Máslo, nebo zbraně? Obojí! Víc než sto let stará ekonomická poučka je pořád aktuální

Zajímavé je, že při nakládání s vlastními penězi to lidé chápou vcelku dobře. Pokud nejsou zcela nezodpovědní, vědí, na co ještě mají a na co už ne. Kde se mohou rozšoupnout a kde už musejí brzdit. Často ale titíž lidé nechápou či nechtějí chápat, že stejná rozpočtová omezení má logicky i stát. A jejich volení zástupci to pak nechtějí chápat též, nebo je v tomto nepochopení dokonce utvrzují.

Pro těžké časy konfliktů či válek vymysleli ekonomové už před 1. světovou válkou dilema „máslo, nebo zbraně“ – když budeme hodně zbrojit, ve světě omezených zdrojů fakticky, ale i ekonomicky omezujeme možnost produkovat vše ostatní. 

Škoda že tuto starou pravdu zatím zejména v Evropě nechceme slyšet. A ke starým a drahým prioritám, jako je sociální stát a dekarbonizace, jen přičítáme v posledních letech nové drahé priority jako obrana a energetika, aniž bychom přemýšleli, kde a co budeme muset obětovat, abychom ty nové ufinancovali. Chceme máslo i zbraně! Čím déle tato neschopnost uvědomovat si rozpočtová omezení eráru bude trvat, tím déle budeme vše financovat jen dluhy, tedy půjčováním si z budoucnosti na spotřebu v přítomnosti.