Svatý Vincent, práce v cizině i pád na dno. Co kromě škol pro vás bylo největší životní školou?

Jako první mě napadne cestování, a to zejména do zemí, kde se nežije snadno. Hodně mě ovlivnil třeba měsíc na nepálském venkově, kde jsem na stejných místech poznal nejen velikou chudobu, ale taky soudržnost a optimismus místních. Při hlubším zamyšlení to pak pro mě určitě byly vážné nemoci v rodině a odcházení blízkých. Především v období dospívání jsem byl s tímhle tématem dost v kontaktu a přijde mi, že mi to dalo úplně novou perspektivu života. Nic díky tomu nepovažuju za důležitější než čas strávený s rodinou a blízkými.

Největší školou života bylo období, kdy jsem od svých devatenácti let pracovala v zahraničí, konkrétně v Itálii. Musela jsem si najít agenta, bez kterého tam herec pracovat ani nemůže, dohodnout podmínky s producentem a neustále překládat všechny písemnosti, které člověk podepisoval. Myslím, že jsem tehdy pár věcí dokázala: respektovat tamní zvyklosti, naučit se jazyk, profesně obstát, zorientovat se ve svém oboru v jiné zemi, ale přitom nezapomenout, odkud pocházím a kam patřím. A na tohle vás žádná škola nepřipraví.

V první řadě bylo pro mne největší školou to, že jsem nechodil do školky, ale pracovní dobu svých rodičů trávil s prababičkou a poslouchal její vyprávění i povídání babek a dědků na lavičce u rybníka v rodném městečku. Potom to bylo například setkání s profesorem Jaroslavem Medem, spolupráce s kamarádem Lubomírem Drožděm (známým jako Čaroděj OZ nebo Blumfeld s.m.), setkání s Egonem Bondym a posléze i s Vincentem Venerou. Jednoduše největší životní školou pro mě bylo setkávání se s lidmi a naslouchání jejich příběhům.

Nejvíc mě naučil můj pozvolný pád. Mám srůst na páteři, takzvaného scheuermanna, takže to začalo v pubertě chronickou bolestí, která mě později dovedla až k úvahám o sebevraždě a kompletnímu kolapsu života – a to jak osobního, tak i profesního. Pak ale přišla psychedelická terapie. Zažila jsem smrt ega a to můj život otočilo úplně naruby. Integrace mi dala sílu konečně dokončit vydání sólové desky, v čemž jsem se plácala roky. Čili dopad na slušné dno byl zároveň největší životní školou; a vzniklo z toho nejupřímnější album.