U mužů tolerujeme obezitu víc než u žen. Pivní břicho je součást identity

Co definuje obezitu z lékařského hlediska? Asi to není jen cifra na váze…

Váha je orientační vodítko, ale z lékařského pohledu je důležitější, kde se tuk ukládá. Nejrizikovější je ten nitrobřišní – tedy když se hromadí kolem orgánů. Naopak podkožní tuk, typický třeba pro ženy na bocích nebo stehnech, je méně nebezpečný. Rozhodující však je, jestli už obezita přináší komplikace – cukrovku, vysoký tlak nebo jiné poruchy. Právě ty nejvíce určují, jak moc bude ohrožené zdraví pacienta i kolik bude stát jeho léčba.

Jaký je rozdíl mezi obezitou a nadváhou? Je důležité tyto pojmy rozlišovat?

Za obezitu se podle mezinárodních kritérií považuje BMI nad 30 (BMI neboli body mass index je poměr mezi tělesnou hmotností a výškou člověka – pozn. red.). Ale jde o dohodnutou hranici, ne absolutní. Někdo prostě jen stanovil, že tak už definujeme obezitu a od této hodnoty více stoupá riziko. Nemusí to znamenat, že někdo, kdo má BMI 28, ale má všechen tuk uložený v břiše, je na tom zdravotně dobře. Navíc existují rozdíly mezi populacemi, například u Asijců se za rizikové považují už nižší hodnoty BMI. Je třeba to brát opravdu jen jako jistý ukazatel. Každopádně ve chvíli, kdy si spočítáme BMI a zjistíme, že se nacházíme v pásmu nadváhy či obezity, měli bychom zpozornět, nechat se vyšetřit a zjistit, jestli už máme nějaké komplikace. A začít s tím něco dělat.

Máte pocit, že si to Češi hlídají?

Nemám. Obezita je obecně hodně daná sociálním statusem. Čím vzdělanější lidé, tím mají větší povědomí o tom, že je dobré být zdráv a nemít nadváhu. Na druhou stranu běžná česká populace to moc neřeší. Stále dost lidí si myslí, že obezita není nemoc, ale jen vada charakteru. Že kdyby člověk trochu méně jedl a víc cvičil, byl by štíhlý. To je velký problém. Jakmile se totiž začne mluvit o tom, že by se na obezitu měly předepisovat nebo hradit léky, zvedne se odpor. A nejen mezi veřejností, ale i zdravotníky. V Česku máme celkově nízkou zdravotní gramotnost, což se ukazuje i při debatách o obezitě. Vedl jsem je s různými lidmi, včetně politiků, a většinou to nejsou úplně příjemné rozhovory. Jsou samozřejmě i lidé, kteří o sebe dbají a vědí, že zdraví si musí hlídat, ale to je spíš „elitní“ část populace. A jsou to pořád, obávám se, dosti nízká procenta.

Jak je tedy na tom Česko ohledně obezity?

Paradoxní je, že nemáme přesná čísla, vycházíme hlavně z průzkumů na reprezentativním vzorku. Mluvíme zhruba o dvou třetinách populace s nadváhou nebo obezitou. Jenže tyto údaje nejsou úplně spolehlivé – neexistuje totiž žádná centrální databáze, kde by se zaznamenávaly třeba hodnoty BMI z preventivních prohlídek u praktických lékařů. Nejpřesnější data máme u dětí a dospívajících, kde se sledování opakuje pravidelně.

Jak to tedy s dětmi vypadá?

V roce 1991 měla obezitu asi tři procenta dětí a adolescentů, v roce 2021 už 16,4 procenta. U dospělých se bojím, že realita bude ještě horší, než ukazují průzkumy.

Pivní břicho jako součást identity

Je rozdíl mezi muži a ženami, co se týče výskytu obezity?

V Česku má obezitu přibližně 23 procent mužů a 18 procent žen. Největší rozdíl je ale v tom, že obezita u mužů je všeobecně hodně akceptována. Bere se to tak, že pivní břicho tak nějak patří k českému muži střední generace.