FEJETON

Malý satan dělá z mého života jednu velkou výzvu. Ale snažím se

foto: Mateusz Feliksik / Pexels.com

Začne to vždycky tak hezky. Nenásilně a něžně probouzím to malé nahaté tělíčko a SNAŽÍM SE co nejpozději, na hraně stihnutelnosti, tak, aby se vzbudila vyspaná a milá, SNAŽÍM SE infantilníma a hodně trapnýma fórama vykouzlit úsměv na tváři malého satana, který už čtvrtým rokem dělá z mého života jednu velkou výzvu, se kterou SE SNAŽÍM každý den nějak vypořádat. 

Je zdravá, opravdu roztomilá, ale intenzivní, člověk musí být furt ve střehu a SNAŽIT SE vyvarovat veškerých potenciálních spouštěčů explozivního vzteku, kterému SE SNAŽÍM čelit nejvlídnějšími způsoby, například v soukromí koupelny hodně silně udeřit pěstí do zdi, abych se mohla vrátit do akce jako vyrovnaný a připravený rodič.

Reportér: Příběhy, které inspirují

Tentokrát to byly toasty, které jí Kamil nachystal do svačinového psíka. Blbý toasty, se kterýma by se už po hodině od přípravy daly izolovat okna, gumová hmota, kterou dítě s vytříbeným apetitem prostě rozhodně nepozře a rozhodně ne před partou vrstevníků v lesní školce. Prostě zapomněl, že jsou hnusný, nebo SE MÁLO SNAŽIL.

Přečtěte si také

Objev odfláknuté svačiny spustil lavinu nenávisti a zla, vodopád slz a škálu kakofonických skřeků, zařezávajících se ostrou čepelí do těch nejhlubších útrob mého mozku. Na hysterák, jehož prapůvod spočíval v odfláknuté sváče, se nabalovaly nové a zcela nepodstatné záminky toho, jak zkazit celou cestu do školky. Zajet, už sama, autem doprostřed lesa a tam vyřvat zbytky toho zpackaného rána. Pak se vrátit domů a psát veselé písně o životě. SNAŽÍM SE.

(Julii, tomu malému satanovi, za každou její lekci)

Podpořte Reportér sdílením článku