Problém pro kyberzločince: špinavé bitcoiny jen tak nevyperou

Když ho odsoudili k devítiletému trestu vězení, byl Tomáš Jiřikovský amatérským programátorem, který sice stačil na to, aby dal na neveřejné časti internetu dohromady uživatele drog s dealery, ale už pravděpodobně nedokázal svůj obchod dostatečně zabezpečit proti hackerům. Ti našli chybu v kódu jeho tržiště a vyvedli z peněz v úschově 5 310 bitcoinů (BTC). Zbytek si vzal sám Jiřikovský a krám, kde se prodávaly drogy, zbraně a ilegální pornografie, zavřel.

Jiřikovský byl odsouzen, a zatímco trávil dlouhé roky ve vězení se zvýšenou ostrahou, bitcoiny se mu zhodnocovaly o stovky procent. V obecném povědomí totiž začala žít představa, že v době, kdy národní banky posílají do oběhu stále větší množství nekrytých peněz, se bitcoin stane novým „zlatým standardem“. (Toto přesvědčení vychází z faktu, že jde o kryptoměnu „spravovanou“ internetovou komunitou, které může být z podstaty věci jen omezené množství.) 

„Z fanouškovské srandy a darknetové měny se bitcoin posunul k nástroji, do něhož investují instituce, banky a občas i vlády. Etabluje se smyšlenka digitálního zlata, ta má sice své slabiny, ale v tuto chvíli marketingově funguje,“ líčí jeho vývoj ekonom a bývalý člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal. 

S významem bitcoinu, s nímž nyní jako s investičním aktivem pracují zcela legálně nejrůznější instituce, ale vzrostly i jeho regulace. Evropská komise vydala několik nových směrnic proti praní špinavých peněz, kde už s ním počítá a vztahuje na instituce operující s kryptoměnou stejná pravidla jako na běžné banky. Směnárníci a obchodníci s kryptoměnami se stali „povinnými osobami“, které musí ze zákona „znát svého zákazníka“ a ručit za to, že jeho prostředky nepocházejí z kriminální činnosti nebo nejsou spojeny s terorismem. 

Povinnost kontaktovat finanční policii v případě jakýchkoliv pochybností o původu peněz je nakonec i v jejich vlastním zájmu. Vzhledem k tomu, do jaké míry je nyní tato kryptoměna transparentní, by směněním bitcoinů s pochybnou historií ohrozili i vlastní pověst. Ta je přitom v obchodu s bitcoiny klíčová. Pokud by směnárna získala pochybné jméno, staly by se bitcoiny procházející jejíma rukama hůře zpeněžitelné. Proto si směnárny dobrou pověst samy hlídají – a proto je pro kriminálníky stále těžší přeměnit větší množství bitcoinů pocházejících z trestné činnosti na skutečné peníze, za něž by si mohli normálně koupit auto nebo třeba dům. 

Anonymní platidlo?

Není těžké pochopit, proč se bitcoin kdysi stal oblíbenou měnou těch, kdo chtěli skrýt původ svých peněz. Stačí si otevřít jakýkoliv blockchainový explorer, aplikaci, s jejíž pomocí se dá jednoduše nahlédnout do digitální účetní knihy bitcoinu, a dohledat si informace o transakcích mezi jednotlivými peněženkami. V člověku, který netuší, komu jaká peněženka patří, vyvolají dlouhé řady znaků, jež se k jednotlivým transakcím vážou, dojem, že není způsob, jak je ztotožnit s lidmi z masa a kostí. Bitcoin se tak zdál ideální alternativou k předávání peněz v hotovosti, což byla do té doby jediná relativně bezpečná možnost, jak vyrovnávat účty pocházející z kriminální činnosti. Když nepočítáme první bizarní transakce amerických nerdů, jako je nákup pizzy za 10 tisíc BTC, dá se říct, že bitcoin získal na darknetových tržištích poprvé své praktické využití.