Mlčení je součást kamarádství. S Ondřejem Sokolem o televizní soutěži, Partičce a Osiřeláku

Jak ses vzal tady, v domku v Lysolajích? Je to tu hodně zašité, musel jsem to docela hledat.

Jsme tu čtvrtým rokem. Je tu kouzelný klid. Podjedeš viadukt u řeky a najednou jsi na vsi.

V jednom podcastu jsi říkal, že chceš zmizet. Ono se ale blbě mizí, když se den co den ptáš lidí, jak je dlouhý Karlův most a kdo je prezident Ugandy. 

Frmol se jednou zastaví, jenom se to musí naplánovat s předstihem. Pak se tu zavřu a začnu třeba psát knihu, za kterou si budu odpovídat jenom já sám. 

Zatím na to nevypadáš. Pro Novu uvádíš vědomostní soutěž Na lovu, od dubna se vysílá detektivní seriál Vraždy v kraji s tebou v hlavní roli, začátkem měsíce měla v Činoherním klubu premiéru hra Thomase Vinterberga Komuna ve tvé režii. Viděno zvenčí, nezastavíš se…

Pestrost mi nevadí, vlastně mi dělá dobře. Ale nesnáším věci šidit. Jak energií, tak penězi v rozpočtu. Já myslím, že umění nemá kritérium v poměru cena–výkon. Umění má kritérium jen v umění. Teď je doba škrtičů rozpočtů, kteří po tobě chtějí ideálně lepší výsledek než minule za půlku peněz co minule. A já prostě nechci jít do něčeho, co bude odsouzené k neúspěchu, protože ta podfinancovanost je na výsledku vždycky vidět. Ne že bych se vztekal jako dítě, ale v takovou chvíli říkám, jestli jsme na tom takhle mizerně, raději to nedělejme. Barokní stavby, co obdivujeme dnes, stály tehdy neskutečný peníze. A i dnes jsi bez dechu, když se před ně postavíš. A potom taky tehdy postavili dost levných staveb. A ty už obdivovat nemůžeme. Už nestojí. 

Ve výčtu jsem zapomněl, že hraješ ještě v Kolečkově Kouzlu derby, filmové komedii, která má premiéru v červenci. 

Hraju zpěváka, který měl v devadesátkách hit, na to mě Petr Kolečko, který to napsal, ulovil. To jsem chtěl. To se mi líbí. 

Soudě podle traileru na kytaru umíš.

Tady je vidět, že jsem herec. (smích) Nejlepší je někoho okopčit. To, co tam dělám, to je kompilát Roberta Kodyma ve Wanastovkách a Petea Townshenda z The Who.

Hledání pravdy

Protože vím, že jsi bydlel dlouho ve Vršovicích, tipl bych si, že jsi bohemák nebo slávista. 

Zklamu tě, nemám nijak vášnivý vztah k fotbalu, jakkoli jsem ho mydlil už jako dítě mezi věšáky na prádlo v Šumperku, a mám za to, že fotbal je geniální, protože je to nejjednodušší hra na světě, kterou můžeš hrát kdekoli a s kýmkoli. Co mě ale nebaví, je ta lež, to filmování. Já tomu dám vždycky šanci a dívám se do první chvíle, než někdo upadne přes imaginární nohu a umírá. A ve chvíli, kdy obviněný dostane žlutou kartu, vyskočí a začne zase běhat. Vadí mi lež a štve mě, že se tohle učí děti odmala.