K dobrému vínu se musíte propít, jiná cesta není, říká šlechtitel

Vybavíte si, kdy jste víno ochutnal úplně poprvé? Většinou si děti někde potají srknou od rodičů…

Bylo to ve čtyřech letech a dá se říct, že mi to chutnalo. U nás se přes den víno moc nepilo, jednak bylo třeba pracovat, a také když bylo horko, nebylo to úplně nejvhodnější. Odmala jsme museli dělat na rodinných polnostech, mezi něž patřil i vinohrad. Nejdřív jsem tam chodil okopávat, pak jsem pomáhal při oborávání (což je způsob kypření půdy jejím přihrabáváním k rostlinám – pozn. red.) či postřicích. Představa, že nebudu doma nic dělat, pro mě byla nemyslitelná.

A co vás pak přivedlo k pěstování vína a šlechtitelství?

Někteří spolužáci na základce chtěli být doktory, kosmonauty nebo piloty, já jsem od prvopočátku chtěl být vinařem. I když se to jiným zprotivilo, mně práce na vinohradu přišla zajímavější než na jiných polnostech. Po studiu ve Valticích jsem udělal zkoušky na studium v Moskvě. Hodně času se tam věnovalo praxi, tu jsem pak absolvoval v Jaltě na Krymu. Škola mě následně vybrala do aspirantury na výzkum šlechtění nových odrůd v Moldavsku. Tím jsem se dostal ke šlechtění.

Co byl váš první šlechtitelský úspěch?

První křížení jsem prováděl právě v Kišiněvě. Odtud jsem si přivezl hybridní semena a z této rodiny postupně vznikla Malverina, Savilon, Vesna a jiné.

Vyšlechtil jste prý nakonec celkem 16 odrůd. Rozšířily se některé i na zahraniční vinice?

Ono je to všechno nadlouho – 25 roků trvá šlechtění a 25 roků se víno dostává do praxe. Z moravských odrůd je v zahraničí oblíbená Pálava. Tu jsem nevyšlechtil já, ale vznikla na šlechtitelské stanici v Perné. Z těch mých se ujal třeba Laurot ve Slovinsku, v Chorvatsku mají zájem o Vesnu. V případě Rinotu a Laurotu si licenci na množení koupil jeden z nejlepších německých školkařů. Ten to šíří dokonce i do Skandinávie, Dánska, Nizozemska.

Na čem pracujete teď?

Toho, co teď křížíme, se já už asi nedožiju. Křížení vedeme s co nejširším zastoupením genových zdrojů. Ale tak jako já jsem převzal štafetový kolík od jiných šlechtitelů, tak pak s tím mým materiálem bude pracovat další pokolení. A buď to dovede do budoucí odrůdy, nebo to použije jako rodiče pro další křížení.

Jaké procento ze všech křížení se přetaví v úspěšnou odrůdu? Dá se vykřížit vyloženě „zmetek“?

Drtivá většina výchozího materiálu je nevhodná. Úspěšné jsou tak setiny procenta ze všech pokusů.

Které dítě máte radši?

Jak konkrétně celý proces křížení probíhá?

Réva vinná je oboupohlavní, tak je třeba ji nejdříve vykastrovat a odstranit mužské pohlavní orgány. Těmi jsou tyčinky, na kterých je pyl. Květy pak pokryjeme pylem z jiné odrůdy a tím se zkříží. Vzniklá semena vysejete, čekáte pět roků, než to zaplodí, a když je tam něco dobrého, tak to rozmnožíte do mikroklonu o 10 až 15 keřích. Pak to zase po vstupu do plodnosti tři až pět let sledujete a perspektivní materiál namnožíte do makroklonu o 50 až 300 keřích. A když to má dobré výsledky, dáte to do Státní odrůdové zkušebny a ta to opět několik let sleduje. To testování si musíte samozřejmě zaplatit, stojí to kolem 50 tisíc korun. Když je odrůda uznaná, začnete s ní postupně seznamovat vinaře.