Když se mě kamarád z bombardovaného Íránu zeptal, jak se mám…

U toho videa mi zatrnulo. Byly první dny konfliktu mezi Izraelem a Islámskou republikou Írán a já na sociálních sítích zahlédl záběry, na nichž byla dálnice, kterou při svých cestách do země často využívám. Vede ke krásné vesnici Abyaneh, jež je na listu světového dědictví UNESCO. Tentokrát ale stále relativně běžný provoz civilních vozů doplňovala série výbuchů raket, které dopadaly jen malý kousek od pozemní komunikace. Auta se nicméně s jakýmsi děsivým klidem nezastavila, stejně jako neustaly výbuchy podél dálnice.

Do Íránu jezdím pravidelně od roku 2009. Rozhodl jsem se v této, jak rád říkám, krásné zemi se špatnou pověstí studovat perskou lingvistiku a nakonec jsem i absolvoval závěrečné zkoušky na místním institutu Dehkhoda v Teheránu, který je určen cizincům se zájmem o perský jazyk. Rozhodně nemám růžové brýle, na druhé straně vím, že v našem mediálním prostoru není snadné narazit na jakékoli pozitivní zprávy z tohoto regionu. Tudíž se dlouhodobě snažím o propojení Čechů a Íránců prostřednictvím kultury a turistiky: Írán má totiž nesmírně hlubokou a bohatou historii a místa s ní spojená se dochovala v obstojném stavu až do dnešních dnů, takže stojí za to je navštívit.

Jak se kdysi slavná a mocná Perská říše proměnila poté, co zemi v roce 1979 ovládla islámská revoluce? Dnešní Írán můžeme bezpochyby označit za moderní a – i přes tíhu mezinárodních sankcí – za fungující stát obývaný lidmi, kteří vítají turisty s pohostinností. Írán 21. století je podle mojí zkušenosti zemí se společností, která má podstatně blíž k Evropě než k arabskému světu, jenž bývá s Íránem často chybně zaměňován. Osobně tvrdím, že člověk, který navštíví Írán poprvé, se nestačí divit, kolik předsudků během jeho návštěvy vymizí.

Přestože jde o zemi, kde vláda internet viditelně cenzuruje, tamní společnost žije velmi online a od roku 2023 lze pocítit i značné uvolnění řady pravidel ohledně oblékání či drobných zákazů, které lze jen těžko uhlídat anebo ztrácejí v moderní době svůj význam. 

Peníze jako kapesník

Naposledy jsem Írán navštívil v březnu tohoto roku a strávil se skupinou spolucestovatelů fantastické dva týdny na cestách napříč perskou zemí. Téměř pokaždé, když jsem se dal do hovoru s Íránci, se téma velmi rychle stočilo k inflaci, růstu cen a přirovnávání íránského rijálu ke kapesníku. Doby, kdy si lidé v hovorech stěžovali na politiku, jednoznačně vystřídaly debaty o penězích a vzrůstajících životních nákladech. Neustálé porovnávání cen zboží, jaké byly před časem a jaké jsou dnes, je již nějakou dobu běžnou součástí hovorů mezi Íránci. Současně se někteří obyvatelé smějí tomu, jak je pro turistu, který má euro, v zemi naopak levně vzhledem ke slabosti tamní měny. Smutnou skutečností zůstává, že finanční tíseň nyní rozhodně nenahrává mnohdy až roztomile přehnané perské pohostinnosti, kterou bych, s jistou nadsázkou řečeno, klidně zařadil na seznam nehmotného dědictví UNESCO.