U nás v divadle přesvědčujeme přesvědčené. Ale já chci konfrontovat voliče Okamury!

Máme inscenaci o ropné politice západního světa, potom další o našich spoluobčanech, kteří jsou oběťmi populistických kampaní… Přicházejí na ně ale lidé, kteří nemají proti našemu postoji co namítnout. Přesvědčujeme přesvědčené.

Kladu si otázky: Chodí voliči Babiše a Okamury do divadla? Zajdou si na něco, s čím třeba nesouhlasí? Zatím jsme je skoro nepotkali. Přitom by to byla konfrontace, která se má dít. Člověk už neví, jak svým řemeslem a profesí znovu sevřít zpátky ty nůžky polarizace společnosti.

Přál bych si, aby se povedlo konfrontovat v divadle ty, kdo stojí názorově úplně jinde než já. Přál bych si je oslovit, naštípnout jejich názor, proniknout do jejich duší, pobavit je, rozplakat je, rozvinout jejich rozhled, klidně i naštvat, abychom se v dobrém o daném tématu pohádali. Nevím však, jak je dostat k nám do divadla, jak se dostat k nim, nevím vlastně, kdo jsou. A přitom mi na nich paradoxně záleží daleko víc než na těch, kdo se mnou souhlasí. Mám strach, že se divadlo stává majetkem nenáviděné „elity“.