jinými slovy, tvrdé jádro Zemanových fanoušků není zase tak velké, přece ho však dost voličů – navzdory všem jeho kontroverzím – považovalo za lepší volbu než jeho protikandidáta Jiřího Drahoše.